Grázlíkům chybí láska a domov

Vydání: 2015/12 První krajané dorazili do Česka, 17.3.2015, Autor: Karolína Peroutková

Příloha: Doma

Na uličníky si dnes stěžuje kdekdo. Děti se prý změnily: jsou drzé, bez trpělivosti a nectí starší. Je tomu opravdu tak? Ptáme se dětské psycholožky HANY IMLAUFOVÉ z pražské Křesťanské pedagogicko-psychologické poradny.
 
Dobře vychovat malé rošťáky dá pořádnou dřinu. Někteří proto vyrůstají jako dříví v lese.... Snímek archiv KT
 
Je dnes mezi dětmi opravdu více malých „grázlíků“?
 
Na mládež si přece stěžuje každá generace… Ale je pravda, že přibylo ratolestí s poruchami pozornosti. Dnes je mnohem více netrpělivých dětí (ale i dospělých) a ve společnosti obecně také poklesla úcta k autoritám.
 
Proč tomu tak je?
 
Dnešní potomci vyrůstají ve zmatku. Mnozí žijí v neúplných rodinách, neznají hranice či srozumitelné výchovné přístupy. Spousta dětí také nezažívá bezpodmínečnou rodičovskou lásku, rodiče na ně nemají čas, přibývají tzv. dvoukariérová manželství, což je v důsledku nezájem o děti. Důvodů je ale mnohem víc, třeba i neblahý vliv médií a morální úpadek společnosti.
 
Co nám tím dítka vlastně ukazují? Jak jim pomoci?
 
Děti vždy signalizují, když se necítí milovány, když nejsou naplňovány jejich potřeby a velmi často to dělají zvláštními způsoby. Svým nevhodným chováním vždy „volají o pomoc“. Především bych doporučila, aby rodiče budovali svůj partnerský vztah. Budou-li totiž potomci zažívat, že vyrůstají v prostředí lásky, porozumění a bezpečí, dostanou obrovský základ i pro své budoucí vztahy.
 
Pak také potřebují zakoušet, že jejich rodiče je mají rádi bezpodmínečně, že jsou oceňovány a chváleny. Děti všech věkových kategorií potřebují od rodičů zájem a pozornost. Je nutné, aby rodiče trávili se svými dětmi dostatek času. Aby se zajímali o to, čím jejich dítě žije. V neposlední řadě by to mělo být hodně společných zážitků, které posilují rodinnou pospolitost. A v křesťanských rodinách by neměla chybět společná modlitba, protože ta do rodinné duchovní intimity také patří. A manželé-rodiče by se samozřejmě měli i spolu, jako pár, za své děti modlit.
 
Dobrou inspirací pro ně může být i Don Bosco.
 
Don Bosco je můj milovaný světec a také velký vzor. Byl to muž pevný a rázný, ale také upřímně a bezpodmínečně milující. Každý, s kým se setkal, se cítil tak milován, že si myslel, že ho má Don Bosco nejraději. Uměl v mladých lidech vidět vždy to dobré, měl o ně opravdový zájem. Tento jeho přístup, vycházející z obrovského nasazení, je opravdu nadčasový a může být pro každého z nás inspirací. Přeji všem rodičům, pedagogům a vychovatelům, ale i kněžím a těm, kteří mladé lidi jakýmkoli způsobem doprovázejí, aby se jim dařilo mít aspoň kousíček tohoto vzoru v sobě.
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Doma, Přílohy



Aktuální číslo 45 6. – 12. listopadu 2018

Sto let od konce války

11. listopadu si svět připomene konec první světové války. Česká katolická církev a církve sdružené v Ekumenické radě církví se připojují k iniciativě britské ambasády…

celý článek


Asia Bibi je nevinná

„Nemůžu tomu uvěřit! Oni mě doopravdy pustí?!“ Taková byla první reakce třiapadesátileté pákistánské křesťanky Asie Bibi, když se dozvěděla, že ji tamní nejvyšší…

celý článek


Barrandov se dočká kostela

Více než deset let nevznikl v hlavním městě nový kostel. Změnit se to má za dva roky, kdy by měl být dokončen kostel a komunitní centrum Krista Spasitele na Barrandově.…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay