Homilie: Jsme svědky Boží tvůrčí lásky?

Vydání: 2016/41 Papež povzbudil věřící na Kavkaze, 4.10.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem

Nejprve si všimněme, že k uzdravení deseti malomocných nedošlo někde ve světě, ale uprostřed vyvoleného národa, na cestě z Galileje do Jeruzaléma na hranici se Samařím. Jestliže Ježíš praví Samaritánovi, který jediný se k němu vrátil: „Tvá víra tě uzdravila“, nemá na mysli poděkování podobné tomu, jaké lidé ve světě říkají z vděčnosti třeba lékaři. Má na mysli víru Božího lidu vyznávanou po staletí od Abraháma a předávanou od jednoho pokolení ke druhému.

Taková víra je přesvědčena, že Hospodin svůj lid provází a podivuhodně vede pouštěmi plnými neustálých potíží, nepřátelství a překážek. Tak věřil také Samaritán, proto podle Ježíšova pokynu šel ke kněžím, a naplněn vírou se k němu vrátil. Uvažujme dále, že Ježíš zde prokazuje jedinečnost svého poslání Mesiáše přislíbeného proroky, který navštěvuje svůj lid, uzdravuje nemocné a má moc odpouštět viny Izraele. Odstraní z něho všechnu nečistotu, aby mohlo vzniknout čisté společenství Božího lidu, které se řídí Hospodinovými zákony a dodržuje podmínky smlouvy uzavřené na posvátné hoře. Tento lid se má stát celému světu viditelným nositelem radostné zvěsti o Otcově všemohoucí lásce, která své vyvolené stále vede, provází a dává poznat nový smysl jejich života. To je také důvod, proč Ježíš posílá všechny uzdravené ke kněžím: mají dostat povolení k návratu do společenství ostatních, aby svědčili o velikosti Božího milosrdenství a o naplnění mesiášských předpovědí. Nejde tedy pouze o jejich zázračnou záchranu z nakažlivé nemoci, ale o morální uzdravení celého společenství Božího lidu.

Nevděčnost oněch devíti, kteří se nevrátili, aby poděkovali za zázrak prokázaný jejich tělům i duším, je důkazem jejich povrchního chápání celé skutečnosti, neboť to brali jako samozřejmost, na kterou měli právo. Ježíš v tom ovšem vidí naprostý nedostatek úcty a vděčnosti ze strany Izraele. Celé jeho generace volaly k Hospodinu po osvobození od nepřátel, od hladu a žízně a prosily o uvedení do zaslíbené země a právě k tomu dochází příchodem Božího Syna. A z deseti uzdravených, většinou členů vyvoleného národa, kterým byl podán důkaz o začátku nového věku, se vrátil pouze jeden, aby poklekl a vzdal Bohu chválu. Navíc šlo o Samaritána, tedy podle názoru pravověrných Židů o cizince, odpadlíka a pohana. Evangelium ukazuje na selhání některých věřících, kteří odmítli vzdát Bohu povinnou úctu. Se svou nevděčností nebyli ovšem sami: tehdy i dnes je po celém světě mnoho těch, kteří se podílejí na stvořených dobrech, ale neberou je jako dary od Stvořitelovy tvůrčí moci. Na rozdíl od nich se má naše víra projevovat stálou vděčností a projevy díků za Boží činy u nás a v nás, abychom se stali svědky Božích zásahů uprostřed nevěřícího světa.

P. Miloslav Fiala OPraem.

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 21 21. – 27. května 2019

Chrámy zvou k noční návštěvě

Více než 1 600 kostelů a modliteben se tento pátek zapojí do Noci kostelů. Stovka z nich poprvé.

celý článek


Redakci KT navštívil nuncius

Minulé úterý zažila redakce vzácnou návštěvu. Do týdenní porady se zapojil apoštolský nuncius Charles D. Balvo.

celý článek


Pouť se čtenáři na Velehradě

Pro čtenáře, posluchače a diváky křesťanských médií připravili jejich tvůrci společnou pouť na Velehradě. Uskuteční se na Den dětí – v sobotu 1. června.

celý článek


Jak žít v náboženské pustině

Kostel praská ve švech. Na nedělní mši svaté se sejde tolik lidí, že musejí stát. Věková skladba je pestrá. Takové poměry jsou v některých oblastech spíše vzácným jevem.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay