Homilie: A nebudeš žíznit navěky

Vydání: 2017/11 Dobrou knihu letos „ulovil“ P. Jan Rybář, 14.3.2017, Autor: Jan Houkal

Počínaje třetí nedělí postní – zvlášť letošního cyklu „A“ – se biblická čtení snaží stále více zacilovat naši pozornost na témata týkající se křtu.

Při bohoslužbách se dnes konají první skrutinia čekatelů křtu, závěrečná „zkoumání“ jejich skutečné připravenosti k tomu stát se křesťany. Všichni katoličtí křesťané se mají ode dneška začít ještě intenzivněji připravovat na obnovu křestního vyznání o velikonoční noci. Proto se tuto a o dvou následujících nedělích čtou výrazné perikopy z Janova evangelia: dnes Kristův rozhovor se samařskou ženou, za týden uzdravení slepého od narození a za dva týdny pak vzkříšení Lazara. Jsou to krásné texty a všechny se dají vykládat právě jako vzory uvěření, obrácení a duchovního uzdravení. Stojí proto za to se do nich zaposlouchat a nejlépe si sama sebe představit na místě těch, k nimž Kristus přichází, a rozjímat o své vlastní cestě za ním.

Setkání Pána Ježíše se Samaritánkou u studně Jákobovy můžeme číst jako jakýsi prototyp uvěření, anebo – pro nás už věřící – jako vzor obrácení. Člověk, podobně jako samařská žena, touží po utišení své duchovní žízně a hledá zdroj vody. Když se při tomto hledání nemine s Kristem, Kristus člověka osloví. Nejprve se zdá, že po něm něco chce („dej mi ty napít“), člověk se možná brání, možná Ježíšovu požadavku ani nerozumí. Když však přeci s Ježíšem začne komunikovat, brzy zjistí, že je to především on, kdo může být Kristem obdarován, a to mnohem víc, než si původně představoval: Kristus nenabízí jen pozemskou vodu z nějaké studně, nýbrž přímo „vodu tryskající do věčného života“. Nenabízí jen pozemské ukojení žízně, ale Boha. To člověka naplní radostí, ale přichází zkouška: zda ustojí odhalení vlastního hříchu a jeho pojmenování („ten, kterého máš teď, není tvůj muž“). Nyní záleží na tom, co s tím udělá a zda něco ve svém životě změní. Pokud ano, může se stát Ježíšovým učedníkem, může být pokřtěn (proto byli katechumeni ve staré církvi při skrutiniích skutečně dotazováni, zda se už toho či onoho hříšného návyku skutečně zbavili). Pak také může jít a hlásat o Kristu svému okolí.

Celý tento zdánlivě jasný výklad má však jeden malý zádrhel: v evangeliu není řečeno, zda samařská žena svůj život skutečně změnila podle toho, jak jí Ježíš řekl. Můžeme se sice domnívat, že asi ano, uvěřila-li v něj jako v Mesiáše, který jí „řekl všechno, co udělala“, ale jistě to nevíme. V této nejistotě ale můžeme vidět příležitost, abychom si celý příběh ještě jednou přečetli, našli v něm svou vlastní cestu víry a nechali si Kristem říci, co je v našem životě špatné a hodné změny. Mohou to být stavy a skutky, s nimiž jsme se už až přespříliš sžili a pro nějakou jejich změnu se stali takřka neoslovitelnými. A právě proto, že nějaké kázání sílu něco takového změnit už zpravidla nemá, je nejlepší se nechat oslovit přímo Pánem Ježíšem skrze jeho slovo…

P. JAN HOUKAL

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Ostatní



Aktuální číslo 4 21. – 27. ledna 2020

Neziskovky roku? Ty, co chrání život

Uznáním pro křesťanské charitativní organizace, které chrání život od začátku do konce, bylo minulý týden udílení cen Neziskovka roku. Uspěla hospicová péče i organizace,…

celý článek


Velehradská pouť za jednotu

Svátek Panny Marie, Matky jednoty křesťanů, slavili lidé v neděli 19. ledna na poutním místě při mši svaté, kterou celebroval biskup Josef Hrdlička.

celý článek


Poznávat lépe Boha

Blíží se termíny přihlášek na vysoké školy. Desítky lidí se ročně hlásí na studium teologie – denní i dálkové. K čemu vlastně takové studium je? Jde jen o zálibu,…

celý článek


Promodlená služba

Nenápadná budova, úzké dveře a neprůhledná výloha mezi pekárnou a sokolovnou na náměstí v Lysé nad Labem. Nad ní kresba dvou osob, které se o sebe opírají, a nápis…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay