HOMILIE: Jeho pokoj je ovocem Božího přebývání v srdci

Vydání: 2019/21 Chrámy zvou k noční návštěvě, 21.5.2019

Šestá neděle velikonoční je poslední před čtvrteční slavností Nanebevstoupení Páně. To se také odráží v dnešních biblických čteních, zejména v evangelijním úryvku, kdy čteme z Ježíšovy řeči na rozloučenou, připravující učedníky na dobu po Kristově „odchodu“. Tehdy bude seslán Duch Svatý, Boží síla Kristovy přítomnosti na zemi, v církvi a v srdcích lidí až do konce světa.

Vedle zaslíbení Přímluvce můžeme v Kristových slovech číst dvě nesmírně důležité zásady pro dobu po Letnicích, tedy i pro naši dobu. „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo“ a „pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám“. Skoro by se chtělo říci, že oba Kristovy výroky se k sobě mají jako příčina a důsledek. Na mnoha místech v janovských spisech Nového zákona se totiž dočteme, že právě zachovávání Kristova slova způsobuje, že Bůh, Kristus může „zůstávat“ v srdcích lidí a že právě poslušnost Kristovu slovu má být základním projevem naší lásky k němu. Jeho „pokoj“ je pak znamením, „ovocem“ tohoto Božího přebývání v srdci člověka, je to pokoj svatých. Samozřejmě s tím, že jak už poslušnost z lásky, tak především Kristovu přítomnost způsobuje právě Duch Svatý.

Tyto základní principy se zdají být celkem jasné. Potíž ovšem může nastat, začneme-li se ptát, co vlastně Kristovo slovo přesně je, co je jeho normativní součástí a co už ne. Tím se nám otevírá pověstná „Pandořina skříňka“ interpretace biblického textu, vztahu ducha a litery, míry doslovnosti a obraznosti. Zde už se mnohdy neshodneme. Jedna zásada by však měla být společná všem: evangelium jako výsostné slovo Kristovo je třeba brát vždy jako celek a nikdy si z něj sebevědomě jen nevybírat, co se nám hodí a co ne. Jen tehdy, budeme-li toužit slyšet a zachovávat Kristovo slovo celé, máme naději, že je budeme opravdu zachovávat. Duch Svatý nás přece chce „učit všechno“ a „připomínat nám všechno“, co nám řekl Kristus.

Není náhodou, že evangelijní úryvek je předznamenán pasáží z 15. kapitoly Skutků. Zazněl „apoštolský list“, který vzešel z tzv. Jeruzalémského koncilu, prvního koncilu, konaného roku 48 nebo 49. Otázkou byla platnost rituální části Tóry pro pokřtěné z pohanství, tedy sama otevřenost křesťanství a církve všem. „Rozhodl Duch Svatý a my“ je známá formulace vyjadřující (katolickou) víru, že i skrze apoštoly (a následně učitelský úřad církve) mluví sám Bůh. Je to totiž závazné učení církve, které se snaží být – ve věcech víry a mravů – autentickou interpretací evangelia. I to je proto třeba brát jako celek, a nejen si z něj vybírat, co se nám zrovna hodí. To platí i o učení papežském: také učení papeže Františka je třeba naslouchat jako celku, a nejen si z něj vybírat pro sebe a své okolí populární části, ať už se hlásíme ke kterékoli části „církevního spektra“…

P. JAN HOUKAL

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 37 10. – 16. září 2019

Naděje, pokoj a smíření pro Afriku

Během týdenní cesty do tří afrických zemí – do Mozambiku, na Madagaskar a Mauricius – navštívil papež František charitní centra, nemocnice, mluvil k politikům, duchovním,…

celý článek


Škola jako bezpečný přístav

Jak by měl vypadat ideální učitel našich dětí? „Chytrý,“ myslí si jeden rodič. „Spíše empatický,“ pomyslí si druhý. „Co třeba Jan Amos Komenský?“ podotkne poslední.

celý článek


Blízká setkávání na každý den v roce

Inspirativní čtení na každý den, a k tomu kvalitní obrazový doprovod, katolické kalendárium i přehled církevních úřadů a médií v ČR přináší nové vydání Cyrilometodějského…

celý článek


Jak mluvit o Božích přikázáních?

Desatero. Zákon, který Bůh dal Mojžíšovi před více než třemi tisíci lety, tisíce kilometrů od nás. A stále je platný! Jak o něm mluvit s dětmi, aby ho neměly jen…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay