Gender lze od radikálních ideologií oprostit

Vydání: 2014/4 Křesťané se modlí za jednotu, 22.1.2014, Autor: Jiří Prinz

Téma: Co je to gender?

O „genderu“, „genderových studiích“ či tzv. „genderové ideologii“ se dnes hovoří stále častěji. O objasnění těchto pojmů jsme požádali sociologa JANA SPOUSTU.
 
„Není dobré, aby byl člověk sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou,“ říká Hospodin v knize Genesis a stvořil Evu, jak zachycuje i Michelangelův obraz ze Sixtinské kaple. Právě rovnost obou pohlaví je častým tématem genderových diskusí. Repro KT
 
Co si má laik představit pod pojmem „genderová problematika“?
 
Začnu slovem gender. Je anglické, čte se „džend(r)“ a původně znamenalo gramatický rod. Roku 1955 psycholog John Money použil toto slovo, aby odlišil dvě stránky lidské pohlavnosti. Jako pohlaví (anglicky sex) označil biologickou stránku, tedy odlišnou stavbu a funkci těla u mužů a u žen, a jako rod (gender) označil stránku psychologickou a sociální, tedy to, jak své mužství, nebo ženství chápeme, projevujeme a vymezujeme pravidly a zvyklostmi.
 
V čem spočívá největší rozdíl mezi těmito dvěma stránkami pohlavnosti?
 
Je důležité si uvědomit, že „sex“ je podle této definice v zásadě neměnný a nezávislý na kultuře, třebaže i fyzickou stránku pohlavnosti lze ovlivnit operací nebo podáváním hormonů. Naopak „gender“ je součástí kultury, a tedy proměnný v čase i prostoru: například my Češi nošení sukní vyhrazujeme ženám, zatímco ve Skotsku je suknice součástí mužského kroje.
 
Genderová problematika vzniká ve chvíli, kdy si člověk uvědomí, že kultura je v tomto ohledu neúprosná a zdá se být poněkud nespravedlivá. Pokud se člověk u nás narodil jako muž, nemůže se beztrestně rozhodnout, že bude po světě chodit v sukni – jeho okolí by asi reagovalo nelaskavě. A pokud se narodil jako žena, má zase mnohem menší šanci, že se dostane k moci: přečtěte si seznamy členů vlády, generality nebo jména ředitelů velkých firem. Jsou ovšem země, kde je to ještě mnohem horší: v Číně nebo Indii, kde si lidé mnohem více cení chlapců, se často stává, že ženy, když počnou děvče, chodí na potrat, nebo dokonce rodiče novorozené holčičky zabíjejí.
 
„Genderová problematika“ tedy vlastně označuje snahu některých lidí pozměnit kulturu, aby byla tolerantnější vůči odlišným projevům pohlavnosti a dávala lidem rovné šance bez ohledu na pohlaví a gender.
 
Kdy se genderová studia na Západě objevují, na co reagují a oč usilují?
 
Genderová studia vznikala zhruba od poloviny 20. století z různých zdrojů. Byly to psychologie, psychoanalýza a sexuologie, studující různé projevy sexuality v myšlení, dále sociologie a antropologie zkoumající kulturu a fungování společnosti ve vztahu k pohlavním rolím – a také vlivy jako umění, filozofie nebo feminismus. Dá se tedy říct, že genderová studia reagovala na spousty teoretických otázek a praktických problémů spojených s pohlavím, sexuální identitou a rolí, které se objevily během rychlých společenských změn 20. století.
 
A oč usilují? Já si myslím, že každá věda, pokud má být vědou, má usilovat o co nejhlubší a nejobjektivnější poznání svého předmětu. V oblasti genderových studií se ovšem od počátku pohybuje mnoho aktivistů, kteří zároveň chtějí naši společnost a kulturu změnit ve smyslu zrovnoprávnění pohlaví a pohlavních identit.
 
Říká se, že genderová studia jsou bytostně spojena s feminismem a tzv. neomarxismem. Je to pravda?
 
Slovo „bytostně“ bych nepoužil. Teorie genderu vznikla na půdě psychologie, tedy mimo feminismus a marxismus. Je pravda, že starý Marxův příběh o vykořisťování proletářů se dá převyprávět i jako příběh o útlaku žen a sexuálních menšin. Uvážíme-li, že Marx byl až do 80. let 20. století hlavním teoretikem levice, bylo takové převyprávění nezbytné, aby dodalo novému oboru legitimitu. A je také pravda, že množství lidí kolem genderových studií prosazuje různé verze feministické agendy. Ale uměl bych si genderová studia představit i bez tohoto ideologického a politického zázemí.
 
V čem vidíte přínos genderových studií?
 
Především nám pomáhají nahlédnout mnohé samozřejmosti jako nesamozřejmé a mnohé osudové danosti jako obyčejnou diskriminaci.
 
V čem naopak může tkvít nebezpečí?
 
Průkopníkům genderu často hrozí nadměrná ideologizace a aktivismus. V mírné verzi to vede třeba k prznění jazyka „genderově neutrálním“ a „politicky korektním“ vyjadřováním, které je toporné a nepřirozené. V horší verzi by to mohlo vést k zavádění nových forem diskriminace, možná jen s opačným znaménkem.
 
Jaký by podle vás měla církev zaujmout postoj k této problematice?
 
I s výhradami, které jsem zmínil, je téma důležité a přínosné i pro církev. Zmíním tři oblasti: Zaprvé může teoreticky pomoci k lepšímu pochopení naší víry a jejích pramenů. Jaká třeba byla vlastně role žen uvedených v Bibli? A co znamenaly metafory jako „otcovství“ Boží nebo „manželství“ Kristovo s nevěstou-církví? Zadruhé je teorie genderu užitečná pro praktické pochopení světa, ve kterém žijeme, a naší role v něm. Pochopit radosti a naděje, smutky i úzkosti lidí naší doby a účastnit se jich, aby se staly i našimi radostmi a smutky, jak to chtěl poslední koncil (GS 1). A zatřetí by poznatky genderových studií měly vést samu církev k reformě tam, kde se ukazuje, že opakuje přežilé stereotypy. I v Bibli samotné je potřeba odlišit dobovou kulturu a stále platné etické základy. Když sv. Pavel píše, „ženy ve shromážděních ať mlčí“ (1 K 14,34), máme to vykládat jako věčně platnou neschopnost žen rozumně promluvit – anebo spíš jako ústupek dobovým mravům a nízké vzdělanosti tehdejších žen?
 
Jako velký problém vnímám, když se kněží ke všemu „genderovému“ stavějí zaujatě a automaticky to vnímají jako ohrožení. Jistě je co kritizovat, ale pokud budou jen odmítat, skončí to jako s dělnickým hnutím v 19. století: církev horlivě potírala bludy komunistů, ale než pochopila, že má jít hlavně za dělníky a pomáhat jim, ujel jí na mnoha místech vlak. Teď se na Západě od církve stále víc odvracejí ženy, které dlouho tvořily jádro její členské základny.
 
Jak vidíte budoucnost genderových studií? Stanou se běžnou součástí vysokoškolského studia, nebo jde o pouhou módní záležitost?
 
V humanitních oborech už více méně běžnou součástí vzdělání jsou. Nevím, zda se budou učit v budoucnu pod stejným jménem a podobným způsobem. Vím ale, že téma sociálního uchopení pohlavnosti jistě nikdy nepřestane být pro filozofy, psychology a sociology důležité.
Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma

Diskuse

Představme si muže pod palbou, Michal 22.1.2014 19:06

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 26 21. – 27. června 2016

Papež František potěšil Moravu

V době, kdy se lidé na začátku první republiky obraceli k církvi zády, se olomoucký arcibiskup Stojan obracel k lidem a zasazoval se o sociální spravedlnost. Papež František…

celý článek


Není to jen klábosení u kávy

Farní kavárna v Lechovicích na Znojemsku vznikla tím nejpřirozenějším způsobem: farníci se po mši svaté ještě sdružovali v neformálních skupinách v kostele, až jednou…

celý článek


Unést vítězství i porážku

Obavy, že se na ME ve fotbale něco semele, zaznívaly už měsíce před konáním šampionátu. Sportumilovní fanoušci a obyvatelé pořadatelských měst se měli mít na pozoru…

celý článek


Milosrdenství i při vysvědčení

Dílo hodné ceny, tedy hodnotné a stojící za ocenění. Právě takový přístup mohou zvolit rodiče k výsledkům snažení svých dětí a dospívajících. Už příští týden…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay