Exhortace papeže XI.

Vydání: 2014/11 ČSÚ: Věřící lidé mají více dětí, 11.3.2014, Autor: Romuald Štěpán Rob

75. Nemůžeme ignorovat, že ve městech se snadno rozrůstá obchod s drogami a lidmi, zneužívání a vykořisťování nezletilých, izolace starých a nemocných lidí, různé formy korupce a kriminality. Zároveň se to, co by mohlo být cenným prostorem pro setkání a solidaritu, často mění na místo útěku a vzájemné nedůvěry. Domy a čtvrti se stavějí, spíše aby izolovaly a ochraňovaly, než spojovaly a integrovaly. Hlásání evangelia bude základem opětovné stabilizace důstojnosti lidského života v těchto situacích, protože Ježíš chce ve městech rozdávat život v hojnosti (srv. Jan 10,10). Jednotný a úplný smysl lidského života, který nabízí evangelium, je nejlepším lékem na nešvary města, třebaže je nutné vzít v úvahu, že jednotvárný a rigidní program a styl evangelizace není pro tyto situace vhodný. Avšak žít až do dna to, co je lidské, a zapojit se do jádra těchto výzev jako kvas svědectví v jakékoli kultuře a v jakémkoli městě činí křesťana lepším a město plodným.



Je patrné, že mnohé, co je vyřčeno v papežově exhortaci, vychází právě z jeho zkušeností z Latinské Ameriky, kde se nemoci měst a rozdíly mezi lidmi projevují v největší míře. Naši společnost tyto problémy v tak masovém měřítku nesužují, ale přesto se tím nelze uchlácholit. Jsme svědky toho, že čím větší město, tím menší domov a tím větší samota. A tak různá společenství církve (farnosti, biskupství, charity, řeholní společenství) mají umět nabídnout i zcela netradičním způsobem to, co lidské srdce opravdu nasytí jako alternativu vůči poušti města.

Velkým příkladem byla přítomnost kněží na nedávných ukrajinských městských protestech, jak jsme mohli zahlédnout v médiích. Ti riskovali nejen „kariéru“, ale i život pro to, aby předávali poselství evangelia a snažili se být na straně života, svobody a spravedlnosti. Viděli jsme, že moc bezmocných se často podceňuje, ale její hybnou silou je právě ona ohromná vůle a touha po lepším životě, kterou, pokud překročí určitou hranici, opravdu nelze umlčet.

Přiznejme se, že tváří v tvář různým společenským problémům doma i v zahraničí často postrádáme ono zvolání kardinála Tomáška ve dnech naší Sametové revoluce: „Církev je na straně národa!“

  1. Jak vytvářet alternativy k nemocnému lidskému stylu ve společnosti?
  2. Má církev hlasitěji vstupovat do domácí i zahraniční politiky, která utváří společnost?

Romuald Štěpán Rob
Petra Bláhová

Sdílet článek na: 

Sekce: Názory, Články

Související články

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 17. – 23. září 2019

Světec, který spojuje národy

Novým blahoslaveným, který má blízko k naší zemi, je od neděle 15. září P. Richard Henkes. Jeho beatifikace se konala v německém Limburku a přijeli na ni i poutníci z Česka či Polska.

celý článek


Kapucíni evangelizovali v centru Prahy

Týden nové evangelizace prožili bratři kapucíni a jejich přátelé v centru Prahy. Akce se konala nejen uvnitř kostela sv. Josefa, ale i v jeho okolí – na jednom z nejrušnějších…

celý článek


Hlas, který voněl svobodou

Ve věku 90 let minulý týden v Římě zemřel dlouholetý ředitel české sekce Vatikánského rozhlasu, kněz a jezuita P. Josef Koláček. Přinášíme vzpomínku jeho blízkého…

celý článek


Postoj „vše pro dítě“ převládá

„Mamííí! On mi bere bagrrr!“ rozléhá se dětským hřištěm a podsaditý hošík rve z rukou menšímu kloučkovi erární hračku a chystá se ho s ní mlátit po hlavě.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay