Vydání: 2018/51-52 Bílé stuhy nového začátku, 18.12.2018

Maria jako zbožná židovská dívka vyrůstala téměř v „Božím stínu“, ale jako každý jiný člověk se mu musela naučit bezezbytku důvěřovat a tento rostoucí vztah živit každodenní modlitbou. Tak užasla nad Božím plánem lásky ke světu, že se záhy vydala na náročnou cestu do judských hor, aby nad Božími skutky mohla žasnout ještě více. Maria se tedy vydala na cestu – a s ní se doslova pohnul celý svět, protože každý potřebuje slyšet dobré zprávy...
Když se i my podíváme na vlastní životy pravdivým pohledem, musíme rovněž užasnout, že se Bůh prosadí i navzdory našim plánům, kterými si nejčastěji jen komplikujeme život. Tak může růst naše naděje. Když se podíváme kolem sebe – na krásu přírody, vesmíru, na dokonalost i toho nejmenšího tvora a krásu i té nejnepatrnější květiny, musíme užasnout. A kde je úžas, je i naděje. A kde je naděje, je i láska.
Je potřeba si i všimnout, že sám člověk je schopen Bohu odpovídat: láskou za lásku. Neklid zamilované duše můžeme vyčíst například z řady děl lidského génia, kterými jsou vyzdobeny naše chrámy, ale i z mnoha dalších projevů, zvláště pak v poezii a hudbě, které mohou i náš duchovní život rovněž uvést do pohybu. Když se nás takovýto svět dotkne, musíme pocítit hrdost na to, že patříme k lidskému pokolení, že jsme schopní vyčíst Boží stopy ze stvoření a nechat Boha, aby se i skrze nás světa dotýkal.
Maria svou zamilovaností do Boha rozpohybovala svět. Je patronkou všech podobně zamilovaných, kteří se v tomto světě snaží být spolupracovníky pravdy, kteří vnášejí pokoj, harmonii a lásku do mezilidských vztahů, všech neklidných, kteří vnímají, kde všude je v tomto světě Boha zapotřebí, a kteří sílu k uskutečnění takového díla nespatřují jen ve svých vizích, ale přímo v Bohu, kterého k tomu stále volají na pomoc.