HOMILIE: Ať slyšíme, co nám Bůh říká

Vydání: 2018/36 Církevní školy na vzestupu, 4.9.2018

Z dnešní nabídky Božího slova bych Vám chtěl nabídnout dvě myšlenky.
Ve druhém čtení vyčítá apoštol Jakub věřícím, že se jinak chovají vůči bohatým a jinak vůči chudým. My jsme na tom pravděpodobně stejně.
Napadá mě jedna zvláštní myšlenka: Jak by vypadalo, kdybychom se chovali ke všem lidem úplně stejně? Stejně bychom se chovali k naší rodině, ke kolegům v práci, k nadřízeným i k lidem, se kterými jsme se sešli na bohoslužbě, k politikům i k lidem bez domova, k lidem jiných náboženství, k imigrantům, k přátelům... A můžeme si každý doplnit okruh těch, se kterými se setkáváme. Jak by to vypadalo?
Jako Ježíšovi učedníci máme milovat Boha nade všechno a k bližním přistupovat s láskou jako k sobě samým. Jedno staré přísloví říká, že láska se pozná podle toho, jak se chováme vůči těm, od kterých nic nepotřebujeme.
Abychom se chovali ke všem lidem stejně – a s láskou, jakou od nás požaduje Bůh, museli bychom se pravděpodobně hodně změnit. To je důležitá zpráva pro všechny, kteří si myslí, že už žádnou velkou změnu a obrácení nepotřebují.
V evangeliu jsme slyšeli o uzdravení hluchoněmého člověka. Můžeme v něm vidět naplnění Izaiášova proroctví (slyšeli jsme ho v prvním čtení: odemknou se uši hluchých). Ale nejen to.
Ten hluchoněmý za Ježíšem nepřišel sám od sebe, ale „přivedli ho“. To je obraz přímluvné modlitby. V přímluvné modlitbě totiž také přivádíme k Ježíšovi lidi, kteří by k němu možná sami nikdy nepřišli, a přesto právě oni uzdravení potřebují.
Ježíš toho člověka vzal stranou od zástupu. Ježíš nechce dělat divadlo pro ostatní a vychloubat se. Uzdravení je velmi osobní věc. Neuzdravuje proto, aby to ostatní viděli, ale uzdravuje z lásky ke konkrétnímu člověku. Máme v našich skutcích také tak krásné a čisté motivace?
Zde je jedna zvláštnost, o které se moc neví. Hluchoněmí lidé jsou často němí ne proto, že by měli problém s hlasivkami a ústy, ale proto, že kvůli tomu, že neslyší, se nikdy nemohli naučit mluvit. Neslyšeli zvuk a nemohli ho napodobit. A když se podíváme do dnešního evangelijního příběhu, tak vidíme, že mu Ježíš nejen uzdravil sluch, ale dal mu také řeč. To je možná ještě větší zázrak než uzdravení sluchu – on toho hluchoněmého naučil mluvit. A ještě ke všemu správně. To je výmluvný obraz uzdravení – Ježíš nám nedá jen něco, jen kousek, ale všechno. Když nás uzdraví Ježíš, tak nás obdaruje daleko více, než si dokážeme představit.

Možná že v Božích očích je i mezi námi křesťany mnoho duchovně hluchoněmých. Nevnímáme to, co nám Bůh říká v událostech našeho života, ani neumíme o velkých Božích skutcích mluvit. Možná že právě my – křesťané – bychom měli Ježíše prosit o uzdravení: Ať i my slyšíme, co nám Bůh říká, a ať i my mluvíme správně.

P. ROBERT BERGMAN


 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 8 18. – 24. února 2020

Pro církev s amazonskou tváří

Papež František zveřejnil apoštolskou exhortaci „Milovaná Amazonie“.

celý článek


Sestupme z hlavy do srdce

Slýcháváme řadu dobrých rad, jak předcházet infarktu a dalším srdečním onemocněním úpravou jídelníčku či sportem, ale jak často bereme ohled na svá srdce ve významu…

celý článek


Velkolepé dědictví Tovaryšstva

Z historického pohledu problematický seriál o životě Marie Terezie nabídl obraz jezuitů, který odpovídá tradiční propagandistické karikatuře. Po tolika studiích o historii…

celý článek


Prožít půst napříč generacemi

Je tu postní doba. Jako každý rok, a přitom vždy jiná. Jak ji strávit v rodině, napříč generacemi, když se děti, dospělí a staří lidé postí úplně jinak? Je možné…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay