Homilie: Bylo před velikonočními svátky

Vydání: 2017/14 V nemocnici má být kaplan, 4.4.2017, Autor: Jan Houkal

Liturgie Květné neděle má dva základní rozměry: jednak zpřítomňuje Kristův vjezd do Jeruzaléma (to je obsahem úvodního žehnání ratolestí, v našich končinách zpravidla vrbových větviček, a následného průvodu s nimi) a jednak nás uvádí do dění celého Svatého týdne (proto se čtou pašije, tj. ty části evangelia, které vypráví o Ježíšově utrpení).

O Kristově příchodu do Jeruzaléma, který je přeci jen v popředí dnešní bohoslužby, hovoří všechna čtyři sepsání evangelia. Shodně poznamenávají, že se tak stalo před velikonočními svátky, Jan dokonce upřesňuje, že to bylo přesně pět dní. Pán Ježíš tedy s apoštoly vchází do Jeruzaléma, v jeho branách však není vítán jen tak, jak bylo běžné zdravit všechny přicházející poutníky, nýbrž jeho příchod je oslavován jako příchod davidovského Mesiáše. Jeho pověst je známá i po celém Judsku a většina jásajícího davu očekává, že to snad bude on, kdo je konečně vysvobodí od římské nadvlády a navrátí náboženskou svobodu. Nicméně právě nenaplnění této podoby mesiánského očekávání se stane důvodem, že mnozí z těch, kteří dnes volají „hosana synu Davidovu“ a mávají palmovými ratolestmi, se nechají za několik dní tak snadno přesvědčit k tomu, aby volali „na kříž s ním“, a raději si vyžádají život Barabáše, možná lépe splňujícího jejich představy zélótského bojovníka za Boží věc.

Jistě je tedy dobré se dnes právě nad touto rychlou proměnou zastavit a blíže se nad jejími důvody zamyslet, neboť nebezpečí něčeho podobného, když Pán Ježíš najednou není dle našich představ a vzorců, tkví v každém z nás. Jak snadno se může stát, že Krista opustíme a zradíme, když se rozhodne nevyplnit všechna naše pozemská očekávání a představy o životě…

Nicméně stojí za to se dnes zastavit i nad zprávou evangelistů, že Pán Ježíš přichází se svými učedníky do Jeruzaléma několik dní před začátkem vlastních svátků. Něco takového bylo obvyklé – však bylo třeba vše připravit, obstarat místo pro pesachovou večeři, sehnat beránka a podobně – a obvyklé bylo i to, že poutníci po hlavním svátku zůstávali ve městě i celých osm dalších dní. Nicméně celá tato časová náročnost svátečních dní nám připomíná ještě něco důležitějšího a podstatnějšího než jen nutnost zajištění „technického zázemí“. Chce-li se člověk setkat s Bohem tak, aby se toto setkání projevilo, chce-li tedy člověk dostát smyslu svátků, aby ho jejich slavení proměnilo k lepšímu, pak to vyžaduje také nějaký čas: čas na přípravu i čas na jejich prožití. A právě toto si je dobré před svátky připomenout. Velikonoční bohoslužby jsou totiž dlouhé, vlastně nejdelší ze všech, a je tomu tak dobře. Jestliže Pán Ježíš vzal své učedníky do Svatého města už několik dní předem a pak je v Getsemanské zahradě prosil, aby s ním vydrželi bdít, pak i nám tím mimo mnohého jiného naznačil, že i naše proměna Boží milostí vyžaduje svůj čas. Proto se nebojme ho svátkům dát.

P. JAN HOUKAL
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 30 23. – 29. července 2019

Církevní památky světovým dědictvím

Česká i německá strana Krušnohoří s historickými kostely, stříbrnými a uranovými doly a také s neblaze proslulými komunistickými lágry, kde trpěli i čeští kněží,…

celý článek


Česká pomoc Ukrajině

Olomoucký arcibiskup Jan Graubner minulý týden navštívil Ukrajinu. Zúčastnil se tamní národní poutě v Zarvanici a zavítal i do míst, kde pomáhá Charita.

celý článek


Bůh a člověk na Měsíci

Před padesáti lety, 20. července 1969, vstoupil člověk poprvé na povrch Měsíce. Jak můžeme jako křesťané číst tuto dějinnou událost?

celý článek


„Stará mama“ je pořád maminka

Prarodiče jsou pro vnoučata zásadní. Jejich životní zkušenosti a vyznávané hodnoty jsou příkladem, který ty mladší táhne po zbytek jejich života.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay