Homilie: Jaký smysl má Golgota?

Vydání: 2018/11 Pět let papeže milosrdenství, 13.3.2018

Představená našich trapistek Lucie v jednom rozjímání píše: „Církev je společenství osob, které na této zemi žijí – někdo více, někdo méně – své spojení s Kristem. Nazývá se ‚církví bojující‘. Je to země, kde je potřeba se ještě namáhat, pracovat, bojovat. Ale je to země zaslíbená, která ‚oplývá mlékem a medem‘ svátostí, spojení s Ježíšem a bratrskou láskou.“ Křtem jsme se stali plnoprávnými členy tohoto společenství, abychom se účastnili zápasu o lepší svět, který bude žít podle Božích zákonů. Proto se kriticky zamýšlíme nejprve nad sebou a s pohledem na Ukřižovaného vyznáváme své hříchy. Neboť v něm a jenom v něm je nejen naše spása, ale i záchrana celého světa. Kdo ho následuje, toho Bůh Otec zahrne poctou. Podmínkou ovšem je, abychom se s ním sjednotili ve víře, naději a lásce, a byli v tom důslední. Podle podobenství o pšeničném zrnu je Ježíšova smrt záchranou a posilou pro mnohé jeho učedníky v boji s vládcem tohoto světa-ďáblem v mnoha jeho podobách. Čtvrté evangelium popisuje všechnu Ježíšovu činnost jako jeden velký exorcismus. Stal se nám podobným, když přijal naše lidství, ale liší se od nás, neboť je prost jakéhokoliv hříchu. Protože věrně plní Otcovu vůli a je plný lásky k učedníkům, stává se jediným spravedlivým. Svým vzkříšením a nanebevstoupením je Otcem oslaven a je pro lidi všech dob zářným příkladem a výzvou k následování.

Liturgie dnešní neděle odpovídá jasně na otázku, jaký smysl má Golgota, co znamená Ježíšovo utrpení a smrt pro dnešního člověka. Jednu odpověď přináší List Židům, když připomíná, že Pán se svou smrtí stal naším přímluvcem u svého Otce, proto mu děkujeme, že svým křížem vykoupil svět. Podobně mluví List Filipanům: „Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti… Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno.“ Když se účastníme mešní oběti, zakoušíme sami na sobě plody Pánova utrpení a jeho smrti. Snažme se tuto základní pravdu hluboce prožít, protože nám pomůže překonat naši hříšnost, naplní nás vděčností k Dárci všech dobrých darů a zároveň upevní naše spojení s Pánem. Žijeme v době „tekutých pravd a hodnot“, kdy převládá materialismus a povrchnost, a opravdové hodnoty se ignorují. Jsme postaveni do situace, kdy máme v této silné, dotírající konkurenci obstát. Proto bytostně potřebujeme těsné napojení na Ježíše a následování jeho příkladu ve věrném plnění Boží vůle. Může nám k tomu sice chybět odvaha, ale posilujme se duchovním pohledem na Ježíšovu pouť na Golgotu, jejíž každý krok byl cestou k naší záchraně a posile. Patříme k bojující církvi, která vítězí jedině díky následování trpícího, ale nakonec vítězného Pána. S tímto vědomím prožívejme postní dobu – posílíme tím sebe i neklidný svět.

P. MILOSLAV FIALA OPraem.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 28 9. – 15. července 2019

Velehrad: Dávejme ze sebe to nejlepší

Staletími prověřená díla i zbrusu nové výtvory provázely letošní velehradské slavnosti.

celý článek


O katolických knihách budoucnosti

Jaké knihy nabízet dnešním čtenářům, v jaké podobě je vydávat a jak přitom ekonomicky obstát – tím se zabývali zástupci několika desítek nakladatelství z různých…

celý článek


Víra na stříbrném plátně

Filmy mohou, stejně jako další média a sdělovací prostředky, duchovně promlouvat ke svému publiku. Jejich vliv navíc stále roste, a nabízí tak příležitost k oslovení…

celý článek


Celá církev má být charismatická

Se známým slovenským knězem, redemptoristou P. MICHALEM ZAMKOVSKÝM, jsme hovořili o charismatické obnově, křtu v Duchu Svatém a o lidových misiích.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay