HOMILIE: Kde je úžas, je i naděje

Vydání: 2018/51-52 Bílé stuhy nového začátku, 18.12.2018

Vstoupí-li do našeho života láska, pak spolu s ní vejde stejnými dveřmi i určitý neklid. Své o tom věděl už svatý Augustin, když osobní zkušenost s ní – a se změnou, jakou mu v životě způsobila – shrnul do známého výroku o nepokoji srdce, dokud nespočine v Bohu. Své o tom věděla i nazaretská dívka Maria, když do jejího života vstoupila láska Boží takovým způsobem, že to v lidských dějinách nemělo a nebude mít obdoby.

Maria jako zbožná židovská dívka vyrůstala téměř v „Božím stínu“, ale jako každý jiný člověk se mu musela naučit bezezbytku důvěřovat a tento rostoucí vztah živit každodenní modlitbou. Tak užasla nad Božím plánem lásky ke světu, že se záhy vydala na náročnou cestu do judských hor, aby nad Božími skutky mohla žasnout ještě více. Maria se tedy vydala na cestu – a s ní se doslova pohnul celý svět, protože každý potřebuje slyšet dobré zprávy...

Když se i my podíváme na vlastní životy pravdivým pohledem, musíme rovněž užasnout, že se Bůh prosadí i navzdory našim plánům, kterými si nejčastěji jen komplikujeme život. Tak může růst naše naděje. Když se podíváme kolem sebe – na krásu přírody, vesmíru, na dokonalost i toho nejmenšího tvora a krásu i té nejnepatrnější květiny, musíme užasnout. A kde je úžas, je i naděje. A kde je naděje, je i láska.

Je potřeba si i všimnout, že sám člověk je schopen Bohu odpovídat: láskou za lásku. Neklid zamilované duše můžeme vyčíst například z řady děl lidského génia, kterými jsou vyzdobeny naše chrámy, ale i z mnoha dalších projevů, zvláště pak v poezii a hudbě, které mohou i náš duchovní život rovněž uvést do pohybu. Když se nás takovýto svět dotkne, musíme pocítit hrdost na to, že patříme k lidskému pokolení, že jsme schopní vyčíst Boží stopy ze stvoření a nechat Boha, aby se i skrze nás světa dotýkal.

Maria svou zamilovaností do Boha rozpohybovala svět. Je patronkou všech podobně zamilovaných, kteří se v tomto světě snaží být spolupracovníky pravdy, kteří vnášejí pokoj, harmonii a lásku do mezilidských vztahů, všech neklidných, kteří vnímají, kde všude je v tomto světě Boha zapotřebí, a kteří sílu k uskutečnění takového díla nespatřují jen ve svých vizích, ale přímo v Bohu, kterého k tomu stále volají na pomoc.

P. RADEK MARTINEK

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Ostatní



Aktuální číslo 16 16. – 22. dubna 2019

Radost Velké noci zrozená z bolesti

Prožíváme Svatý týden, živou připomínku Kristova umučení a vzkříšení.

celý článek


Mladí lidé se setkali s biskupy

Na pět tisíc mladých lidí se den před Květnou nedělí setkalo v diecézích se svými biskupy v rámci Světového dne mládeže.

celý článek


Obdělávat půdu je umění

Vesnice se vylidňují. Většina půdy je dnes v rukou velkovýroby, jen asi třetinu jí obhospodařují rodinné farmy. Proto nejen do kostelů, ale i k nakládání s půdou jsou…

celý článek


Anketa: Za co vděčím kněžím?

Média už delší dobu plní odhalení sexuálního zneužívání v církvi. Někdy kvůli tomu podléháme pokušení zapomínat, že většina kněží slouží poctivě, oddaně…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay