Homilie: Kdo prosí o dar Ducha Svatého, je vyslyšen!

Vydání: 2016/30 Vzhůru do Krakova! I na kolech, 22.7.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem

Ježíš chápe naše rozpaky ohledně prosebných modliteb, kdy očekáváme jejich rychlé splnění. Neboť nás vyzývá: „Proste, a dostanete… Neboť každý, kdo prosí, dostává.“ Sám jde příkladem, když se na Olivové hoře modlí, aby Otec od něho odejmul kalich utrpení a smrti. I když ho onen kalich neminul, důvěřuje a v poslední chvíli volá: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ Prosba byla vyslyšena zcela podle Božího plánu spásy nás lidí, když ho Otec po zmrtvýchvstání korunoval mocí, povýšil a „dal mu Jméno nad každé jiné jméno“ (Flp 2,9).

Na příkladu Ježíše, který se nám podobal ve všem kromě hříchu, je zcela zřejmý smysl našich modliteb: Bůh dává tomu, kdo ho prosí, ne přesně to, oč žádá, ale daleko víc: dává mu svého Svatého Ducha, který umožňuje vnímat situaci s nadhledem a respektovat do krajnosti Otcovu vůli. Potvrzuje to Ježíš, když nás ujišťuje: „Jestliže tedy vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše nebeský Otec dá Ducha Svatého těm, kdo ho prosí!“ Takže jako odměnu za projevenou důvěru obdržíme dar otevřenosti pro větší Boží dary, pro jeho Ducha, který nás posílí i v temnotě našeho putování a ozáří nitro jasným světlem naděje. Častěji si připomínejme slova horského kázání, že „náš Otec dobře ví, co potřebujeme, dříve než ho prosíme“.

Potvrzují to slova sv. Gertrudy: „Modlitba, kterou člověk koná co nejlépe, má velkou sílu. Hořkost srdce proměňuje ve sladkost, smutek v radost, chudobu v bohatství, zklamání v odvahu, slabé srdce v silné. Stahuje velkého Boha do našeho malého srdce. Nese hladovou duši vzhůru k Bohu, živoucímu prameni.“ Taková proměna je odměnou za důvěru, která vytrvá i v nepřehledné a zdánlivě ztracené situaci, kdy vidíme, že pouze lidská snaha o její překonání nestačí. První učedníci pozorovali Ježíše, unaveného a vyčerpaného v důsledku časté nechápavosti lidí, jak se po modlitbě na osamělém místě vrací a s novou silou a obětavostí káže, uzdravuje a sytí zástupy. Když sami vyšli do ulic a náměstí, aby do úmoru hlásali radostnou zvěst, prožívali Boží pomoc a často o své zkušenosti mluvili a psali svým posluchačům a čtenářům. Podobně i nás má provázet nekončící důvěra v Otce, který nám pozorně naslouchá, takže se mu můžeme svěřit i s tím, co neřekneme nikomu. Francouzský lékař Alexis Carrel zaznamenal svou zkušenost: „Jako lékař jsem zažil, jak lidé, u nichž selhalo léčení, se zbavili své nemoci a tísně tichou silou modlitby.“ Zažili tedy příchod Božího království; i my denně prosíme v modlitbě Páně o tento dar, s podmínkou, že přijímáme Boží rozhodnutí a jeho vůli. Jde o cestu k duchovnímu uzdravení a k obdržení pokoje, který nám nikdo jiný nemůže dát. Vidíme ovšem také, že do Otcova království nelze vstoupit hromadně, se všemi lidmi najednou, ale každý se o to musí snažit sám.

P. Miloslav Fiala OPraem.

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 25 20. – 26. června 2017

Chléb života, jenž uzdravuje paměť

„Ať nás tento ‚Chléb jednoty‘ uzdraví z ambice ovládat druhé, z chtivosti hrabat pro sebe, z rozněcování nesouhlasu a ze šíření kritik; ať v nás vzbudí radost...,“…

celý článek


Lidová zbožnost do muzea nepatří

O tradičních podobách zbožnosti ve světě zvýšené mobility, prudce se rozvíjejících informačních technologií a všudypřítomné masové kultury hovoříme s pastorálním…

celý článek


Čínský kardinál proti kompromisům

Kardinál Joseph Zen Ze-kiun SDB, emeritní hongkongský biskup (85), navštívil v uplynulých dnech Prahu. Někdejší člen papežské komise pro otázky čínské církve je na…

celý článek


Milujeme, protože jsme milováni

Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova ustanovil v roce 1856 papež Pius IX. na pátek po druhé neděli po Seslání Ducha Svatého. Úctu k božskému Srdci Páně šířila…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay