Ekonom, který ovlivnil papeže

Vydání: 2017/9 Jak mají křesťané reagovat na uprchlíky?, 28.2.2017

Ve věku 83 let zemřel 17. února ve Washingtonu americký ekonom a filozof se slovenskými kořeny Michael Novak, kterému se přezdívalo teolog tržní ekonomiky.


                                                                                                                                             © Jan Hrubý

ÚHEL POHLEDU Jiřího Schwarze

Pouhé čtyři dny po teroristickém útoku na newyorská Dvojčata a washingtonský Pentagon přijel Michael Novak z Bratislavy do Prahy, aby v září 2001 převzal Výroční cenu Liberálního institutu. Dojalo ho, když na stejném místě Václavského náměstí, kde při jeho první návštěvě Prahy po pádu železné opony v dubnu 1990 hořela malá svíčka na památku Jana Palacha, spatřil množství svíček a květin vyjadřujících solidaritu Američanům.

Od pátku 17. února 2017, kdy Michael Novak ve věku 83 let zemřel, mnozí studenti a kolegové ve Spojených státech, Vatikánu, České republice, na Slovensku a určitě i v mnoha jiných zemích světa zapálili svíčku. Vzpomněli tak na svého laskavého profesora, přátelského a vnímavého člověka s velkým smyslem pro humor.

Novakovy slovenské katolické kořeny

Náboženská tradice v rodině, která se do Ameriky přistěhovala ze Spiše na Slovensku, dovedla Michaela Novaka ke studiu teologie. Jeho rodiče se už oba narodili ve Spojených státech a slovensky spolu mluvili, jen když si nepřáli, aby jim malý Michael rozuměl. Spojení křesťanské výchovy z rodiny s liberálními hodnotami, které se v Severní Americe tradičně těší velkému společenskému respektu, bylo tématem, jemuž Novak zasvětil své akademické působení. Přestože se hlásil k římskokatolické církvi, jeho dílo má ekumenický charakter.

V 60. letech na sebe Michael Novak upozornil sbírkou svých novinářských esejů Nová generace: Američan a katolík a následně reportážemi z druhého vatikánského koncilu horujícími pro reformy v římskokatolické církvi, aby oslovovala mládež. Práci s ní se ostatně věnoval celoživotně a akademicky působil na Stanfordu, Harvardu a dalších známých amerických univerzitách. V letech 1984–94 byl členem Rady pro mezinárodní vysílání řídící Rádio Svobodná Evropa, které šířilo ideje svobody a demokracie v zemích s totalitním režimem. V této pozici přivítal pád komunismu a později ještě v americkém Kongresu úspěšně lobbo­val za zachování vysílání Rádia Svo­bodná Evropa a jeho přesun z Mnichova do Prahy.

Michael Novak napsal více než 50 knih. Byly přeloženy do mnoha jazyků a některé z nich vyšly v češtině: Duch demokratického kapitalismu, Vyznání katolíka a Filosofie svobody. Zásluhu na jejich českém vydání má pražský Občanský institut, který byl s Novakem od roku 1991 v kontaktu.

Jeho názory obdivovala britská premiérka Margaret Thatcherová, která prohlásila, že Novakův popis kapitalismu jako mravního, společenského a ekonomického systému a jeho víra v jednotlivce a společenství je přesně to, co si ona myslela a v co věřila. Velkému obdivu se jeho dílo těšilo v Polsku, na Slovensku i u nás.

 

Více v článku, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

Autor je ekonom, působí na Anglo-americké univerzitě v Praze

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Názory, Články



Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay