Homilie: Hospodin se postará

Vydání: 2018/45 Sto let od konce války, 6.11.2018

Nemusíme být příliš vnímaví, abychom postřehli, jak rychle se v tento podzimní čas krátí den. Symboliku ubývajícího přirozeného světla však liturgie využívá k tomu, aby nás znovu vyburcovala k vědomí, že o pravé světlo musíme stále bojovat. Šeď je vždy tak únavná! A času je tak málo!

Ježíšovo evangelium ale probudit dokáže – jeho prorocký hlas napříč lidskými dějinami zneklidňoval a bude zneklidňovat zvláště ty, kteří si myslí, že jsou zajištěni, že mají vše jisté. V rovině hmotné a přirozené, ale stejně tak i v duchovní.

I dnes si zdánlivé elity rády zakládají na dlouhých řízách nebo se chlubí střapci u opasků – v lepším případě je to jen touha po konzumu, po luxusu, po značkovém zboží, po extravaganci či bláznivých zážitcích. To je jen obyčejná hloupost, která se dá léčit. V horším případě je to touha zalíbit se mocným či manipulativně zasahovat do života jiných lidí – zkrátka určovat, co je dobré a co zlé. Nezřízená touha „zajistit se“ však v člověku ničí lásku, narušuje obyčejné mezilidské vztahy a potlačuje prorocké působení Ducha. Ty stihne podle Ježíšových slov tím přísnější soud.

Ale Hospodin se postará. K jakému jinému závěru můžeme dojít, pročítáme–li stránky Písma? Každá stránka, ba každé písmeno svědčí o Boží velikosti, stejně jako o jeho milosrdenství a velkorysosti vůči člověku. Na všech stránkách našeho vlastního života, tedy na těch, které při zpětném pohledu smíme přehlédnout, je úplně stejné svědectví: Hospodin se postará – tak, jak se doposud postaral.

Snaha „zajistit se“ má svou podobu i v rovině duchovní a je neméně destruktivní. Boha si ale nelze koupit, nelze si ho ani zasloužit: mnohokrát zahlcujeme modlitby přemírou našich lidských slov, ale Bohu samotnému dáme stěží promluvit; konáme často různé triumfální slavnosti, ve kterých Boha ale jen stěží zahlédneme; poběháme kdeco, ale k Bohu se tím jen stěží přiblížíme...

Ale Hospodin se postará. Stvořil svět skutečně velkoryse, dovede tedy ocenit i naši velkorysost. Vdova, ke které přišel prorok Eliáš, dala vše, co měla. Zcela se spolehla na Hospodina – a on ji požehnal. Chudá vdova z evangelia dala rovněž vše, co měla, zcela se Bohu vydala na milost a nemilost, sice bez hmotných rezerv, ale v prorocké důvěře v Boží slitování, protože nepochybně právě takto ho poznávala celý svůj život.

Narůstající naléhavost evangelijního úryvku i všech dalších textů užívaných v liturgii v tento čas musí otřást našimi stávajícími jistotami. Vědomí blížícího se soudu ukáže, na čem jsme až doposud stavěli svůj život. Jakou mírou měříte, takovou bude naměřeno vám.

Záleží jen na lásce. Věřím, že se Hospodin postará.

P. RADEK MARTINEK

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 12 19. – 25. března 2019

Biskupové se modlili na poušti

Minulý týden prožili čeští a moravští biskupové duchovní cvičení v Izraeli, modlili se na poušti i u Božího hrobu. Tento týden pokračují v Jeruzalémě plenárním zasedáním.

celý článek


Abychom se naučili správně rozlišovat

Několika osobností jsme se zeptali, co jim pomáhá, aby slyšeli hlas svého svědomí, a jak v tom sami podporují druhé.

celý článek


Křesťan v rozbouřených časech

Žijeme ve zvláštní době. Všechno se zdá být v pohybu. Jsme vystaveni záplavě obrazů, slov a zpráv. Překotné tempo změn strhává staré jistoty dravým proudem pádícího…

celý článek


Práci mezi Romy bych neměnil

Romské poutě nebo živelné modlitby chval – to si představíme, když se řekne „pastorace Romů“. Na východě Slovenska, kde Romové tvoří až polovinu obyvatelstva a…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay