Ekvádorci umí být šťastnější než my

Vydání: 2010/10 Alois Jirásek, 2.3.2010, Autor: Tereza Holá

Dobrodružnou cestu jako z výpravného filmu má za sebou filmový štáb televize Noe, který strávil od poloviny ledna do poloviny února téměř měsíc v jiho- americkém Ekvádoru. Jaká byla setkání s lidmi i s divokou přírodou, Katolickému týdeníku vylíčil ředitel TV Noe Leoš Ryška.

Jak se to přihodí, že se štáb české křesťanské televize z Ostravy ocitne na měsíčním natáčení v Ekvádoru?

Do této země jsme jeli na pozvání P. Jana Koczyho. Je to kněz z řádu verbistů, Polák. Když se rozhodl jít do misií, vybral si Ekvádor, kde pomáhá nejchudším, hlavně dětem. Svého času ho zaujal náš dokument o adopcích na dálku v Indii. Protože něco podobného rozjel v Ekvádoru, obrátil se na nás s prosbou o mediální podporu. Zatím se mu podařilo v jednom z nejchudších míst Ekvádoru založit nadaci a postavit dům, kam pravidelně přichází stovka nejchudších dětí. Pro všechny shání každodenní pokrm a s pomocí dobrovolníků je vyučuje. Hrají si, malují, zpívají. Teď chce P. Koczy ve Ventanasu, kde žije, dokonce stavět školu.

Podařilo se vám v Ekvádoru natočit, co jste si představovali?

Máme 37 hodin materiálu. Teď začala ta práce, kterou mám rád, totiž stříhání. Z Ekvádoru bychom měli připravit zhruba šest filmů, které budeme postupně vysílat. Něco půjde i v České televizi. (21. března v 18.20 v Křesťanském magazínu na ČT 2.)

Pater Koczy musí být bezesporu výjimečný člověk, když se rozhodl pro tak neobvyklou a dobrodružnou životní cestu.

Však nás také jeho životní příběh zaujal natolik, že jeden z filmů, které chystáme, bude o něm. Mimochodem, než odcestoval do Ekvádoru, sloužil dva roky na Šluknovsku v České republice. A v Jižní Americe jednu dobu pracoval i v místní věznici. Pomáhal tedy těm opravdu nejbídnějším. Do Ventanasu se mu daří přivádět dobrovolníky, kteří pracují s místními dětmi. Zatím jich není mnoho, ale je mezi nimi též jeden Slovák. Věřím, že budou i z Česka.

Z čeho žijí dobrovolníci v Ekvádoru? Musí přece opustit své zaměstnání – takže jaké mají příjmy?

Jídlo, ubytování, cestu, zdravotní a sociální pojištění za ně hradí vesměs P. Jan. I když – byl tam i mladý Japonec, za kterého vše platila jeho firma. Byla hrdá, že její zaměstnanec pomáhá v Ekvádoru. Zajímavé bylo, že tento japonský dobrovolník v katolické misii byl buddhista. Nikomu to nevadilo.

Při natáčení různých filmů už jste procestoval svět, můžete tedy srovnávat. Čím je Ekvádor typický? Patří skutečně mezi tak chudé země?

Ta země je především plná paradoxů. Vedle luxusního supermarketu se zbožím, které bychom i u nás považovali za exkluzivní, postávají žebráci, kteří skutečně nemají co jíst. A zatímco v podzemních garážích toho supermarketu parkují drahá auta, pár kilometrů dál žijí lidé v chatrčích na kůlech. Třeba právě tam, kde jsme byli, měli místní postavená obydlí na bambusových kůlech. A pod nimi teče voda se všemi odpadky, které vyhazují, dokonce i výkaly.

Předpokládám, že v některém z připravovaných filmů se budete věnovat i ekvádorské přírodě. Jaká je?

Je krásná a hlavně nebezpečná. Setkali jsme se s místními Indiány, kteří nás vzali do pralesa. Byla to velmi dobrodružná několikadenní cesta, během níž jsme se skutečně prosekávali divokým porostem a museli si dávat pozor zvláště na jedovaté hady. Podařilo se nám udělat nádherné záběry jednoho z nich. Prales nás uchvátil zejména svými vůněmi. Zastihly nás tam deště, tudíž jsme museli dokonce čekat s návratem, ale zážitky máme neopakovatelné. Jeden z filmů, určený hlavně pro chlapce, by měl být o přežití v divoké přírodě. Víte například, že bambus je výborná zásobárna pitné vody? A další film – o tamních orchidejích a kytkách i o tom, jak se jimi zdobit, bude zase pro dívky.

Které víry jsou Ekvádorci?

Naprostá většina země, zhruba 95 procent, je katolická. A to včetně Indiánů. Ti svou víru v jednoho Boha, k níž se obrátili zásluhou misionářů, kteří mezi nimi působili, prožívají velmi intenzivně. Asi jejich sepětí s přírodou, životní styl, v němž je běžný každodenní zápas o holý život, dodává jejich víře takové silné emoce. Mimochodem, o českém misionáři Vincenci Jandovi, který působil mezi místními Indiány, bude také jeden z našich hlavních filmů.

Jak jste na něj v Ekvádoru narazili?

Zcela cíleně. Jeho příběh známe díky jeho praneteři Ludmile Adamcové, která vyučuje na církevní škole v Odrách. Osm let sbírala materiály, dokonce o něm vydala knihu. Janda, který byl rodák z beskydských Trojanovic, nešťastně zahynul v oceánu, nežije už 28 let. Ale pověst o něm je stále velmi živá. Kdykoli jsme se o něm zmínili, lidé se hned celí rozzářili. Byl to krásný člověk, opravdový salesián, který tam zanechal hluboké stopy.

Přestože v Ekvádoru žije mnoho velmi nuzných lidí, chudá země to není. Proč si tam lidé nedokážou pomoci sami?

Tu otázku jsme si také mnohokrát kladli. Žije tam mnoho nádherných lidí, s nimiž jsme se setkali. Myslím, že třeba i filmy, které točíme, by mohly přispět k tomu, aby se situace změnila.

Co nejvíce z celé cesty vám utkvělo v paměti, co jste si přivezl za poučení?

To, co už z více cest: Že míra starostí a bídy nebývá úměrná míře lidského štěstí. I v chatrčích na bambusových kůlech, které každou chvíli vyplaví velká voda, a s každodenním ohrožením třeba jedovatými hady, tam jsou lidé mnohem šťastnější než my.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Zahraniční, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay