Glosy

Vydání: 2004/29 Co v nás konkuruje Bohu?, 31.10.2004

Příloha: Perspektivy

Historie se opakuje, praví staré rčení. Opakuje se dvakrát: poprvé jako tragédie, podruhé jako fraška. Víte, kdo doplnil staré rčení? Karel Marx. Tomu by měli naši sociální demokraté rozumět. Tragédie se odehrála v roce 1949. Fraška probíhá před našima očima v podobě autodestrukce ČSSD. "Auto-" znamená, že je prováděna vlastními silami. Právě to činí z představení frašku. Strana byla od polistopadového počátku platformou lidské nezralosti; mentální, žel i morální. Bylo v ní málo lidí opravdového formátu. Zato jeden Miloš Zeman, posedlý velikášstvím, a spousta trpaslíků. Připomene se nám pohádka o krysaři z městečka Hameln. Vladimír Špidla měl své handicapy, ale měl charakter. Teď ho udolali trpaslíci. - Strana se podobá nedonošenci, kterého včas neuložili do inkubátoru, a on teď umírá. To, co z ní přežije, se bude mnohem víc podobat KSČM. Není vyloučeno, že toto sblížení vytvoří u nás novou podobu toho, čemu se říká "levice". Škoda.

***

Slyšme trávu růst: 21. června, první letní den, se pod záštitou prezidenta republiky konalo ve svatomikulášském kostele na pražském Staroměstském náměstí pietní shromáždění k uctění památky popravy 27 představitelů českého stavovského odboje. Hlavní slovo měli představitel správkyně chrámu, jíž je Čsl. církev husitská, a předsedkyně Českého svazu bojovníků za svobodu. Tou je paní Anděla Dvořáková, která proslula zdravicí, jíž oslovila nedávný sjezd KSČM: "Nedopusťte, aby se Česko rozplynulo v EU jako kostka cukru v šálku hnědé kávy. Co myslím tím hnědé, není doufám třeba vysvětlovat." Hnědá byla barva nacistů. EU je tu tedy vnímána jako nacistické prostředí. Pozoruhodné.

Poprava "českých pánů" byla tragickým dozvukem bělohorské porážky, jejíž důsledky byly pro českou státnost pohromou. Jak by bylo s českou státností při válečném štěstí opačné strany, nevíme. Českost "českých pánů" je však třeba brát v zemském smyslu. Někteří z nich byli Němci, třeba Joachim Andreas Schlick (Šlik), který vystoupil na popraviště první. Činit z nich obránce etnického češství, jemuž prý Evropská unie ukládá o život, je anachronismus. Akce, jíž poskytl záštitu prezident republiky (který si nedávno vzpomněl v téže souvislosti na blanické rytíře), svědčí o snaze vytvořit kolektivní emoční podloží pro ideologii ohroženého národního bytí. Bratři, soudruzi, krajané, vlastenci, vítejte v devatenáctém století!

ř Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 12. – 18. listopadu 2019

Pouť završí setkání s papežem

Na pouť do Říma se o uplynulém víkendu vypravilo více než dva tisíce poutníků z České republiky. Ve Věčném městě děkují za třicet let svobody a připomínají si…

celý článek


Co přinesl 17. listopad církvi?

Před třiceti lety, v listopadu 1989, se v Československu zhroutil komunistický režim. Po čtyřiceti letech nesvobody se s pádem rudé totality otevřely nové možnosti i věřícím v Boha.

celý článek


Když se řekne 17. listopad

Sametová revoluce se v novodobých českých dějinách pokládá za důležitý milník. Někdo oslavuje nástup svobody – včetně svobody vyznání, jiný možnost podnikání,…

celý článek


Potřebujeme silné příběhy

Dobrým občanem se člověk rodí, nebo stává? Ptáme se P. JOSEFA PROKEŠE, který vyučoval náboženství a religionistiku na českobudějovickém Biskupském gymnáziu po sedm let.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay