Dobrý den, nevím do jaké míry chápu pojem nudné schéma víry, rozhodně zde chci ale upozornit na jedno zhoubné schéma víry, které považuji za velmi nebezpečné právě v souvislosti s evangeliem radosti.

Je dle mého názoru zásadní rozdíl mezi skutečnou radostí a "pozitivničkováním"

V čem tkví mechanismus schématu pozitivničkování?
Mnoho lidí se domnívá, že být dobrý věřící = musím být pozitivní, radostný. A tak pozitivničkují - z utrpení udělají radostičku, ze selhání selháníčko, ze smrti smrtičku, z bolesti bolestičku. To ve skutečnosti neznamená, že žijí v radosti. Žijí pouze v patologickém schématu, které je chrání od nutnosti přijmout často bolestnou pravdu. V církvi je toto schéma velmi nebezpečné - zastírá, že zlo je zlem, utrpení utrpením a bolest bolestí.

Jak poznáme, že žijeme v takovém schématu?
Kdo žije v tomto schématu, stává se naprosto neempatickým ke svému okolí, neschopnost druhých vyrovnat se s utrpením ve schématu "radostičky-pozitivničky" pak pozitivníčci hodnotí jako malou nedostatečnou víru, neschopnost "správně důvěřovat Bohu", dokonce jako nevděčnost vůči pozitivníčkovi za to, co on pro něj vykonal a kolik radosti mu "nasypal" . Pozitivničkování často vede až k zavržení člověka, který toto schéma odmítá, či spíše není schopen akceptovat.

Na rozdíl od pozitivničkování skutečná radost umí čekat, bývá výsledkem smíření se s utrpením, pokorným přijetím bolesti, vírou, že Bůh ví co dopouští. Tam, kde člověk pokorně přijme bolest nebo utrpení , může se narodit radost, která se projevuje trpělivostí, empatií, vlídností. Nutnou podmínkou radosti je pravda. Tam, kde člověk utíká před pravdou, realitou, bolestí a utrpením prostřednictvím pozitivničkování, tam se rodí lež, krutost a zlo.
Nezapomínejme prosím v odstraňování nudných schémat víry na tento zásadní rozdíl. Ať nenapácháme více zla než užitku.

To je myslím skvěle vystiženo :D