Homilie: Křesťan přemáhá svět

Vydání: 2017/36 Do školy s požehnáním, 5.9.2017, Autor: Jiří Mikulášek

Úryvek z páté kapitoly Prvního listu Janova se s ohledem na Bílou neděli, kdy nově pokřtění odkládali bílý křestní oděv, vrací k tajemství křtu, které úzce souvisí s velikonočním tajemstvím Kristovy smrti a zmrtvýchvstání.

Svatý Cyril Jeruzalémský v křestních katechezích popisuje tehdejší způsob udělování křtu a vysvětluje jeho symboliku takto: Každému z vás byla položena otázka, zda věří ve jméno Otce, Syna i Ducha Svatého. Složili jste spasitelné vyznání víry a třikrát jste byli ponořeni do vody a opět jste se vynořili. Tím jste obrazně a symbolicky naznačili Kristův třídenní pobyt v hrobě. (---) V témže okamžiku jste zemřeli a zároveň se narodili. Ona spasitelná voda se pro vás stala hrobem i mateřským lůnem.

Svatý Jan zřejmě naráží na toto křestní vyznání a uvádí jako účinek křtu „zrození z Boha“. Kristovým zmrtvýchvstáním vznikla nová dimenze života, účast na Božím životním principu, kterým je láska. Nejedná se jen o nějaký cit, ale o nadpřirozené přilnutí k Otci, které umožňuje, abychom milovali nejen jeho, ale také bratry, protože jsou jeho stvořením, protože On je miluje. Tato láska musí vzdorovat světu, který chce zneužíváním a posměchem zničit lidskou svobodu. Kdo však věří v Ježíše jako Krista a Syna Božího, je silnější než „svět“ se svým démonickým mocenským aparátem. Křesťan přemáhá svět, který nad ním nemá žádnou moc, a naopak dosvědčuje moc Kristovy lásky.

Nejsme jen nějakými ideologickými stoupenci Krista, ale máme nadpřirozené společenství života Božího z Krista. Apoštol Jan hovoří o tomto tajemství v souvislosti s novým přikázáním vzájemné lásky. Jeho slova by se dala přeložit i takto: „To je vítězství, které přemáhá zlo ve světě, naše bratrská láska, jíž jsme schopni, protože Bůh miluje nás a skrze nás naše bratry a sestry. Papež Pavel VI. to vyjádřil slovy: „Církev je místem největší možné lásky.“

V závěru našeho úryvku se apoštol Jan vrací ke zdroji, z něhož tato láska pramení: Voda křtu totiž dostala svou sílu a moc jen skrze vodu a krev vytékající z otevřeného boku Kristova na kříži. Jako z boku spícího Adama vyšla Eva – první matka všech živých, tak z Kristova boku, když usnul na kříži spánkem smrti, vyšla církev, která je novou matkou všech živých.

Při křtu, když kněz předává bílé roucho, říká: „Bůh tě oblékl v Krista a učinil z tebe nového člověka. Bílé roucho ať je znamením této důstojnosti. A rodiče a přátelé ať tě povzbuzují svědectvím slova i života, abys tuto důstojnost uchoval neporušenou navěky.“ Společenství křesťanské rodiny, farnosti, církve je prostředí, které počínající víru chrání a rozvíjí a kde by měl každý pokřtěný pocítit lásku církve.

Mons. JIŘÍ MIKULÁŠEK

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Ostatní



Aktuální číslo 37 10. – 16. září 2019

Naděje, pokoj a smíření pro Afriku

Během týdenní cesty do tří afrických zemí – do Mozambiku, na Madagaskar a Mauricius – navštívil papež František charitní centra, nemocnice, mluvil k politikům, duchovním,…

celý článek


Škola jako bezpečný přístav

Jak by měl vypadat ideální učitel našich dětí? „Chytrý,“ myslí si jeden rodič. „Spíše empatický,“ pomyslí si druhý. „Co třeba Jan Amos Komenský?“ podotkne poslední.

celý článek


Blízká setkávání na každý den v roce

Inspirativní čtení na každý den, a k tomu kvalitní obrazový doprovod, katolické kalendárium i přehled církevních úřadů a médií v ČR přináší nové vydání Cyrilometodějského…

celý článek


Jak mluvit o Božích přikázáních?

Desatero. Zákon, který Bůh dal Mojžíšovi před více než třemi tisíci lety, tisíce kilometrů od nás. A stále je platný! Jak o něm mluvit s dětmi, aby ho neměly jen…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay