Grafická představa Dobrého díla? Práce Michaela Floriana

Vydání: 2011/25 Michael Florian, 15.6.2011, Autor: Aleš Palán

Žijeme v době, která preferuje vizuální sdělení. Snad všechno má svoji značku, logo, svůj design. Jednotný „vizuál“ dnes člověk spojuje s některými záležitostmi i zpětně, přiřazuje je k nim, aby se mu staly srozumitelnějšími. Svou vizuální, téměř kanonizovanou podobu má dnes i Dobré dílo, ten jedinečný nakladatelský počin Josefa Floriana ze Staré Říše na Moravě.

Jeho knihy vydávané v letech 1900–1940 upravovalo několik předních grafiků a Florian tiskl práce mnoha výtvarníků (František Bílek, Josef Čapek, Bohuslav Reynek, Josef Váchal, Georges Rouault…). Přesto je s Dobrým dílem, s jeho vizuální podobou, dnes primárně spjat jiný muž – syn Josefa Floriana Michael. Jeho linoryty a dřevořezy Dobré dílo po obrazové stránce doslova symbolizují. V těchto dnech si připomínáme sto let od jeho narození.

Carlos a Nicolás v ŠESTNÁCTi LETECH

Michael Florian se narodil ve Staré Říši 3. června 1911. Podobně jako jeho jedenáct sourozenců, ani on nechodil do žádných, tedy ani obecních, škol. Představa, že by Josef Florian jako sveřepý odpůrce dobového školského systému své děti doma systematicky vzdělával, je přitom lichá. To spíš kulturně zaměřené a myšlenkově podnětné prostředí, v němž vyrůstaly, vedlo Florianovy děti k touze po sebevzdělávání. I Michael Florian byl čistý autodidakt. Bylo mu šestnáct let, když v otcově Dobrém díle vyšla kniha dětských příběhů z Argentiny od Rudolfa Schmieda s názvem Carlos a Nicolás. Michael do ní vytvořil na šest desítek dřevorytů, některé výtisky i sám koloroval. Ilustrace – a kniha sama – měly takový ohlas, že titul záhy vyšel i v pražském Melantrichu. Mladý ilustrátor za ni prý obdržel honorář, za který by si mohl v rodné obci koupit tři domy… „Michael nehledal štěstí ve velkých kulturních centrech, o nichž se často soudí, že pouze tam se může stát z umělce významná osobnost. Nikdy neopustil svou malou Starou Říši – ani v životě, ani ve své tvorbě,“ usuzuje sběratel Michaelových prací Pavel Novák v katalogu vydaném k umělcovým sedmdesátinám. Michael Florian se podílel na zhruba osmdesáti knihách vydávaných jeho otcem. Kromě toho ale dál spolupracoval s Melantrichem, publikoval v edici Symposion, v nakladatelství Vyšehrad či Velehrad, okrajově i v Atlantidě.

PŘÁNÍ K NAROZENINÁM: Méně skromnosti

Micheal Florian nezapíral svou katolickou víru – chodil do kostela a na poutě, v jeho pracích trvale nacházíme četné zobrazení světců, poustevníků, kostelů a kapliček. Na druhé straně se ale po roce 1948, tedy už po smrti svého otce a zániku jeho edic, stejně jako po skončení poválečného pokusu svých bratří o obnovení časopisu Archy, nebránil ilustrovat knihy sovětských autorů. Udělal i několik grafik pro Místní národní výbory, Jednotná zemědělská družstva, jeho práci nalezneme dokonce i v publikaci s názvem 50 let KSČ v Dačicích. Do patřičných souvislostí to dává jeho bratr Jan Florian v knize rozhovorů s autorem tohoto textu s názvem Být dlužen za duši: „V padesátých letech chytili policajti s Michaelovými grafikami nějakého Slováka. Začalo vyšetřování, jestli bratr nepropaguje náboženskou tematiku, chtěli mu dokonce zabavit lis. Michael byl naštěstí členem Svazu výtvarných umělců a podle jeho stanov mohl od každé grafiky udělat dvě stě výtisků. O to se při jednání s policií opíral. A aby si pojistil lis, nechal ho zaevidovat na Svazu výtvarných umělců, kde mu přidělili evidenční číslo a prohlásili ho za svazový majetek. Michael dělal na lisu dál a nemusel se bát, že o něj přijde. Taková byla doba.“ A ty knihy sovětských autorů? „Když už to bylo hodně nahnuté, nějaký přítel mu nechal ilustrovat jednu ruskou knihu o Sibiři. Od té doby měl Michael pokoj,“ dodává další Michaelův bratr Gabriel Florian. Michael Florian zůstal celý život svobodný. S výjimkou roku 1944, kdy byl nuceně nasazen na práci v Tišnově, žil ve Staré Říši a vytrvale se věnoval své práci. V regionu proslul jako ochotný autor exlibris a novoročenek, obraceli se na něj známí i neznámí lidé a on skoro všem vyhověl. Jeho honoráře se pohybovaly v řádu stokorun. Však i jeho velký příznivec, již zmíněný Pavel Novák, mu k životnímu jubileu mimo jiné přál „méně skromnosti“. Michael Florian zemřel 25. 2. 1984.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 12. – 18. prosince 2017

Kudy putuje Betlémské světlo?

Už tuto neděli zamíří Betlémské světlo z Vídně a Lince do České republiky. Rozvezou ho skauti. Přinášíme i příběh dvanáctiletého Rakušana Tobiase Flachnera, který…

celý článek


Svěřit se do Božích rukou

Už jen za pár dnů uslyšíme během půlnoční mše vyprávění z Lukášova evangelia o tom, jak se betlémských pastýřů „zmocnila velká bázeň“, když jim anděl Páně…

celý článek


Aby se i dospělí divili...

„Pod stromek bych chtěl lego, tablet a mobil,“ žádá si kluk. „V žádném případě!“ vyděsí se maminka, načež pořídí všechno – a k tomu ještě něco nepotřebného,…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay