EGYPTSKÁ A SYRSKÁ ASKEZE A JEJÍ LITERÁRNÍ OBRAZ

Vydání: 2006/38 Když zpověď "nestačí", 19.9.2006

Příloha: Perspektivy

Ve 4. a 5. století zasahuje oblasti jižního a východního středomoří vlna intenzivnější zbožnosti a spirituality, kterou provází značné rozšíření poustevnického života. Proti formalizujícímu se křesťanství a institucionalizaci církve se staví milites Christi, prosazující radikálnější zbožnost. Jejím základním pilířem se stává život v chudobě a odříkání uprostřed pustin. Poušť se proměňuje v mytický prostor pro duchovní zápas, v místo totálního umrtvení žádostí a kontemplace Boha.
Centrem pouštní askeze byl Egypt, který inspiroval mnišské komunity v Palestině a Malé Asii. Vedle volného společenství mnichů, eremitismu, se tady začalo brzy formovat i klášterní soužití s pevnou organizací, koinobitismus. Anachórésis, odchod do pouště, se stal běžným sociálním jevem a egyptské asketické komunity se z malých společenstev postupně proměnily v rozsáhlá mnišská města, čítající tisíce stálých obyvatel a další stovky poutníků. Egyptské mnišství dosáhlo vysoké kulturní úrovně, brzy získalo svůj literární obraz a současně udržovalo kontakt se vzdělanou vrstvou laického obyvatelstva. Vznikla tak řada literárních památek, které nás o egyptském mnišství dostatečně informují, podobně jako soubor anekdot a výroků pouštních otců Apofthegmata II., navazující na první část, vydanou pražským Benediktinským arciopatstvím v roce 2000.

***

Meditativním charakterem i literární formou připomínají Apofthegmata apokryfní výroky, tzv. logia. Pozornost je v textu soustředěna výhradně na výroky samotné, seřazené tematicky do několika oddílů (O umění rozlišovat, O nepřetržité a bdělé modlitbě, O pokoře atd.), výhradně k nim má čtenář/posluchač směřovat svou zkoncentrovanou pozornost, pouze nad jejich duchem meditovat, nerušen reáliemi - dobový kontext a historický rámec výroků není podstatný a text jej nezmiňuje. Rovněž anonymita promlouvajících je narušena jen minimálně, poustevníci jsou uvedeni jako „abba Hyperchios“ či pouze „jeden bratr“ nebo „stařec“. Základním a podstatným rysem výroků zůstává jejich obecná srozumitelnost, nečekejme tedy rozvíjení složitých teologických koncepcí: výroky jsou přímé a jadrné (Abba Poimén řekl: „K čemu to je, vybudovat cizí dům a svůj vlastní zbořit?“), kouzlo metafor a podobenství spočívá v jejich stylistické i jazykové prostotě (Stařec řekl: „Satan je provazník – pokud mu dodáš vlákna, on je bude splétat.“). Anonymita promlouvajících i prostota literárního výrazu čtenáři vzkazuje jediné: podstatná je myšlenka, její autor, její literární ztvárnění – to vše je jen forma a klam. V případě literárního zachycení syrské askeze tomu bude opačně: autor nezapře své literární vzdělání a vliv antického písemnictví. Syrské mnišství, které bylo na egyptské tradici nezávislé, se vyvinulo ve svérázný způsob zbožnosti, ovlivněné perským zoroastrismem a manicheismem s jeho dualistickou kosmologií. Syrští mniši většinou nepocházeli ze vzdělaných vrstev městského obyvatelstva a nerozvinuli své vlastní písemnictví. Jediným dochovaným svědectvím o syrských otcích pouště je tedy spis Historia religiosa biskupa Theodóréta z Kyrru (asi 393–460), který patřil k významným vzdělancům, účastnil se sporu o Nestoriánovu herezi a je autorem řady dogmatických spisů, apologií a kázání.

***

Historia religiosa, navazující na tradici antické aretalogie a předznamenávající středověkou hagiografii, je emblematickým příkladem literárního žánru vitae: Theodórétos informuje o životech více než třiceti poustevníků, některým věnuje jen pár odstavců, jiným i řadu stránek. Dodejme, že na rozdíl od Apofthegmat je Theodórétos veden především zájmem historickým a didaktickým, svědomitě zaznamenává skutky syrských asketů, ale nepouští se do hlubších úvah a meditací. Historia religiosa má sloužit jako sbírka příkladů ctnosti a odříkání, nikoli – na rozdíl od Apofthegmat – jako text určený ke kontemplaci a rozjímání.
Syrské mnišství překvapuje radikalitou askeze a fyzické i duševní sebetrýzně. Důraz na absolutní umrtvení těla byl reakcí na dualistickou koncepci stvoření, kterou syrské křesťanství přejímá od manichejců: byla-li hmota (tedy i tělo) považována za apriorní zlo, nezbývalo než tuto hmotu-tělo zcela popřít. Mniši, žijící ve vyprahlých polostepích v hliněných chýších nebo v jámách v zemi, doplňovali přísný půst těžkou fyzickou prací a současně trýzněním těla. Theodórétos s obdivem, avšak i s jistými rozpaky, připomíná těžké řetězy, jimiž si asketové spoutávali tělo, železné kruhy, které jako závaží nosili připevněné na hrudi a končetinách nebo cely, do nichž se poustevníci nechávali zazdít. Příkladem vskutku heroické askeze je Symeón, žijící řadu let na vztyčeném sloupu, nepřemožen „slunečním žárem ani mrazem, prudkými poryvy větru ani slabostí lidské přirozenosti“. Askeze syrských mnichů dosáhla takového stupně, že musela zasáhnout církev a proti drastickému sebetrýznění protestovat.

***

Oba texty - Apofthegmata II. i Historia religiosa - přinášejí obraz společné doby, ohraničené 4. až 5. stoletím, obraz rozvíjejícího se křesťanského světa na pozadí umírající antiky. Dokládají dobovou rozmanitost křesťanského mnišství, reprezentovaného na jedné straně umírněnějšími egyptskými komunitami a na druhé radikálními syrskými askety. Oba tyto proudy, mírná a niterná spiritualita i prudká, horlivá a expandující zbožnost, zaskočí fascinovaný křesťanský Západ a stanou u kolébky západoevropského mnišského života.
Tomáš Vučka
Theodórétos z Kyrru: Historia religiosa; Apofthegmata II: Výroky a příběhy pouštních otců; oba tituly vydalo Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty, Praha 2005.
Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay