Homilie: Bohu patří všechna moc na nebi i na zemi

Vydání: 2017/42 Olomouc má nové pomocné biskupy, 17.10.2017

Základním poselstvím Nového zákona je rozpoznání Ježíše jako Božího Syna. Teprve z toho vyplývají důsledky pro uspořádání života osobního i společenského. Ani ve známém textu o Bohu a císaři nejde v první řadě o vymezení vztahu mezi duchovní a světskou mocí, ale o odmítnutí Ježíše a jeho nároku na Boží synovství.

Farizeové posílají k Ježíšovi své žáky, aby jej dostali do úzkých. Kladou mu otázku, která souvisí s politickou situací Judeje. Ta byla pod přímou římskou správou, proto museli její obyvatelé platit římskému státu daň z hlavy. Z hlediska náboženského to bylo velice choulostivé, protože na denáru, jímž se daň platila, byl portrét císaře Tiberia s nápisem potvrzujícím jeho božský původ. To bylo neslučitelné s židovským monoteismem. Bylo to sice tolerováno, ale rabi, který klade na své posluchače tak vysoké nároky a prohlašuje se za Mesiáše, by tím mohl být zkompromitován. Kdyby naopak odmítl daňovou povinnost plnit, dostal by se do přímého střetu s římským právem. Farizeové tak staví Ježíše do zdánlivě bezvýchodné situace. Na okraj je třeba poznamenat, že systém, který nutí člověka k volbě mezi dvěma špatnými možnostmi, je sám zločinný, podobně jako je zločinné prostřednictvím lichotek líčit past na jakéhokoli člověka. Sama otázka ale spíše prozrazuje faktickou bezbožnost tazatelů – staví tu Boha a císaře na stejnou úroveň jako dvě rovnocenné alternativy. Ježíš nepřistoupí na nějakou složitou diskusi o podmínkách plnění povinností. Odhaluje samu neupřímnost otázky. Tím, že vyzve tazatele, aby mu ukázali příslušný peníz, nutí je odhalit, že oni sami jej používají.

Popisem mince pak dochází k odpovědi, která je ohromí, protože vůbec není konfrontační. Pod suverénní vládu Boží patří i autonomie daná člověku, aby jako Boží služebník spravoval díl světa a dějin jemu svěřený a z něj vydával Bohu účty. Pokud Boha postavíme v našem uvažování na stejnou úroveň jako jiné hodnoty, které zastáváme, dopouštíme se rouhání. Bojujeme tak např. za vlast, národ a za Boha. Ale copak Bůh je jednou z hodnot, již máme bránit? Nebo v duchovním životě máme svůj den rozdělen na práci, rodinu, odpočinek a Boha. Bohu přece patří celá země a vše, co je na ní. Žádný císař nemůže být jeho konkurentem.

Služba státu, ale i služba církvi v její viditelné podobě nesmí však být v rozporu s nároky Božími a s poučeným svědomím. Jistě jsme povinni plnit své povinnosti vůči demokratickému státu, byť nám třeba nesedí ti, kteří byli ve volbách vybráni. Nemůžeme ale podporovat nespravedlivé režimy potlačující lidská práva, nemůžeme mlčet k bezpráví, které působí jakémukoli člověku zvůle mocných v jakékoli zemi, nesmíme podporovat většinové mínění tam, kde je v rozporu s křesťanskou láskou. Loajalita světské moci platí ve vztahu k dobru, nikoli ve vztahu k hříchu.

Ve svobodné, láskou motivované oběti Ježíše Krista bude z moci zla osvobozeno všechno lidské konání a Bohu bude vráceno, co je Jeho – celý svět osvobozený z moci hříchu.

P. PETR A. BENEŠ CSSR
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 8 19. – 25. února 2019

Oslavy věrozvěstů napříč Evropou

Mezinárodní sympozium v Čenstochové zahájilo jubilejní rok s připomínkou 1 150 let od smrti sv. Cyrila.

celý článek


Teologické fakulty lákají ke studiu

Začátek roku je pro maturující studenty také časem výběru vysoké školy. O jejich zájem s ostatními obory soupeří i teologické fakulty.

celý článek


Jako když přeskočí jiskra

„Křesťané neznající humor žijí daleko od hory blahoslavenství,“ napsal kdysi morální teolog Bernhard Häring a rozhodně to nemyslel jako bonmot. Zkrátka humor ke zdravé…

celý článek


Manželství a spory: ruku v ruce

Prakticky všichni, kdo žijí blízký a intenzivní vztah v manželství, jistě potvrdí, že k němu konflikty patří.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay