12.–18. března 2024
Aktuální
vydání
11
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Hlas, který voněl svobodou

17. 9. 2019

|
Tisk
|

Ve věku 90 let minulý týden v Římě zemřel dlouholetý ředitel české sekce Vatikánského rozhlasu, kněz a jezuita P. Josef Koláček. Přinášíme vzpomínku jeho blízkého spolupracovníka.

Vydání: 2019/38 Světec, který spojuje národy, 17.9.2019

Příloha: Perspektivy 38



Ohlédnutí P. Petra Havlíčka SJ
Když jsem v létě roku 2001 přijížděl do Říma, abych v rámci jezuitské formace na rok pracoval ve Vatikánském rozhlase, znal jsem P. Josefa Koláčka pouze jako čtenář jeho překladů svaté Terezie a jeho knihy o Martinu Středovi. Tehdy se na půl roku stal v rozhlasu mým šéfem. A když ho po jeho třicetileté službě vystřídal ve vedení české redakce P. Jiří Sýkora, pracovali jsme s otcem Josefem v redakci jako kolegové.
Otce Koláčka jsem poznal jako skutečného muže církve. Nebyl to klerikál, i když by to člověk mohl očekávat – zvláště když prožil víc než polovinu života v Římě. Dokázal s jemnou ironií reagovat na prázdné řeči, které v italském církevním prostředí nejsou vzácností. Když každý den otevíral L’Osservatore Romano, s humorem říkával: „Víš, co je na těchto novinách nejlepší? Že je máš rychle přečtené.“ Zcela upřímně však žil tím, co je posláním Vatikánského rozhlasu, tedy být hlasem Svatého otce. Byl rád, že mohl zpřístupňovat lidem slova papežů – ať to byli Jan Pavel II., Benedikt XVI. nebo nynější papež František. Církev miloval jako živé společenství lidí, kteří touží patřit Kristu.
Byl také známý svou láskou k dějinám Tovaryšstva Ježíšova, která však nevyvěrala z utíkání se do jistot minulosti. Jednoduše si cenil obětavosti a velkodušnosti spolubratří z našich zemí, kteří kdysi odjížděli do zámořských misií nebo se obětovali pro druhé při ošetřování nakažených morem. Když tuto velkorysost ve službě Bohu a lidem objevoval v dokumentech římského jezuitského archivu, chtěl ji zprostředkovat ostatním. Říkával, že touží, aby tyto osoby před čtenáři opět ožily. Proto o nich psával beletristickou formou, neboť se děsil suché historie.
Cenil jsem si jeho důvěry. Jako šéf dával velkou volnost v tom, co jsme my mladší kolegové a kolegyně připravovali k vysílání – ať se to týkalo zpráv, rozhovorů nebo hudebního doprovodu. Protože nerad po sobě četl, co napsal, s důvěrou nám svěřoval své překlady i autorské články, ať už ke korektuře, nebo i k potřebnému krácení. Říkával, že nemá srdce škrtat to, co předtím usilovně formuloval, ať to raději uděláme my. Vážím si i důvěry, kterou mi projevil později, když jsem byl již knězem a svěřil mi místo sebe vedení jedněch duchovních cvičení pro kněze.
Dokázal spojovat práci s modlitbou. Vždy odpoledne před natáčením vysílání chodil do kaple v budově rozhlasu, aby se pomodlil růženec. Mohl jsem být svědkem i jeho neokázalé lásky k chudým. Každé ráno cestou do rádia přinášel jídlo jednomu z bezdomovců, sedícímu v jedné z postranních uliček u Via della Conciliazione.
Při našem posledním setkání mi daroval obraz s grafikou zasněženého Petrkova od Bohuslava Reynka. Mám jej před sebou. Přeji Vám, otče Josefe, jiskřivou radost tam, kde je Kristus všechno ve všem.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou