Frajer, štramák chlap, kněz, biskup

Vydání: 2007/45 Jak se žije ekologickým zemědělcům, 6.11.2007, Autor: Petr Příhoda

Příloha: Doma

Čtu, jak se tři mládenci prostřihávají hraničním zátarasem, a srdce mi tluče v krku. Je rok 1957 a v drátech pět tisíc voltů. Byli to frajeří, jak se uznale říkává. Přitom je to líčení věcné, střídmé, jako ostatně celý knižní rozhovor s Petrem Esterkou, tehdy přirozeným vůdcem trojice, pak bohoslovcem v Římě, knězem a vysokoškolským učitelem, vojenským kaplanem a nyní biskupem, který pečuje o české krajany rozseté po světě.
Aniž by o to usiloval, je jeho život jedním pestrým dobrodružstvím. Co ho formovalo? Život na slovácké dědině (v Dolních Bojanovicích), strasti doléhající na nezámožnou, ale víře oddanou rodinu v padesátých letech, římská studia a zejména půlstoletí duchovní služby v zemi, jež platí ve svobodném světě za nejsvobodnější – USA.

Našinec i exot
Interview je žánr, jemuž zákonitě dominuje ich-forma, která vysunuje do popředí osobnost dotazovaného. Ten zde sice ich-formu přijímá, nelze jinak, ale mluví o světě a lidech v něm, sám stojí stranou. Jeho portrét se v čtenáři postupně utváří jaksi sám od sebe. Cosi je v něm neobvyklého, přemýšlím, v čem to vězí.
Mluvím-li s „našincem“, českým katolíkem z přelomu tisíciletí, laikem, knězem, řeholníkem, biskupem, vnímám jím prožívaný svět jako konfliktní, plný napětí, neřešitelných problémů, často křivd, ba i tragiky. Takový svět poznamenává též toho, kdo o něm svědčí (neboť jím trpí). Poznamenává rovněž mezilidské prostředí, i když je tvoří „katolíci mezi sebou“. Všimněme si, kolik v něm bývá nejistoty, nevstřícnosti, podezíravosti, ba i zapšklosti.
Tahle knížka mi pomohla nahlédnout, kolik energie vynakládáme na své sebepotvrzení, sebeobhajobu, a jak jsou naše „Já“ vlastně frustrována. Nacházím to i v sobě. – Petr Esterka je stále „našinec“, moravský kořen je v něm znát, přesto je pro nás „exot“ (v sympatickém smyslu!). Dodávám: bohužel.
Především je „nezakomplexovaný“, čili svobodný a otevřený. Nic nezametá pod koberec. Můžeme s ním mluvit o čemkoli, aniž bychom se museli strachovat, že se ho to dotkne a on nás zpraží. Nebo že se zalekne a stáhne se.
Nejvíc je to znát, když mluví o sexualitě (v knize je to jen pár stránek). Ale nejen o ní, nýbrž o všech tématech, která mají tendenci nás rozdělovat, zatímco v něm jsou přirozeně uspořádaná a „volně přístupná“.

My – oni – toto v Esterkovi není
Máme tady u nás sklon vnímat člověčí svět, i ten náš, katolický, v termínech antagonismů, které polarizují. My–oni: předkoncilní–pokoncilní, tradicionalisté–modernisté, rigorózní–laxní, konzervativní–progresivní, intelektuálové–prostí věřící, pravověrní–heretici. Umožňuje nám to potlačit nejistotu vlastní pozice, doktrinálně se přimknout k jednomu pólu a zavrhnout ten opačný. Toto v Petru Esterkovi není.
Zeptal jsem se kdysi postaršího kanovníka, jenž předtím působil jako farář: kolik párů, které v životě oddal, skutečně vědělo – z hlediska katolického křesťanství – do čeho jde? Prý asi desetina. Veřejně by to ale neřekl. Petr Esterka je v obdobných situacích „v obraze“ a neskrývá to. Zná se i ke svým nejistotám a ani v náznaku je nepřekrývá pózou důstojenství svého úřadu. I jeho řeč je nestrojená, přirozená, jako vánek nebo voda. On je prostě – a záviděníhodně – „normální“.
Kritice do vlastních řad se nevyhýbá, ale i pak mluví o církvi jako o širší rodině, kde má všechny rád. Mluví-li o zlu v člověku, neodsuzuje, nýbrž se řídí zásadou „nenávidět hřích – milovat hříšníka“, přitom je v tom naprosto přesvědčivý. Je prostě normální. Tedy i věrohodný.

Rozhodni se pro risk. Petr Esterka v rozhovoru s Alešem Palánem. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2007 Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 49 5. – 11. prosince 2017

Papež jako vyslanec míru a pokoje

„Vaše Svatosti, přinášíte nám sílu a naději ve svém pochopení pro naše potřeby, naše touhy po míru, národním smíření a sociálním souladu,“ řekla nositelka…

celý článek


Diváci ČT nahlédnou do hospice

„Tak jako řeka Jordán byla posledním úsekem cesty, který zbýval Izraelcům po útěku z egyptského otroctví, tak i hospic Jordán chce doprovázet lidi na posledním úseku…

celý článek


V kolotoči úvěrů, úroků a splátek

Půjčí rychle a za pár minut. A ještě nám prý vrátí. Všudypřítomná reklama k tomu navíc přidává, že náš život bez toho či onoho výrobku není úplný nebo šťastný...

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay