Ferdinand Peroutka

Vydání: 2004/28 Cyrilometodějské dvojčíslo, 28.10.2004, Autor: Iva Tereza Grosskopfová

Příloha: Doma

Je synovcem F. Peroutky, sám také novinář. Za komunistického režimu pracoval jako dělník, horník na Kladně, učitel autoškoly, prodavač kotlů, garážmistr, mechanik vysokozdvižných vozíků apod. V současné době je poradcem poslance Jiřího Karase. Je ženatý, má dvě děti.

Co se vám vybaví, když vzpomínáte na svého strýce?
Je to pojem, který znám odmalička. Jeho myšlenky mě, když jsem již začal brát rozum, velmi oslovily a téměř stoprocentně se s nimi ztotožňuji - jako by byly mé. Ferda mě formoval a já se pak snažil na něho navázat a rozvíjet své vlastní myšlení a poznávání.

Vzpomenete na nějaký příběh, který Ferdinanda charakterizuje?
Moji rodiče zemřeli, když mně bylo čtrnáct. Pak jsem žil u tety, strýcovy sestry. V roce 1944, když byl strýc ve vězení, si ho vyžádal K. H. Frank, aby pracoval pro Přítomnost. Počítal s tím, že má Peroutka přes matku vazbu na německé prostředí, a myslel, že by mohl psát pro Říši. To strýc odmítl a vyměnil svobodu za další pobyt ve vězení. Teda Lidla vyprávěla také o Ferdinandově dětství. Prý dával ve škole některým profesorům až drzé otázky. Jednou ho za to moje babička ještě v předsíni „ručně umravnila“, aniž si stačila sundat rukavice.

Vy sám jste věřící?
Nějakou dobu jsem byl jen ten matrikový. Ale už asi třicet let opravdu věřím Bohu a chodím do kostela.

Měl podle vás vztah k Bohu i strýc?
Jsem každopádně přesvědčený, že vše měřil křesťanskými hodnotami. Byl mimořádně originální, a to se projevovalo v každém směru. Byl to muž přítomnosti, reagoval konstruktivně a dokázal velmi dobře analyzovat. Řekl bych, že autorita jeho formátu dnes chybí. Snad bych ho trochu přirovnal k Ludvíku Vaculíkovi, ale nedá se zevšeobecňovat.

Co považujete za důležité?
Zcela jistě čestnost. Skvěle se mi také vydařilo manželství a mám výborné děti. Ale na všechno bychom byli krátcí, kdybychom nedostali milost od Boha, toho jsem si vědom. Jsem rád, že se mohu vídat se Slávkou. Ještě před osobním seznámením, jsme si dopisovali, protože ona žila tehdy v Americe. Nyní se v jejím pražském bytě schází Sdružení F. Peroutky, které každoročně oceňuje především žurnalisty a pečuje o Peroutkovo dílo a jeho odkaz. Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 14. – 20. srpna 2018

Nanebevzetí s procesím i kroji

V neděli 12. srpna prožívala řada farností a mariánských poutních míst slavnost svátku Nanebevzetí Panny Marie, který připadá na tuto středu. Jde o jedno z nejčastějších…

celý článek


„Osmašedesátý“ v Katolických novinách

Pražské jaro umožnilo církvi – byť jen nakrátko – rozvinout své aktivity. Nové možnosti se otevřely i tehdejším Katolickým novinám. Atmosféru z doby před padesáti…

celý článek


Kaplani pomáhají, dokud je potřeba

Práce vojenského kaplana neznamená jen být nablízku kamarádům na bojišti. V případě potřeby musí sloužit i jejich blízkým. Jak taková pomoc vypadá po skonu tří českých…

celý článek


Jak správně využívat Facebook?

„Čas je nejcennější dar, kterého se nám od Boha dostává, a je třeba jej umět užívat,“ uvedl na svém facebookovém účtu papež koptské pravoslavné církve Tavadros…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay