Exhortace papeže XIII.

Vydání: 2014/13 Neslyšící budou mít vlastní Bibli, 26.3.2014, Autor: Romuald Štěpán Rob

104. Dožadování se legitimních práv žen, počínaje pevným přesvědčením, že muži a ženy mají tutéž důstojnost, klade církvi hluboké otázky, které ji provokují a nelze je obejít. Kněžství rezervované mužům jako znamení Krista-Ženicha, který se odevzdává v eucharistii, je otázka, o které se nediskutuje, ale může se stát důvodem určitého konfliktu, pokud je svátostná autorita příliš identifikována s mocí. Netřeba zapomínat, že mluvíme-li o kněžské moci, „nacházíme se zde v rovině funkce, a ne v rovině důstojnosti a svatosti“. Služebné kněžství je jedním z prostředků, které Ježíš užívá ke službě svému lidu, ale zásadní důstojnost plyne ze křtu, který je dostupný všem. Připodobnění kněze ke Kristu jako Hlavě, totiž k počátečnímu zdroji milosti, nezahrnuje povýšení, které by jej stavělo na vrchol ve všem ostatním. Funkce v církvi „nezpůsobují nadřazenost jedněch nad druhými“. Ostatně jedna žena Maria je důležitější než biskupové. A třebaže se funkce služebného kněžství pokládá za „hierarchickou“, je třeba mít na paměti, že „je naprosto podřízena svatosti členů církve“. Klíčem a těžištěm služebného kněžství není moc pojatá jako panování, nýbrž moc vysluhovat svátost eucharistie. Odtud plyne jeho autorita, která je vždycky službou lidu. Tady se prezentuje velká výzva pro pastýře i teology, kteří by mohli pomoci lépe poznat, co to obnáší vzhledem k možné roli ženy tam, kde se přijímají důležitá rozhodnutí v různých oblastech církve.
 

Pokud pastýři a teologové vyslyší výzvu papeže Františka a zkusí ženy více začlenit v důležitých církevních rozhodnutích, bude to do jisté míry vskutku revoluční krok a návrat k normálu. Co se týká podílu žen na církevním životě, situace zdaleka není ideální a tento stav nahrává různým extremistickým feministickým hnutím. Jistě, jsou farnosti, kde jsou ženy aktivně zapojeny do jejich chodu, stále však není výjimkou setkat se s farností, kde jsou ženy v lepším případě pouze v roli uklízeček kostela, v horším jsou úplně přehlíženy. Někteří kněží, zřejmě z vlastní osobnostní nevyzrálosti, chápou ženy jako nositelky pokušení, jako možný zdroj nebezpečí, neboť se „provinily“ dvakrát: jsou ženami a nejsou kněžími. Na Ježíšově příkladu ale jasně vidíme, že pokud se muž stane knězem, neznamená to, že má automaticky ženy ze svého života  vymazat nebo na ně pohlížet shůry z pozice moci. Bůh stvořil člověka jako muže a ženu ke svému obrazu, a proto nebrat v životě církve ženský prvek v úvahu znamená ochudit se o její dar něhy, mateřství, ochrany a útěchy, ochudit se o úplný Boží obraz v člověku. Snažme se v ženách vidět více Marii než Evu, více to, jak to bylo na počátku!

  1. Jak se ženy zapojují ve farnostech a co by se dalo zlepšit?
  2. Jakou roli v postoji k ženám hraje v církvi celibát?

Romuald Štěpán Rob a Petra Bláhová

Sdílet článek na: 

Sekce: Názory, Články

Související články

Diskuse

Ženy (a muži) v Církvi Servitor 29.3.2014 06:48
Re: Ženy (a muži) v Církvi Vladimír F. 30.3.2014 06:26
Re: Re: Ženy (a muži) v Církvi Servitor 30.3.2014 13:37
Role celibátu Vladimír F. 27.3.2014 16:29
žena v kostele Marie Stavinohová 26.3.2014 21:15
Re: žena v kostele GabriL 27.3.2014 00:28
Re: Re: žena v kostele Vladimír F. 27.3.2014 16:08

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay