Hodnoty a perspektivy pro Evropu

Vydání: 2007/15 Můj nevěřící partner, 10.4.2007, Autor: Dagmar Pohunková

Příloha: Perspektivy

Evropa je kontinent. Přesně vzato je vlastně jen výběžkem, poloostrovem obrovského kontinentu Eurasie. Její východní hranice není přesně vymezena, etnicky je rozmanitá, geneticky zanechaly v jejím obyvatelstvu stopy nesčetné generace migrantů a dobyvatelů. Ale přesto je jedinečným, svébytným celkem, který má svou identitu, svůj příběh, „děla se“ a má své dějiny. Evropa je idea. Formovaly ji řecká racionalita, hledání krásy, dobra a pravdy, a taky římský smysl pro řád a právo. Ty se staly podložím, na němž se mohlo ujmout a rozšířit křesťanství zahrnující starozákonní dědictví. To je základ hodnot, které Evropu charakterizují a vytvářejí její identitu (byť se v průběhu dějin neprosazovaly vždy snadno). Co jsou evropské hodnoty? Především je to úcta ke každému lidskému individuu a uznání jeho práv. Člověk, stvořený k Božímu obrazu, má právo na život, na svobodu svědomí; je účelem sám o sobě, nesmí být zneužit a vlastněn ani jednotlivcem, ani vládní mocí. Je to solidarita mezi lidmi jako hodnota vytvářející společenství, které překračuje úzký rámec rodiny, obce, etnika. A je to spravedlnost jak v oblasti pozitivního práva, tak v oblasti sociální. Tyto hodnoty se realizovaly v příbězích jednotlivých evropských národů, v jejich stýkání a potýkání, ve vzájemném ovlivňování a oplodňování. Tak vznikal příběh Evropy, odlišný od příběhů ostatních kontinentů. Tak se stala Evropa kvasem ostatního světa.
Dnes se velká část Evropy ke svým hodnotám nehlásí, zaměřuje se pragmaticky pouze na ekonomické cíle; demografický vývoj rozvinutých evropských národů pak svědčí o ochabující vůli k životu a nezájmu o jejich budoucí osud. Současná Evropa je přitom vydána obrovskému a sílícímu tlaku z několika stran: globalizaci ekonomiky a koncentraci moci v několika centrech, rozevírající se propastí mezi bohatými a chudými zeměmi hrozící těžko zvládnutelnou migrační vlnou, sílícími a expandujícími asijskými zeměmi s odlišnými hodnotovými systémy. A nikoli v poslední řadě nás ohrožuje agresivní a misijně zaměřený islám, jehož deklarovaným cílem je ovládnutí světa.
Není to poprvé, co je Evropa ohrožena. Navzdory tomu, že její vládci nebývali vždy moudří a jednotní, dokázala se v kritických situacích semknout a obhájit. Dnes se zdá, že ztrácí vědomí své vlastní identity a vůli k přežití spolu se schopností aktivní obrany proti násilí.
Takové myšlenky zaznívaly v Římě na kongresu, který se konal ve dnech 23. až 25. března k padesátému výročí podpisu tzv. Římských smluv. Jeho pořadatelem byla komise biskupských konferencí evropských zemí (COMECE) spolu se zástupci mnoha laických organizací a promluvili na ní přední křesťanští státníci z celé Evropy (např. italský premiér Romano Prodi, předseda Evropského parlamentu Heinz-Gert Pöttering, německý ministr vnitra Wolfgang Schäuble, bývalý litevský prezident Vitautas Landsbergis, irská prezidentka Mary Mc Aleesová), vatikánský státní sekretář arcibiskup Dominique Mamberti, ekumenický patriarcha Francie metropolita Emmanuel, prezident konference evropských církví (CEC) pastor Jean-Arnold Clermont, biskup Adrianus van Luyn, prezident COMECE, další kardinálové, biskupové a arcibiskupové. V jejich projevech byla vzdána pocta otcům-zakladatelům Evropského společenství (Adenauer, de Gasperi, Monnet, Schuman), kteří jako praktikující katolíci byli schopni po válečných hrůzách překonat nepřátelství mezi svými národy; díky jejich úsilí žije Evropa již více než padesát let v míru. Skeptikům poukázali zástupci původně chudých zemí, jako je Irsko nebo Portugalsko, na ekonomický a společenský rozvoj, jenž z členství v EU pro jejich země vyplynul. Mnohé dnes považuje zejména mladší generace za samozřejmost a neuvědomuje si, jak obtížně a s jak velkým nasazením toho bylo dosaženo. Sbližování evropských národů musí pokračovat, a to nejen v jednáních mezi politiky, ale zejména prostřednictvím kontaktů mezi lidmi a nevládními organizacemi. Přitom se Evropa nesmí zříkat odpovědnosti za okolní svět. Na závěr kongresu byli účastníci přijati Svatým otcem Benediktem XVI., jenž ve svém poselství zdůraznil význam spojení východu a západu Evropy po pádu železné opony a vyzval k respektování křesťanských hodnot. Výsledkem kongresu bylo Římské poselství adresované Evropské radě. Podkladem pro ně byl dokument Evropa hodnot a její perspektivy, vypracovaný k tomu účelu ustavenou Radou moudrých.
(Uvedené dokumenty jsou zveřejněny na adrese www.comece.org, případně www.rome-2007.eu) Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay