11. 10. 2005
|Glosy
Vydání: 2005/39 Jak vidí církev mladí lidé, 11.10.2005, Autor: Petr Příhoda
Příloha: Perspektivy
Nesednout na lep, ale rozumět! Platí to i v opačném směru: Rozumět, ale nesednout na lep! – Toto ponaučení vyvoďme z vítězného tažení televizního pořadu nového typu Evropou. Je jím tzv. reality show, která se nám představila hned ve dvou podobách. Nápad se zrodil v Holandsku. Jistá komerční televizní stanice se tam snažila čelit poklesu sledovanosti. Na poradě se kdosi zmínil o vědeckém zkoumání lidského chování v zátěžové situaci. Ostatní se toho chytli. Nešlo jim o výzkumný projekt, ale o vzrušující podívanou na frustrovaného jedince či skupinu. Zabralo to, sledovanost se závratně zvýšila, na lep jim sedly miliony diváků. A v dalších zemích to dopadlo stejně. Původním motivem je tedy zvýšení sledovanosti – a naděje na tučnou odměnu pro účastníky.
Pořad je určen tzv. většinovému divákovi. Ten je komerčně televizní praxí cvičen v roli kibice už léta (TV Nova!). Účinkující představují týž mentální typ, jinak by většinového diváka nezaujali. Komerční televize (nejen ona, ale hlavně ona) v nás oslovuje to, co mají všichni lidé společného. Tím jsou syrové pudově-emoční dispozice: sexualita, agresivita a narcismus. Tři struny v podpalubí lidské duše. Ty je třeba rozeznít v účinkujících a skrze ně i v divákovi. Ten má navíc božský pocit, že může do toho hemžení svým občasným hlasováním zasáhnout.
Bytostná lživost pořadu spočívá v sugesci pocitu, že divák sleduje „realitu“, tedy pravou, nezastřenou (odhalenou) skutečnost. Přitom jde o aranžovanou scenérii, jejíž účastníci jsou nejen nezvykle frustrováni, ale i skrytě manipulováni. Divákovi to nevadí. Prožívá podobnou slast jako pavlačová drbna, když slídí ostřížím zrakem po soukromí svých bližních, protože tím uniká tušené prázdnotě vlastní duše.
Tím, co pořad tohoto typu odhaluje, je primární funkce masových médií, jíž je svádění (viz esej D. Pastirčáka, Perspektivy 12/2005). Holandská televize svedla britskou, německou atd. I další média se nechávají svést. Např. deník MF Dnes, pokládaný za seriózní, sice uveřejní varovnou analýzu pořadu od Karla Hvížďaly, ale jedním dechem věnuje témuž pořadu zvláštní přílohu, která svádí čtenáře k přesvědčení, že reality show je událostí s velkým U.
Svedené miliony diváků (u nás tři až čtyři) naznačují, že zmíněná pavlačová drbna není bezvýznamnou komickou figurkou, ale že vyprázdněnost duše je už masovým jevem. Mluví-li někteří sociologové o moderní společnosti jako o „společnosti zábavy“, nevystihují to nejdůležitější: nejde tolik o zábavu, ale o útěk před smrtelným ohrožením nudou.