HOMILIE: Ježíš se neleká našeho hněvu

Vydání: 2019/29 Rekordní a misijní konference, 16.7.2019

Kardinál Tomáš Špidlík jednou zmiňoval zajímavý zážitek. Přijel k nim na návštěvu cizí kněz. Prostředí ho velmi oslovilo, zvláště silentium (mlčení). Básnil o něm několik dní, až už místní začalo napadat, že by ho host mohl konečně začít i sám zachovávat. Netrvalo však dlouho a návštěvník svůj pobyt ukončil, silentium nevydržel. V tichu zřejmě najednou zůstával sám se sebou. Možná začal slyšet otázky, jež jindy přehlušoval činností. Mohlo v něm začít vřít něco nepříjemného. Kontakt s prostředím, které se liší od našeho běžného a funguje na jiných principech, zkrátka jitří emoce.

Když dnes v evangeliu čteme známý úryvek o pohoštění Ježíše u Marty a Marie, dokážeme se do situace velmi dobře vžít, zvláště do Marty. Vidíme jednání Marie často právě z jejího úhlu a Ježíšovu reakci míváme tendenci přijímat jen z poslušnosti. Ježíš tu ale nerozhoduje o tom, zda má přednost modlitba, nebo činnost. Odpovídá v podstatě jen na vnitřní stav Marty – na její hněv, pocit nespravedlnosti a přesvědčení, že sama jedná správně. Měla plno práce s obsluhou, možná nestíhala, něco se nedařilo, sestra jí nepomohla, přestože mohla. To už pak člověku začnou pochodovat nervy.

Ježíš reaguje úplně klidně. Překvapivě nestaví Marii a Martu proti sobě. Obě má stejně rád. Svou odpovědí spíše Martu učí řešit podobné situace klidněji a pravdivěji. Radí jí, aby se starostmi nenechala tolik pohlcovat, aby na sebe pohlédla jeho očima. Zároveň potvrzuje naslouchání Marie jako legitimní cestu. Martu nezavrhuje ani ji s Marií nesrovnává. Spíše jí ukazuje, jak by se mohla na své priority podívat s nadhledem. Pokud během celé návštěvy Martu ani slovem nepokáral, že něco nestihla, a situace se až do jejího výpadu jeví naprosto idylicky, pak tu spouštěčem hněvu není ani Ježíš, ani Marie, ale Martina představa o tom, jak má vypadat pohostinnost. Rozčiluje ji, že nenaplňuje, co by sama naplnit chtěla. Nevidí, že po ní Bůh uštvanost nechce.

Hněv v nás vyvolává kdeco a leckdy ho odnese někdo, kdo nese vinu jen zdánlivě. Ježíš dnes ukazuje, že náš hněv zvládá. Nenechá se vyprovokovat ani nás neodsoudí. On ví, co se v nás odehrává, a s našimi emocemi si nezahrává. Musíme mu k rozhovoru ale dávat příležitost – stejně jako Marta a Marie. Kdy jsme Boha „pozvali“ naposledy na nějakou delší návštěvu, kdy jsme po delší čas naslouchali jeho slovu? Když nás pak při tom něco rozhněvá, nemusíme se bát mu to předložit. V našich vnitřních bouřích nás určitě nenechá samotné.

P. AMBROŽ ŠÁMAL OPraem.

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 47 19. – 25. listopadu 2019

Svobodu musíme denně opatrovat

Slavnostní bohoslužba ve svatovítské katedrále v sobotu završila národní pouť a byla též vrcholem církevních oslav a poděkováním za 30 let svobody. Mši celebroval kardinál…

celý článek


Jsme svědky pravdy?

Právě v těchto dnech před třiceti lety prožívali lidé v Československu období velké naděje. Mottem této bouřlivé etapy moderní historie se stala věta, které se dnes…

celý článek


Dramata Jana Pavla II.

Historickou roli papeže Jana Pavla II. v návratu svobody do našeho regionu přiblížil v bazilice sv. Petra ve Vatikánu během národní pouti při mši svaté pomocný biskup pražský.

celý článek


Češi na audienci u papeže

Tisíce českých poutníků si na závěr římské části národní pouti při středeční audienci vyslechly povzbuzení papeže Františka, některé děti se navíc svezly papamobilem.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay