HOMILIE: Být služebníky neužitečnými

Vydání: 2019/40 Ani déšť poutníky nezastavil, 1.10.2019

Dnešní evangelium obsahuje dva Kristovy výroky: o síle víry a o postavení služebníka. Sice nevíme, zda je Pán Ježíš přednesl přesně takto po sobě, nicméně Nový zákon je právě takto předkládá. Oba jsou tak reakcí na prosbu apoštolů „dej nám více víry“.

Ta zase následuje po podobenství o boháčovi a Lazarovi a po výzvě odpustit bratrovi i tehdy, když se proti nám sedmkrát za den prohřeší. Vše zaznívá před dalším pokračováním Ježíšovy cesty do Jeruzaléma, cesty na kříž. A právě tyto souvislosti nejsou bez významu.

Mohou nám totiž naznačit, že právě schopnost štědře rozdávat svůj nadbytečný majetek, schopnost odpouštět stále znovu těm, kteří se proti nám (stále znovu) prohřešují, chápat vše dobré, co případně děláme, ne víc než jen jako naplnění své povinnosti „služebníků neužitečných“ (jak krásně dnešní „jsme jenom služebníci“ překládá sv. Jeroným) či vnímat svůj život jako jednu jedinou „cestu do Jeruzaléma“, tedy oběť a kříž jako smysl své pozemské pouti, to opravdu vyžaduje víru… Podobně jako řada dalších věcí, k nimž nás Nový zákon vybízí.

Vše vyžaduje naši víru, která nám jako vztah s Pánem Ježíšem „otevírá“ Boží svět a jeho skutečnost. Víru, která našla v Bohu svůj poklad a životní sílu, z níž se snaží žít; víru, která vnímá, že vše dobré v nás pochází od Boha; víru, že oběť z lásky a kříž jsou tím nejlepším, čím svou pouť životem můžeme naplnit a završit. Je to víra v Pána Ježíše, která nám – vedle mnoha dalšího – dává poznat, jaký je Bůh a jací pak máme být i my, stvoření k Božímu obrazu a podobě a obnovení Kristem: štědří, milosrdní, pokorní a obětaví. A dává k tomu sílu. Skutečná víra, v posledku Kristova přítomnost v nás, má pak naději obstát i ve chvílích těžkých, ve chvílích bolesti, rozmáhajícího se zla a nespravedlnosti, v situacích, jak jsme o nich dnes četli v prvním čtení z proroka Habakuka.

Taková víra je darem Božím, nikdo si ji nemůže vyrobit ani vsugerovat. Můžeme ji – jako „jiskru“ zapalující v nás lásku Boží – jedině přijmout darem, což se děje zvlášť křtem a biřmováním. Je však na nás, abychom tento poklad uchovali, rozvíjeli a předávali dál. Podobně jako k tomu vybízel apoštol Pavel Timoteje ve druhém čtení (v jeho případě se jednalo o svátost svěcení, něco podobného se však dá vztáhnout i na křest a biřmování): „Ten drahocenný, tobě svěřený poklad opatruj skrze Ducha Svatého, který v nás bydlí.“ Například tím, že budeme spolu s apoštoly každého rána prosit Pána „dej nám více víry“, a tak oživovat účinky křtu a biřmování – s touhou, abychom byli po celý den aspoň trochu jeho „služebníky neužitečnými“…

P. JAN HOUKAL
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 42 15. – 21. října 2019

Svatovítské varhany poprvé zahrály

Nové svatovítské varhany se poprvé rozezněly. Nikoli pod klenbami pražské katedrály, ale v montážním sále dílny varhanáře Gerharda Grenzinga ve španělském El Papiolu…

celý článek


Když se sejdou následovníci Krista

Každou neděli se nad tisíci chrámů v Čechách, na Moravě i ve Slezsku rozezní zvony. Zvou ke společnému slavení mše svaté. Farnost se schází.

celý článek


Žijeme pro okamžik každého dne

Královéhradeckou diecézi koncem září navštívil indický arcibiskup PETER MACHADO z Bangalore. Mezi českými věřícími podle svých slov zažil vřelé přijetí a velký…

celý článek


Oslava každodenní svatosti

Minulou neděli se sbor světců rozrostl o pět nových jmen. Osobnosti jsou rozdílné – od kardinála a intelektuála přes řeholnici s mezinárodním věhlasem až po ženu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay