František Kohlíček zemřel s poctou ČT

Vydání: 2007/6 Živá farnost, 5.2.2007, Autor: Tomáš Svoboda

Příloha: Doma

Otec František Kohlíček celý život sloužil a nečekal uznání ani vnější úspěšnost. O to působivější je okolnost, že právě v noci v pondělí 29. ledna 2007, kdy umíral, se mu dostalo za jeho obětavý život vrcholného veřejného uznání – Česká televize tou dobou vysílala jeho portrét (v cyklu „Příběhy železné opony“). V tu krátkou chvíli se znovu stal adresátem vděčných vzpomínek nás tisíců, kterým prokázal dobro. V tutéž dobu jeho pozemský život skončil tak tiše a přirozeně, jak celý probíhal. V jeho životě bylo tolik utrpení a trpěné zášti, že by měl plné právo na hořkost, sebelitování a odpor k viníkům. Síla nenávisti spočívá v tom, že i nevinnou oběť nakonec přinutí nenávidět a udělá z ní dalšího šiřitele nenávisti. Pater Kohlíček nad nenávistí zvítězil a nenechal se jí ovládnout. Jako Ježíš.
Jakožto mimořádně nadaný student byl vyslán na studia v Římě, která úspěšně absolvoval a po návratu do vlasti se stal vicerektorem kněžského semináře. Zdánlivě nadějná kariéra byla vzápětí po většinu jeho života ovlivněna nástupem totality. Společně s většinou poctivých duchovních byl zatčen a bezdůvodně odsouzen. Strávil deset roků v komunistických věznicích a další desetiletí komunistické perzekuce na „svobodě“. Přesto nikdy nemluvil o politice ani o svých nepřátelích. Za mnoho let, kdy jsem ho znal, si pamatuji na toto téma pouze jedinou jeho větu: „Rozklad v jejich řadách je ohromný.“ My, kteří jsme měli tu čest být vystaveni jeho tichému a blahodárnému působení, na něj vždycky budeme vzpomínat jako na člověka nenápadného a pokorného. Byl neustále připraven pomáhat a v každé životní situaci hledal skulinky a příležitosti, jak by mohl spáchat nějaké dobro.

Na hranici dovoleného
Když jsem ho poprvé poznal v sedmdesátých letech, působil ve farnosti v pražských Holešovicích. Jeho hlavní iniciativou byla péče o nás – děti a mládež – tedy přesně to, čemu chtěl tehdejší komunistický systém zabránit. Nepatřil k disidentům, kteří konali svoje činy veřejně a sklízeli za to obdiv lidí a prudké reakce represivního systému. Pater Kohlíček pracoval nenápadně – vždy těsně na hranici dovoleného. Sloužil bohoslužby, které byly ve skutečnosti výukou náboženství, zúčastnil se srazů a výletů, které pro něj byly příležitostí k jemné pastoraci – a především byl vždy k dispozici každému, kdo ho potřeboval.
Bylo až podivuhodné, jak dlouho mu v Holešovicích tato činnost procházela. Jistě na tom měla velký podíl jeho laskavá bezkonfliktní osobnost, která na každého – i na komunistické aktivisty – působila smířlivě a nevyvolávala konfrontace. Nicméně jeho práce s mládeží měla bohaté výsledky a bylo jen otázkou času, kdy tyto plody vyvolají příslušnou odezvu systému. To se stalo v roce 1983, kdy byl z Prahy přeložen do Chválenic u Plzně, do zapadlé farnosti bez mládeže. Jeho poslední bohoslužba v Praze se stala tichou manifestací, při které i dospělým chlapům tekly slzy.
Vrchnost doufala, že v nové farnosti nebude mít příležitost k „ilegální činnosti“. To se naplnilo jen částečně: „jeho mládež“ za ním začala jezdit i do Chválenic, pomáhala mu při opravách zanedbaného kostela a fary a zanedlouho zde začala fungovat i víkendová setkání s pastorační náplní.
Do Prahy se pater Kohlíček vrátil až ve svých 75 letech v roce 1990, a to do farnosti v Karlíně, kam ho přitahovalo jemu blízké duchovní zázemí v Hnutí fokoláre. Tam také dosloužil do svých 92 let.
Velkým vzorům vzdáváme čest tím, že je napodobujeme. Snad někdy i ve velkých věcech, ale také v maličkostech. Já často používám rčení, kterým otec Kohlíček pokorně a pobaveně odpovídal na otázku, jak se má: „Líp než si zasloužím.“ Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 4 22. – 28. ledna 2019

V Panamě jako doma

Stovky tisíc mladých z celého světa, biskupové, prezidenti a papež František se setkávají na Světovém dni mládeže v Panamě.

celý článek


Armáda má tři nové kaplany

Tři nové kaplany vyslaly církve minulý týden do služby v armádě. Jsou členy nekatolických církví. Slavnostního aktu se účastnily i celé jejich rodiny, včetně dětí.…

celý článek


Misie je velké dobrodružství

Když se její autobus objevil ve městě, vždycky vzbudil zájem. Britka MIRIAM SWAFFIELDOVÁ se totiž rozhodla pořídit si tento dopravní prostředek k evangelizaci, které se…

celý článek


Zachytit problémy včas

To dítě je najednou nějaké divné. Občas si stěžuje na spolužáky ve škole. Nechce se mu ráno vstávat. Bolí ho břicho nebo hlava. I známky má poslední dobou nějaké…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay