Vydání: 2017/18 Papež míru navštívil Egypt, 2.5.2017, Autor: Pavel Konzbul

Apoštol Petr, drobný rybářský živnostník, určitě neměl vzdělání jako Ernst Jünger a také nikdy nebyl prezidentem jako Václav Havel, přesto ale ve své první misijní promluvě, kterou zachycuje dnešní čtení, hovoří podobně. Vyžaduje od svých židovských posluchačů změnu životního stylu. Nový zákon tomu říká , obrácení. Vyzývá je, aby přijali Ježíše jako mesiáše a dali se pokřtít. Před tím ale ještě říká důležitou větu: „Mesiáš je ten, kterého jste ukřižovali.“ Nemá se tedy jednat jen o změnu smýšlení, protože lidé už jsou unavení tím, co prožívají, ale důvodem má být i osobní přesvědčení o vině, kterou spáchali. K tomu Petr určitě nedošel jen rozumovou úvahou, ale na základě své víry.
V evangeliu slyšíme přirovnání – Kristus jako dveře do ovčína. Procházíme-li dveřmi jeho osobnosti, dostáváme se ke svému pravému já, dostáváme se k Bohu ukrytému v našem srdci, a tím i ke skutečnému prožitku víry. Ono chození v Kristu a s Kristem nás chrání před dvojím nebezpečím: Ten, kdo zůstává pouze uvnitř, uzavírá se skutečnosti reálného světa a stává se evangelizačně neplodným, v horším případě se mění v náboženského podivína.
Ten, kdo naopak žije pouze vně, stává se povrchním a ztrácí totožnost křesťana. Vcházení a vycházení, tedy duchovní pohyb, zaručuje člověku zdravý život a duchovní rovnováhu. Ta se projevuje jistým nezávislým a optimistickým pohledem na svět, a to i ve věcech víry.
Ukazuje to příklad jedné ženy, která mimoděk vyslechla v autobuse, jak se baví dvě dámy o své dovolené v katolickém Irsku. Jedna řekla: „Nic jsem z toho neměla, pořád pršelo a bylo zima.“ Druhá na to: „Mně zas vadilo, že je tam plno římských katolíků.“ Žena, která je poslouchala, jim ale vstoupila do hovoru a říká: „Odpusťte, že se vměšuji do vašeho rozhovoru, chci vám ale poradit. Zkuste jet příště na dovolenou do pekla. Tam je stále teplo, nikdy tam neprší a je tam velice málo římských katolíků.“
Neztratit půdu pod nohama a být v kontaktu s Bohem. To nám umožňuje právě Ježíš jako dveře, jako prostředník, který spojil člověka s Bohem, milujícím Otcem. Ovšem jen za podmínky, že nasloucháme jeho hlasu, a to jak v Písmu, ve svátostech, tak především ve svém srdci.