Ha, ty náše slunce!

Vydání: 2017/37 Papež na cestě za smířením, 12.9.2017, Autor: Aleš Palán

Jsou to právě dvě století. Vedeni osudem – či šťastnou náhodou – našlo tehdy několik mužů ve věži děkanského chrámu sv. Jana Křtitele staré pergameny. Nález z 16. září 1817 vstoupil do dějin.


Rukopisy se nechal inspirovat i Josef Mánes. Repro Dalibor Dobiáš

Ukázal totiž českou literaturu jako starobylou a svébytnou. Stal se nejpřekládanějším českým spiskem v celém století a zároveň živou vodou, která pokropila vlastenecké vzedmutí mladého národa. Podle místa svého původu mu říkáme Rukopis královéhradecký.

Raně středověké básně, které jeden z nálezců Václav Hanka brzy publikoval, ale také záhy nadnesly otázku jejich pravosti. Zejména tehdy, když se s „objevy“ doslova roztrhl pytel. Dalším „nálezům“ vévodil Rukopis zelenohorský, který byl vlastencům zaslán anonymně poštou o rok později. Tento text, údajně z konce 9. století, měl být nejstarší českou dochovanou literární památkou vůbec a měl ukazovat autentické slovanství ještě neovlivněné západním křesťanstvím.

Později byl naopak „objeven“ starobylý překlad Evangelia sv. Jana a další zlomky. Podezření budil už sám fakt, že objevy se pravidelně shromažďovaly v rukách buditele a básníka Václava Hanky, muže, který mimochodem po ruském vzoru užíval jména Váceslav Váceslavič, a dramatika Josefa Lindy. Ten ostatně „nalezl“ úplně první rukopis Píseň Vyšehradskou – a to v roce 1816. Skladbu začínající slovy „Ha, ty náše slunce, Vyšegrade tvrd!“ prý vypátral ve staré knize přímo ve svém bytě.

Pravda, či mýtus?

Jak v rozhovoru upozorňuje náš přední odborník na Rukopisy Dalibor Dobiáš z Ústavu pro českou literaturu AV, s jednoznačným soudem – pravda, nebo podvrh – se na tyto texty díváme až dnes. Dobový pohled byl schopen s Rukopisy pracovat také jako s legendou či mýtem.

Přesto vystoupit proti pravosti Rukopisů vyžadovalo odvahu. Tomu, kdo by tvrdil, že jde o novodobé falzifikáty, hrozilo označení za škůdce národa. Jedním z těch, kteří se navzdory negativním reakcím postavili za pravdu, byl pozdější československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. I když je novodobý původ Rukopisů již doložen, i dnes se najdou lidé, kteří tvrdí, že Rukopis zelenohorský je písní z doby bájné kněžny Libuše.

Ale nekruťme nad našimi předky hlavou. Současný mediální svět je falzy přímo zaplaven. Říká se jim fake news, jde o neověřené zprávy, dojmy vydávané za fakta, manipulace, polopravdy i zjevné výmysly. Některé jdou vysloveně proti zdravému rozumu. Mnohé mají tuhý kořínek, jiné jsou záhy vyvráceny či zapomenuty a nahrazeny dalšími. Některé fake news mají zcela fantaskní charakter, jiné realitu jen drobně posunují.

Kdo ví, jak to vlastně bylo...

Ve střední Evropě jsme aktuálně vystaveni tlaku několika proruských webových stránek. Ty vykreslují Putina jako dobrodince lidstva a EU, Západ či Spojené státy jako zločinecké spiknutí. I ten, kdo této převrácené logice neuvěří, může odejít z návštěvy takového webu zasažen. Stačí, když čtenář konspiračních webů zpochybní vlastní myšlenková východiska. „Kdo ví, jak to vlastně bylo. Pravdu mají svým způsobem všichni.“ I to už stačí jako jed, který dál pracuje v kořenech demokracie.

Do skupiny lidí, věřících na novodobé bludy, se nám podařilo proniknout. Jména v reportáži na protější straně jsou změněna, nekonkretizujeme ani městečko, v jehož okolí tato skupinka žije. Často navštěvují výše zmíněné konspirační weby, ale sestupují mnohem hlouběji, do oblastí, kde už vůbec nejde o práci se skutečností, ale o vyjádření postoje, či rovnou nenávisti.

Fake news nejsou žádnou novinkou. Dvousetleté výročí „objevení“ Rukopisu královédvorského nám připomíná jeden z nejvlivnějších falzifikátů v českých dějinách. Věřily mu zástupy, opíraly o něj vlastní národní identitu. Hankovy a Lindovy Rukopisy nešířily nenávist, byly „jen“ kulturním podvrhem. Z jistého úhlu pohledu splnily i pozitivní roli.

To se o mnoha dnešních fake news říct nedá. Jejich účelem je totiž rozeštvávat a útočit. Některé pocházejí z konspiračních dílen, jiné vycházejí z archetypálních předsudků. Výběrem několika fake news z domácí dílny naši dvoustranu uzavíráme. S tématem ale souvisejí i komentáře na str. 8.

ALEŠ PALÁN

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články



Aktuální číslo 17 24. – 30. dubna 2018

Kardinál Josef Beran už je doma

Kardinál Josef Beran je po více než půl století zpátky doma. Přivítaly ho zvony chrámů v celé republice. Ze země odjel v roce 1965, ale ve své svatovítské katedrále…

celý článek


Studenti se na Velehradě zabývali odpovědností

Více než šest set mladých lidí přijalo minulý týden pozvání na Studentský Velehrad. Setkání, které od čtvrtka do neděle na poutním místě už počtrnácté uspořádalo…

celý článek


Desátá Noc kostelů už za měsíc

Jubilejní Noc kostelů se v českých a moravských diecézích uskuteční už za necelý měsíc. Brány chrámů se otevřou v pátek 25. května. Právě v těchto dnech se připravují…

celý článek


Selhání, za které platíme dodnes

Kdysi filipo-jakubská noc, nedávno Vatra míru, dnes „pálení čarodějnic“. Poslední označení v sobě skrývá historii, na niž bychom neměli zapomenout a na kterou se…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay