František jako lakmusový papírek

Vydání: 2016/15 Na Velký pátek přišlo díky svátku více lidí, 5.4.2016, Autor: Aleš Palán

Mons. TOMÁŠ HALÍK pobýval na přelomu roku delší dobu v USA. Mediální zájem vzbudilo i rozhodnutí Oxfordské univerzity udělit mu čestný doktorát. Po návratu ze zahraničí se u nás opět aktivně zapojil do společenské diskuse.


„Jsme nároční a otevření,“ říká Mons. Tomáš Halík o přípravě dospělých na křest v akademické farnosti. Snímek Aleš Masner

V pražské akademické farnosti se tradičně připravuje ke křtu řada dospělých. Jak si zdejší – alespoň na české poměry – vysoká čísla vysvětlujete?

Myslím, že zejména studentům vyhovuje náročná forma a především otevřená atmosféra přípravy – nikdo se nemusí dělat lepším, stydět se za své neznalosti nebo skrývat své pochybnosti, těžkosti a kritické otázky. Nepředstavujeme víru jako ideologii, nýbrž jako umění života, jako stálou cestu na hlubinu, nikdy nekončící hledání, jako odvahu vejít do oblaku tajemství. Jako odhodlání nespokojovat se s lacinými zbožnými frázemi, ale promýšlet a promeditovávat svou víru a neustále v ní růst.

Na přelomu roku jste delší dobu pobýval v USA. Jak po návratu z určitého nadhledu hodnotíte českou politickou debatu?

Byl jsem otřesený z toho, jak nejen politický diskurz, ale velká část naší společnosti během minulého roku zhrubla, zbarbarštěla, jak i lidé, které jsem pokládal za rozumné, jsou schopni nekriticky přebírat poplašné zprávy z internetu a pochybných médií a tvrdit očividné hlouposti. V atmosféře hysterie nelze hledat rozumná řešení. Dnešní islamofobie je velmi podobná předválečnému antisemitismu.

Je příznačné, že největší strach z uprchlíků a islámu je v zemích, jako je naše, kde prakticky žádní uprchlíci nejsou a o pobyt u nás ani příliš nestojí, kde s nepatrnou minoritou muslimů nejsou žádné problémy a kde naprostá většina lidí muslima nikdy naživo neviděla a o islámu a náboženství prakticky vůbec nic neví. Je tedy zřejmé, že „uprchlíci“ a „islám“ jsou pro mnohé lidi u nás jen zástupná projekční plátna, že si zkrátka na někom potřebují vybít své frustrace, vnitřní agresivitu a úzkost. Neumějí žít bez nepřítele. V lidských duších se v posledních letech nashromáždil jed, který teď populisté a demagogové živí a využívají.

V nedávné přednášce pro evropské biskupy jsem zdůraznil, že hlavní problém, který uprchlická krize obnažila, je ztráta naší vlastní identity. Lidé chtějí bránit českou a evropskou, případně křesťanskou identitu naší kultury – ale nedokážou si pod tím nic představit. Co říkají, jsou fráze mimo realitu.

Protiimigrační a nenávistnou rétoriku nese i volební kampaň Donalda Trumpa. Přestaly být tedy i Spojené státy imunní vůči politickému extremismu?

V celém světě jsou nyní slyšet populističtí krajně nezodpovědní politici, kteří nemají žádné vlastní myšlenky a pozitivní vize, proto se chtějí dostat rychle k moci (nebo si ji udržet) parazitováním na uprchlické krizi. Živí v lidech strach, nenávist a předsudky, apelují na to nejnižší v nás, využívají nevzdělanost a neinformovanost v oblasti náboženství, nabízejí jednoduché odpovědi na složité otázky – a lidé jim tleskají. Papež František jasně odsoudil Trumpovu ideologii jako nekřesťanskou. I u nás máme své Trumpy a církev má povinnost uplatnit prorockou odvahu a postavit se jim. Mrzí mne, když slyším i z kazatelen a dokonce od vzdělaných kněží jen opakování velmi zjednodušených názorů na islám.

Země Visegrádské čtyřky se staví nekolegiálně k nutnosti pomoci západní Evropě s integrací běženců. Je důvodem pouze jejich společná komunistická minulost? Jde o trvalý rozkol mezi Východem a Západem?

Země bývalého komunistického bloku přišly ke svobodě většinou příliš lacino. Hrdinný odpor proti totalitě byl záležitostí nepatrné menšiny. Pro většinu, jak se nyní ukazuje, byla touha po svobodě jen touhou po výhodách Západu bez ochoty převzít se svobodou také odpovědnost. Evropská unie nám věnovala stovky miliard, téměř každá vesnice profitovala z evropských zdrojů (a profitovala by mnohem více, kdyby velkou část dotací nerozkradla „neviditelná ruka“ mafiánské české cesty ke kapitalismu), ale my jsme si nechali prolhanými ideology vsugerovat obraz EU jako „nového Sovětského svazu“. Tato urážlivá lež se ujala, protože mnoha lidem vyhovovala – pokud máme nad sebou nějakou cizí velmoc, máme alibi pro vlastní lenost a nezodpovědnost, můžeme jen sedět u piva a nadávat. Stydím se za chování velké části našich politických elit a smýšlení velké části veřejnosti ve vztahu k EU. A velmi si začínám vážit premiéra Sobotky, který ve své funkci opravdu vyrostl.

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Rozhovory



Aktuální číslo 9 25. února – 2. března 2020

Křížová cesta Josefa Toufara

Sedmdesát let od smrti komunisty umučeného kněze P. Josefa Toufara připomíná jeho památku tento týden celá řada akcí.

celý článek


Evropský turnaj ve futsalu se českým kněžím vydařil

Minulý týden Česká republika poprvé pořádala evropský šampionát kněží ve futsalu. Český tým před domácím publikem vybojoval zatím nejlepší umístění v historii.

celý článek


Co jiní potřebují, tím my mrháme

Nadchází čas přípravy na Velikonoce, kdy v sobě oživujeme střídmost a pěstujeme odříkání. Ve světě, který nás vede k tomu, abychom spotřebovávali mnohem více, než…

celý článek


Dobrá kniha: Zlatý hattrick Ladislava Heryána

Dobrou knihou roku 2019 v literární anketě KT se stal titul „Sami na této zemi?“ z pera P. Ladislava Heryána.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay