Homilie: Jít Bohu naproti

Vydání: 2018/41 Otevřenost na synodě, 9.10.2018

„Co musím dělat, abych dostal věčný život?“ To je otázka. Koho z nás by to nenapadlo? To je věc, která nás, křesťany, odděluje od mnoha nevěřících.

Věříme, že smrt není konec, ale že život bude pokračovat. V možnosti Boží blízkosti, krásy, lásky a harmonie. A v neposlední řadě i ve společnosti našich blízkých. Není divu, že takový život je pro nás přitažlivý a chtěli bychom jej získat. Ale ouha – ono to nebude tak snadné. Nestačí dodržovat přikázání. Ježíš ukazuje, že laťka věčného života je nastavena vysoko. Velmi vysoko. Nevěříte? Kdo z nás dokáže jít, všechno prodat a jít to rozdat chudým? Když Ježíš jednoznačně říká, že bohatý člověk těžko vejde do Božího království. Společně s tím mladíkem musíme zesmutnět. Nemůžeme se spasit vlastními silami, protože jsme všichni příliš slabí.

Naštěstí Ježíš pokračuje a ukazuje svým učedníkům, jak to s tou spásou vlastně je. To, co je pro nás lidi nemožné, je možné pro Boha. To se mnohým nelíbí. Znamená to totiž vydat se Bohu do rukou s vědomím, že bez jeho milosrdenství nemáme šanci. Také to znamená s Bohem spolupracovat. To, že dodržování přikázání nestačí, neznamená, že se můžeme na to, co nám Bůh říká, vykašlat. Spolupráce s Bohem není ale jen něco nedělat, ale především něco dělat. Milovat Boha a bližního. To je daleko těžší, než jen dodržovat Desatero. Vyžaduje to tvořivost a vlastní nasazení.

Dále to znamená pevnou důvěru v Boha. Obrazně řečeno – je to sázka na jednu kartu, která se nazývá „Boží milosrdenství“. Tuto kartu ale nedržíme v rukou my, ale Ježíš. A my věříme, že ji vynese, až před něj v bráně Božího království předstoupíme. Ne v postoji opovážlivého spoléhání se, ale v postoji důvěrného spolehnutí se na někoho, koho celým svým srdcem opravdově milujeme.

Učedníci to však v tuto chvíli ještě nechápou. A naprosto hloupě se zeptají: „My jsme všechno opustili a šli jsme za tebou, co z toho budeme mít?“ Nepochopili, že spása není obchod a že jim Bůh nic nedluží. Ježíš je ale nekárá, ale ujišťuje, že Bůh je dobrý: „Stokrát víc vám dá.“ Nejde o počet, ale o výraz Boží štědrosti. Právě to se učedníci potřebují naučit – že Bůh je štědrý, a jestliže mu člověk vyjde naproti, tak se ukáže veliké Boží milosrdenství.

Nejtěžší pro nás tedy je: vyjít Bohu naproti. Svým životem, svými postoji, tím, co děláme, tím, jaké vytváříme vztahy, tím, jak projevujeme lásku, jak odpouštíme, jak dokážeme být štědří a nezištní. Ano, jsme slabí, ale vycházet naproti Bohu můžeme každý den mnohokrát. Jsme dostatečně tvořiví na to, abychom přišli na konkrétní kroky?

P. ROBERT BERGMAN
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 4 21. – 27. ledna 2020

Neziskovky roku? Ty, co chrání život

Uznáním pro křesťanské charitativní organizace, které chrání život od začátku do konce, bylo minulý týden udílení cen Neziskovka roku. Uspěla hospicová péče i organizace,…

celý článek


Velehradská pouť za jednotu

Svátek Panny Marie, Matky jednoty křesťanů, slavili lidé v neděli 19. ledna na poutním místě při mši svaté, kterou celebroval biskup Josef Hrdlička.

celý článek


Poznávat lépe Boha

Blíží se termíny přihlášek na vysoké školy. Desítky lidí se ročně hlásí na studium teologie – denní i dálkové. K čemu vlastně takové studium je? Jde jen o zálibu,…

celý článek


Promodlená služba

Nenápadná budova, úzké dveře a neprůhledná výloha mezi pekárnou a sokolovnou na náměstí v Lysé nad Labem. Nad ní kresba dvou osob, které se o sebe opírají, a nápis…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay