Diskuse

doprovázení a laskavost

27.4.2014 07:19 vložil Vladimír F.

Člověk, který našel svoje poslání ve službě,je člověkem poslaným,napojeným na Ježíše.Snaží se rozvijet dary Ducha sv.
Toto spojení ,mu pomáhá překonávat jeho limity,které máme všichni.
Osoba, která doprovází, s co největší laskavostí a pochopením.Vědoma si vlastní hříšnosti.
Služebníci Boží,jsou někdy příliš zahlední do plnění předpisů,katolické doktriny,zapomínají na lidský přístup.
Působí spíše jako Zákoníci a Farizejové.
Doprovázení je i tichá podpora,která dává lidem kompetence,aby si svůj život uměli samostatně uspořádat.Našli si své místo.
Toto je spíše teorie....,ale nemyslím si , že nereálná,ale náročná.


K lidskosti chtění nestačí

26.4.2014 16:20 vložil Michal

Je to i zázemí, které umožňuje uplatnit lidský potenciál. Tradičně kanovníci byli "ozdobou liturgie". Dnešní publicista by to vytrženo ze staletého kontextu četl jako naparáděné figurky, manipulující lidi skrze roucha či věhlasem kapituly či biskupství. Opak je pravdou, byly jim dopřány předpoklady (domy, prebendy) ABY LID MĚL PŘÍKLAD DOBRÉHO ŽIVOTA. Zatímco lidé v praktičtější službě zápasili o přežití a tak byli i nároční na své okolí, člověk kanonického řádu života mohl být svobodnější, otevřenější situaci eschatologické.


Re: K lidskosti chtění nestačí

27.4.2014 00:26 vložil Servitor

K tomu zázemí patřily i vybudované farnosti. I ty malé měly svého kostelníka, který zodpovídal za údržbu a úpravu kostela, vedl ministranty a příležitostné úklidové pomocníky, měly svého varhaníka, který zodpovídal a vedl chrámový pěvecký sbor, svého člověka, který organizoval a vedl poutě, jiný křížové cesty a další. O tohle se duchovní správce nestaral, pouze požadoval přesné a důsledné plnění služeb. Toto všechno naši katolickou církev čeká a bude to o to obtížnější, že při častém střídání duchovních správců se budování farností příliš nedaří. I při té nejlepší snaze každý má jinou vizi, potom často dochází k nedorozuměním a rozmíškám a úbytku ochoty.
Katolická církev musí odbřemenit duchovní správce farností od všeho, co mohou převzít laičtí věřící a uvolnit ho tak k plnému duchovnímu nasazení. Po pravdě řečeno, dnes se věřící bez souhlasu faráře nemůže jít do kostela ani pomodlit. Jednoduše řečeno, česká katolická církev bude muset vzít na vědomí, že má velké množství laiků ochotných pomoci, ale málo ochotných tvořit beztvarou masu davu.


Reagovat v této diskusi může jen registrovaný uživatel. V případě zájmu se registrujte ZDE. Pokud jste již registrován/a, můžete se přihlásit ZDE.



Aktuální číslo 8 18. – 24. února 2020

Pro církev s amazonskou tváří

Papež František zveřejnil apoštolskou exhortaci „Milovaná Amazonie“.

celý článek


Sestupme z hlavy do srdce

Slýcháváme řadu dobrých rad, jak předcházet infarktu a dalším srdečním onemocněním úpravou jídelníčku či sportem, ale jak často bereme ohled na svá srdce ve významu…

celý článek


Velkolepé dědictví Tovaryšstva

Z historického pohledu problematický seriál o životě Marie Terezie nabídl obraz jezuitů, který odpovídá tradiční propagandistické karikatuře. Po tolika studiích o historii…

celý článek


Prožít půst napříč generacemi

Je tu postní doba. Jako každý rok, a přitom vždy jiná. Jak ji strávit v rodině, napříč generacemi, když se děti, dospělí a staří lidé postí úplně jinak? Je možné…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay