Eucharistie - díkůvzdáním Krista i nás

Vydání: 2005/11 Najít si čas na Boha, 26.3.2005, Autor: Ctirad Václav Pospíšil

Dnešnímu člověku zní slovo „přepodstatnění“ poněkud krkolomně. Nedalo by se to celé vyjádřit nějak jinak, srozumitelněji a přístupněji?                    

S. H., ostravsko-opavská diecéze

 

Máte pravdu, že pojem „přepodstatnění“ je pro dnešního člověka krkolomný. Je ale třeba podotknout, že užívané terminologie mají své hluboké opodstatnění - bývají totiž výsledkem dlouhého úsilí o vyjasnění problému a o dosažení shody mezi věřícími. Měnit tato vyjádření je tedy poněkud problematické, protože každá změna může vést k nedorozuměním. Exupéry měl pravdu, když říkal, že hlavním zdrojem nedorozumění jsou slova. Ona dávná vyjádření rozhodně není chybou i dnes přijímat s náležitou úctou, což ale neznamená, že bychom se nemohli pokusit o nové pojmenování toho, co je samo o sobě v zásadě nevýslovné.

K hlubšímu porozumění pravdám víry se dostáváme, když hledáme vzájemné vztahy mezi nimi. Pro pochopení přepodstatnění se proto zdá být velmi plodné uvažovat o vztahu mezi eucharistií a Nejsvětější Trojicí. Víme, že Bůh Otec při věčném tvoření dává Synu všechno, co má. Jeví se nám tedy jako první absolutně Štědrý. Syn jako obraz Otce koná to, co vidí činit svého Otce (srov. Jan 5,19): daruje mu vše, co od něho obdržel, a dělá to s nevýslovnou vděčností a díkůvzdáním. Můžeme tudíž říci, že Syn je první absolutně Vděčný.

Osoby Trojice jsou totožné se svými vzájemnými vztahy, ony těmito vztahy jsou. Otec je tudíž sama Štědrost a Syn je zase sama Vděčnost, Díkůvzdání. Dar, který dává Otec Synu a Syn zase vrací Otci, je sama Boží přirozenost. Tímto vzájemným darem je Duch Svatý. Proto je také vzývání Ducha Svatého (epikleze) neodmyslitelnou součástí našeho slavení eucharistie.

Nezbývá než dodat, že Syn je v Trojici věčným Díkůvzdáním, tedy Eucharistií. To je jeho nejvlastnější synovská totožnost. Neměli bychom se tudíž divit, že v okamžiku vrcholného zjevení Syna v těle, v předvečer svého totálního sebedarování Otci i nám, Kristus sám sebe ztotožní s díkůvzdáním, když v modlitbě pozvedne chléb a kalich vína. On je Díkůvzdáním a bude přítomen pokaždé, když jeho učedníci budou konat tento podivuhodný úkon díkůvzdání, když si budou připomínat jeho sebedarování Otci i nám.

Nezapomínejme, že eucharistie (a tedy i „přepodstatnění“) není pouze Kristovým úkonem, ale je také naším jednáním. Syn chce, abychom vzdávali díky Otci, abychom se i my dávali cele tomu, jenž se cele daruje nám. Jestliže spása spočívá v co nejdokonalejším spodobení člověka s Bohem a jestliže je Trojjediný sám v sobě totálním vzájemným sebedarováním, pak chléb a víno položené na oltář symbolizují nás samotné, naši touhu darovat se Bohu a vzdávat mu díky. Jediný Velekněz nové smlouvy tajemně bere do rukou tuto naši snahu a to, co schází do její plnosti, už nyní doplňuje svým vlastním nekonečným díkůvzdáním Otci. My tak vstupujeme do jeho plnosti, do jeho bytí Eucharistií – Díkůvzdáním. Přijímání posvěceného chleba a vína pak znázorňuje, že nejenom konáme díkůvzdání, ale že se jím chceme také stát. Toto ztotožňování se s Kristem, stávání se věčnou Eucharistií a věčným Díkůvzdáním má svou účinnost i tehdy, když někdo (především kvůli nemoci) přijímá konsekrovaný chléb nebo víno mimo vlastní slavení mše svaté. Z toho pak snadno lze vyvodit, že konsekrovaný chléb je zpřítomněním Božího Syna – věčného a dokonalého Díkůvzdání - i mimo vlastní slavení mše svaté. Pokud ale my sami nedáváme sebe Bohu Otci a nesnažíme se o totální sebedarování Otci, naše přijímání konsekrovaného chleba a vína je nepravdivé, a proviňujeme se tak proti tělu a krvi Páně.

Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay