Filozofie italské renesance

Vydání: 2006/46 Otazníky z křesťanských ložnic, 14.11.2006, Autor: Tomáš Vučka

Příloha: Perspektivy

V ediční řadě renesančního myšlení nakladatelství Oikúmené vyšly již tyto dva svazky: Mé tajemství Franceska Petrarcy († 1374) a traktát O důstojnosti člověka z pera Pico della Mirandoly († 1494), oba v bilingvním latinsko-českém vydání. Mé tajemství představuje Petracu, humanistického filologa a historika antiky, jako precizního filozofa italské protorenesance, eklekticky spojujícího středověkem rozvíjené myšlení augustinovské se stoickou morální filozofií ovlivněnou platonismem. Základní otázka spisu, cesta člověka ke spáse pod vedením této morální filozofie, je konfrontována s lidským rozměrem: nedokonalostí, slabostí a pochybováním.
V dialogickém spisu zastupuje stranu ctnosti svatý Augustin, dimenzi lidského selhávání reprezentuje sám Petrarca, vystupující v textu pouze pod jménem Francesco. Volba Augustina jako dialogického protějšku je více než symbolická: Augustin ve svých Confessiones sám prochází hlubokou duchovní krizí a po nevázaném životě římského rétora dospívá ke konverzi. Podobně Petrarca bilancuje svůj život, zasvěcený básnické slávě, s hořkým vědomím marnosti a pomíjivosti všeho světského. A konečně tak jako Augustin stál na rozmezí antiky a středověku, pohanské filozofie a křesťanské teologie, stejně i Petrarca je sám svědkem podzimu středověku a formující se renesance, tedy doby arci hraniční.
Petrarca hledá cestu k Bohu prostřednictvím hluboké duševní introspekce: v první vrstvě textu tak nalézáme intimní zpověď básníka, jeho pochybování o smyslu vlastního života, umělecké tvorby i osudové lásky k Lauře. Augustin, Petrarcův filozofický protějšek, zachovává intimitu a na místo didaktického teoretizování o otázkách ctnosti na sebe bere roli laskavého a chápavého učitele, který básníka jemně přivádí ke kritické sebereflexi. V druhé vrstvě textu Petrarca anticipuje problém lidské slabosti a nedokonalosti v konfrontaci s touhou po spáse a zbožnosti na obecnější rovině podobným způsobem, jako jej záhy rozvine antropocentricky orientovaná filozofie renesanční: střet lidského světa se všemi jeho touhami, pochybnostmi a chybami se světem vyššího řádu, absolutní etiky a ideální nedosažitelné ctnosti.
Nepřekonatelný dualismus, rozpor těla a ducha, ctnosti a neřesti, askeze a žádostivosti, je esenciálním určením nejen stárnoucího Petracy, ale i rodícího se renesančního člověka vůbec: „Cogita mortem“ (mysli na smrt), volá Augustin, ale Francesco hledající ctnost je tragicky lidským: „Dopřej mi cudnost, ale ne hned.“ Východisko Petrarca nenabízí a Francesco zůstává stát – řečeno moderním jazykem – uprostřed existenciální tísně, uprostřed sváru mezi Bohem a ďáblem. V tomto smyslu zůstává závěr spisu otevřený a v implicitním otazníku Petrarca geniálně předjímá zásadní filozofické otázky lidské svobody, vůle a etiky, které si budou klást následující staletí, od Descarta a Pascala až po Nietzscheho tragické zvolání: „Lidské, příliš lidské!“ Intimita zpovědi, vytříbenost psychologického autoportrétu a hloubka Petrarcovy introspekce až bere dech. Text, který vznikl ve 14. století, otevřel nové prostory literatuře, prostory intimního prožívání, v nichž nalézá své pochopení i vykoupení lidská slabost, strach a zoufalství. V tomto smyslu představuje Mé tajemství nejen jednu z vrcholných literárních památek přelomu středověku a renesance, nýbrž i jedno ze zásadních děl světové literatury vůbec.
O jedno a půl století mladší Pico della Mirandola určitě patří mezi vůdčí postavy italského renesančního myšlení. Své úsilí věnoval pokusu o sloučení platonské filozofie, kterou považoval za jistou formu propedeutiky ke křesťanství, s aristotelismem, ale do svého plánu sjednocené filozofie zahrnul i kabalistické koncepce, arabské myšlení a také magii. Výsledkem bylo vydání devíti set tezí, jejichž platnost měla být předmětem filozoficko-teologické disputace v apoštolském senátu za účasti papeže Inocence VIII. Předmětem traktátu z roku 1486 O důstojnosti člověka, kterým chtěl Pico tuto disputaci zahájit, je pak povaha a rozměr lidské svobody.
Inspirován Platonem klade Pico lidskou bytost do centra univerza tak, aby mohla poznávat jsoucna jeho jednotlivých vrstev. Zatímco ale tato jsoucna mají svou předem danou bytnost, člověk, jak praví Pico, existuje bez určené přirozenosti. Svou přirozenost a své místo ve stvoření si teprve volí prostřednictvím svobody. Pico převrací axiom operari sequitur esse: činnost, tj. svobodný akt pohybu, předchází bytí a modus bytí je takto teprve vytvářen svobodnou vůlí, která umožňuje vlastní určení způsobu existence – člověk se může připodobnit andělům i Bohu, ale může se proměnit i v ďábla. Třebaže tato myšlenka byla již naznačena svatým Bernardem z Clairvaux, teprve Pico ji akcentuje v plném významu: člověk se jako jediná bytost pohybuje na ose nebe – peklo, Bůh – ďábel, důstojnost – nízkost. Tato svoboda určení vlastní přirozenosti je důstojenstvím člověka, ale současně jej zbavuje jednoznačného a pevného místa ve struktuře univerza. Středověký člověk znal své místo, renesanční je již vykázán mimo a nezbývá mu, než své postavení ve stvoření teprve hledat. V tomto ohledu jsou Picovy myšlenky zcela revoluční a předznamenávají nástup subjektivismu, zdůraznění individuality a v neposlední řadě i existencialisticky zaměřené filozofie. Obě knihy doplňují precizní úvodní studie. V případě prvního textu zasazuje Jiří Špička Mé tajemství do kontextu celé Petrarcovy tvorby a základní teze spisu konfrontuje s Petrarcovými životními osudy a zvraty. Pod studií k Picovu traktátu je podepsán Tomáš Nejeschleba, který po krátké biografické črtě analyzuje dochované Picovy spisy a představuje jednotlivé – často sporné – interpretace námi recenzovaného textu. Vydáním obou spisů nakladatelství Oikúmené významně přispělo k plastičtějšímu obrazu doby doznívajícího středověku a rodící se renesance, a při pohledu do edičního plánu nezbývá než se těšit na další svazky této ediční řady.
Francesco Petrarca: Mé tajemství, Oikúmené, Praha 2004 Pico della Mirandola: O důstojnosti člověka, Oikúmené, Praha 2005 Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay