Homilie: Láska v pravdě

Vydání: 2018/18 Na festival víry se všemi diecézemi, 2.5.2018

Ježíšova slova „Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání“ jsou propojena s příslibem příchodu Ducha pravdy.

Papež Benedikt XVI. ve své encyklice Láska v pravdě (CiV) píše: „Jen v pravdě láska zazáří a může být opravdově prožívána. Pravda je světlem, které dává lásce smysl a hodnotu. Toto světlo je zároveň světlem rozumu i víry a skrze ně člověk poznává lásku v její přirozené i nadpřirozené pravdě. Díky němu chápe rozum význam lásky jakožto daru, přijetí a společenství. Bez pravdy láska upadá do sentimentality. Stává se prázdnou skořápkou, kterou lze dle libosti naplnit čímkoli. V kultuře bez pravdy je právě toto osudovým nebezpečím pro lásku.“ (CiV, 3) Žijeme v době nazývané „post-truth“ (angl. po-pravdivé), ve společnosti, která nevěří v Boha, a proto věří všemu možnému i nemožnému. Je to ten svět, o němž Ježíš sám říká, že nemůže Ducha pravdy přijmout. My však nejsme děti světa. Máme být dětmi světla, v nichž Duch pravdy přebývá, „bezelstní jako holubice a obezřetní jako hadi“. (Mt 10,16)

Benedikt XVI. připomíná, že „Caritas je láska přijatá i darovaná. (…) Je to láska tvůrčí, skrze niž jsme; láska výkupná, skrze niž jsme znovuzrozeni. (…) Jako ti, kdo přijímají Boží lásku, jsou lidé ustanoveni k tomu, aby byli nositeli lásky, jsou povoláni učinit ze sebe nástroje milosti, aby se Boží láska šířila a aby se vytvářely svazky vzájemné lásky. (…) Caritas in veritate je princip, od něhož se odvíjí sociální nauka církve, princip, který nabývá své účinné formy v kritériích, jimiž se řídí morální jednání. Chtěl bych poukázat především na dvě z nich, jež jsou zvlášť zapotřebí při úsilí o rozvoj v globalizující se společnosti: spravedlnost a společné dobro.“ (CiV, 5 a 6)

Spravedlnost je prvotní cestou lásky a její „minimální mírou“, jak připomíná bl. Pavel VI. Zakoušíme-li pocity nespravedlnosti a rozhořčuje-li nás nespravedlnost světa, začněme nejprve zpytováním vlastního svědomí. Jak často máme víc, než potřebujeme?! Jak často je bohatství našeho života vytvářeno na úkor chudých?! Jak často jsou naše vztahy zatíženy sebestředností?!

Společné dobro, které lidé hledají a kterého dosahují tím, že utvářejí společenskou komunitu, představuje záruku dobra osob, rodin i společnosti. (Kompendium sociální nauky církve, 61) I tato skutečnost je pobídkou k zamyšlení, nakolik jako křesťané žijeme angažovaně ve svých farnostech, obcích, vlasti či celé zemi.

Bratr Roger z Taizé se modlil: „Ježíši Kriste, Vnitřní Světlo, dopřej mi, abych přijal tvou přítomnost, abych poznal radost. Miluji tě – možná že ne tak, jak bych chtěl, ale miluji tě. Lásko nad všechnu lásku, ty to víš, dám za tebe a za tvé evangelium i svůj život.“ Kéž se to stane pravdou naší lásky k Ježíši.

P. VÍT ZATLOUKAL

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Ostatní



Aktuální číslo 8 19. – 25. února 2019

Oslavy věrozvěstů napříč Evropou

Mezinárodní sympozium v Čenstochové zahájilo jubilejní rok s připomínkou 1 150 let od smrti sv. Cyrila.

celý článek


Teologické fakulty lákají ke studiu

Začátek roku je pro maturující studenty také časem výběru vysoké školy. O jejich zájem s ostatními obory soupeří i teologické fakulty.

celý článek


Jako když přeskočí jiskra

„Křesťané neznající humor žijí daleko od hory blahoslavenství,“ napsal kdysi morální teolog Bernhard Häring a rozhodně to nemyslel jako bonmot. Zkrátka humor ke zdravé…

celý článek


Manželství a spory: ruku v ruce

Prakticky všichni, kdo žijí blízký a intenzivní vztah v manželství, jistě potvrdí, že k němu konflikty patří.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay