Ekumenismus jako ustavičné obrácení

Vydání: 2015/3 Společným hlasem proti terorismu, 13.1.2015, Autor: Ctirad Václav Pospíšil

Příloha: Perspektivy 3

Týdny modliteb za jednotu křesťanů mají za sebou více než staletou historii. Základní podmínkou k dosažení kýžené jednoty je však proměna srdce každého z nás.
 
 
Zástupci křesťanských církví v ČR se nedávno sešli ke společné modlitbě během Evropského setkání mladých v Praze.Snímek Jan Čermák
 
Řekneme-li, že každý z nás je výrazně určován svými vztahy k ostatním, asi tím nikoho nepřekvapíme. Křesťan si v dané souvislosti možná uvědomí trojiční souvislost vyřčené pravdy, protože totéž platí o osobách Otce, Syna i Ducha Svatého v jediném věčném božství. Společenství Trojice je úchvatnou nebeskou symfonií, kterou máme my pokřtění nechat zaznívat před tváří stvoření. Na kvalitě výkonu orchestru, církve, pak závisí naše věrohodnost i přitažlivost zvěsti, již předkládáme. „A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne“ (Jan 17,22–23).
 
Potrhané křesťanstvo je ohavnou disharmonií, která leckdy až děsivě snižuje věrohodnost nás všech. Zmíněné rozdělení však má podobu nejen různých konfesí, ale prostupuje často brutálně i našimi společenstvími, která jsou na první pohled silně poznamenána posluhováním světským bůžkům mediality, peněz a moci, neusmířeností, závistí, řevnivostí, neochotou přijímat druhé a trpělivě jim naslouchat… Zkrátka a dobře, s ekumenou musí každý začít sám u sebe. Jedná se o permanentní boj s neláskou, pýchou, závistí, vlastní ukřivděností, neochotou odpustit a smířit se s druhými i sami se sebou. Lze tedy říci, že prvořadým kořenem ekumeny je nefalšované úsilí o vlastní obrácení.
 
Nikdo nemá monopol
 
Ekumenická spiritualita tedy není nic jiného než snaha o autentickou křesťanskost. Co není skutečně křesťanské, nemůže být pochopitelně opravdově ani katolické, ani pravoslavné, ani evangelické. Pravá křesťanskost je zároveň nefalšovanou lidskostí. Nerespektování nastíněné hierarchie trojjediné identity křesťana je duchovní pokřiveností, která následně působí rozdělení církve. Nikdo z nás jako jedinec a žádná konfese nemá výlučný monopol na autentickou humanitu a christianitu.
 
S řečeným souvisí další nepopiratelný princip: Nesmíme svou identitu vymezovat tím, čím nejsme (nekatolík, nepravoslavný, neevangelík), to by byla vlastně antiidentita, nýbrž tím, čím jsme. Jakmile křesťan vezme za své právě načrtnuté vymezení své totožnosti, začne předjímavě zakoušet univerzalitu – ekumenicitu – katolicitu svého vlastního bytí v Kristu. Ze společenství takto smýšlejících křesťanů bez ohledu na konfese pak prorocky vyzařuje tajemství nebeského Jeruzaléma.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Perspektivy, Přílohy

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 21 21. – 27. května 2019

Chrámy zvou k noční návštěvě

Více než 1 600 kostelů a modliteben se tento pátek zapojí do Noci kostelů. Stovka z nich poprvé.

celý článek


Redakci KT navštívil nuncius

Minulé úterý zažila redakce vzácnou návštěvu. Do týdenní porady se zapojil apoštolský nuncius Charles D. Balvo.

celý článek


Pouť se čtenáři na Velehradě

Pro čtenáře, posluchače a diváky křesťanských médií připravili jejich tvůrci společnou pouť na Velehradě. Uskuteční se na Den dětí – v sobotu 1. června.

celý článek


Jak žít v náboženské pustině

Kostel praská ve švech. Na nedělní mši svaté se sejde tolik lidí, že musejí stát. Věková skladba je pestrá. Takové poměry jsou v některých oblastech spíše vzácným jevem.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay