Grázlíkům chybí láska a domov

Vydání: 2015/12 První krajané dorazili do Česka, 17.3.2015, Autor: Karolína Peroutková

Příloha: Doma

Na uličníky si dnes stěžuje kdekdo. Děti se prý změnily: jsou drzé, bez trpělivosti a nectí starší. Je tomu opravdu tak? Ptáme se dětské psycholožky HANY IMLAUFOVÉ z pražské Křesťanské pedagogicko-psychologické poradny.
 
Dobře vychovat malé rošťáky dá pořádnou dřinu. Někteří proto vyrůstají jako dříví v lese.... Snímek archiv KT
 
Je dnes mezi dětmi opravdu více malých „grázlíků“?
 
Na mládež si přece stěžuje každá generace… Ale je pravda, že přibylo ratolestí s poruchami pozornosti. Dnes je mnohem více netrpělivých dětí (ale i dospělých) a ve společnosti obecně také poklesla úcta k autoritám.
 
Proč tomu tak je?
 
Dnešní potomci vyrůstají ve zmatku. Mnozí žijí v neúplných rodinách, neznají hranice či srozumitelné výchovné přístupy. Spousta dětí také nezažívá bezpodmínečnou rodičovskou lásku, rodiče na ně nemají čas, přibývají tzv. dvoukariérová manželství, což je v důsledku nezájem o děti. Důvodů je ale mnohem víc, třeba i neblahý vliv médií a morální úpadek společnosti.
 
Co nám tím dítka vlastně ukazují? Jak jim pomoci?
 
Děti vždy signalizují, když se necítí milovány, když nejsou naplňovány jejich potřeby a velmi často to dělají zvláštními způsoby. Svým nevhodným chováním vždy „volají o pomoc“. Především bych doporučila, aby rodiče budovali svůj partnerský vztah. Budou-li totiž potomci zažívat, že vyrůstají v prostředí lásky, porozumění a bezpečí, dostanou obrovský základ i pro své budoucí vztahy.
 
Pak také potřebují zakoušet, že jejich rodiče je mají rádi bezpodmínečně, že jsou oceňovány a chváleny. Děti všech věkových kategorií potřebují od rodičů zájem a pozornost. Je nutné, aby rodiče trávili se svými dětmi dostatek času. Aby se zajímali o to, čím jejich dítě žije. V neposlední řadě by to mělo být hodně společných zážitků, které posilují rodinnou pospolitost. A v křesťanských rodinách by neměla chybět společná modlitba, protože ta do rodinné duchovní intimity také patří. A manželé-rodiče by se samozřejmě měli i spolu, jako pár, za své děti modlit.
 
Dobrou inspirací pro ně může být i Don Bosco.
 
Don Bosco je můj milovaný světec a také velký vzor. Byl to muž pevný a rázný, ale také upřímně a bezpodmínečně milující. Každý, s kým se setkal, se cítil tak milován, že si myslel, že ho má Don Bosco nejraději. Uměl v mladých lidech vidět vždy to dobré, měl o ně opravdový zájem. Tento jeho přístup, vycházející z obrovského nasazení, je opravdu nadčasový a může být pro každého z nás inspirací. Přeji všem rodičům, pedagogům a vychovatelům, ale i kněžím a těm, kteří mladé lidi jakýmkoli způsobem doprovázejí, aby se jim dařilo mít aspoň kousíček tohoto vzoru v sobě.
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Doma, Přílohy



Aktuální číslo 17 25. dubna – 1. května 2017

Tisíce lidí podpořily nenarozený život

Rodiny, řeholníci, politici i známí umělci podpořili letošní Pochod pro život, který v sobotu prošel Prahou.

celý článek


Polsko připomnělo kořeny Evropy

Poslání polských primasů, jejichž úřad trvá už 600 let, a odkaz svatého Vojtěcha – duchovního svorníku střední Evropy si o svátku tohoto mučedníka připomněli poutníci…

celý článek


Loni bylo kvůli víře zabito na 90 tisíc křesťanů

Křesťanská mezinárodní solidarita (CSI) je nevládní lidskoprávní organizace založená v roce 1977 ve Švýcarsku, která už 25 let monitoruje pronásledování křesťanů…

celý článek


Zkuste práci pro nemocné

Mezi stovkou žen, přihlášených do soutěže Sestra roku, byla letos odbornou porotou mezi tři finalistky vybrána ANGELIKA OSOVSKÁ, vrchní sestra Charitní ošetřovatelské…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay