Duchovní trojnožka se v Česku viklá

Vydání: 2004/17 Církev a média, 3.9.2004, Autor: Petr Kolář

Rekapitulace mediálního pracovníka
Ve vztahu k médiím se v církvi často setkáváme s tím, čemu Němci říkají Hassliebe – s vnitřně rozporným vztahem touhy a odporu zároveň. Média se sice křesťanům jeví jako žádoucí prostředek evangelizace, ale zároveň se jich bojí a připisují jim apriorně nepřátelské záměry vůči církvi.


Dekret II. vatikánského koncilu o hromadných sdělovacích prostředcích Inter mirifica, ale především pastorační instrukce Communio et progressio, vypracovaná z pověření téhož koncilu v roce 1971, mluví jasnou řečí. U nás jsme tím, co nám doporučují a ukládají, stále zaskočeni. Po čtyřiceti letech izolace jsme do svobodného mediálního světa spadli rovnýma nohama, což mnohé vysvětluje, ale o čtrnáct let později už bychom se měli přestat na tuto neblahou minulost vymlouvat.

Mezeru, kterou tady máme, jsem si uvědomil v okamžiku, kdy z redakce náboženského života Českého rozhlasu zmizeli její „otcové-zakladatelé”, k nimž se počítám. Nejednou se totiž ukázalo, že tady není žádná nová, v křesťanské tematice vzdělaná generace, schopná nastoupit na uvolněné místo.

PROFESIONÁLOVÉ NÁM DOPOSUD CHYBÍ
Na počátku devadesátých let tu byla skupina mladých lidí, které naši přátelé ze zahraničí pozvali ke kvalitní formaci do zahraničí. Jmenujme alespoň Boba Fliedra, který dnes působí v České televizi, Martinu Maškovou z české redakce BBC nebo Josefa Beránka, šéfeditora nakladatelství Portál. V dalším už bylo všechno na nás, a právě tady se všechno zaseklo. Dokument Communio et progressio k tomu píše:

„...je nutno povolávat odborné spolupracovníky s velkou zkušeností; vytvářet vhodnou strukturu pastoračních pracovišť a vybavit je nutným zařízením, kompetencemi a finančními prostředky... starosti o výchovu těchto pracovníků, ať už jde o laiky nebo duchovní, patří k předním úkolům těch, kteří nesou v této věci v církvi odpovědnost“ (CP 163,164).

V našem církevním prostoru není postaráno o systematickou formaci mladých, pro práci v médiích talentovaných lidí. Je tu sice Vyšší odborná škola publicistiky, jejímž zřizovatelem je církev, ale ta zápasí s řadou potíží, a protože jí její statut nedovoluje vydávat absolventům vysokoškolské diplomy, volí skutečně nadaní mladí lidé často raději fakulty státní. To by samo o sobě vůbec nebyla žádná tragédie, kdybychom jim ovšem k tomu nabízeli nějaké doplňující vzdělání v záležitostech, které jsou pro nás důležité a o kterých se na státních školách nic nedovědí.

„Katolické vzdělávací ústavy... mají vzdělávat (křesťany), aby byli nejen dobrými čtenáři, posluchači a diváky, ale aby také sami dokázali používat ,univerzální řeč´, která je vlastní sdělovacím prostředkům. V pastorální teologii by měly všechny formální a obsahové problémy sociální komunikace najít své místo“ (CP 107,108).

U nás jsou navíc výše citované dokumenty určeny jen pro vnitřní potřebu církve. Možná jde o nešťastnou náhodu, ale jak potom mohou sloužit sdělovacím prostředkům, jejichž základním rysem je otevřenost?

KŘESŤANŮM MÉDIA NEVYNÁŠEJÍ
K médiím musíme přistupovat s vědomím, že tu jde o evangelizaci v širším slova smyslu a ta že v žádném případě nemůže být finančně výnosná, ale naopak obětavost a úsilí, včetně finančního, od nás očekává. I na to vatikánské dokumenty pamatovaly:

„K účinnému posílení mnohostranného apoštolátu církve v oblasti sdělovacích prostředků ať se koná ve všech diecézích na světě, podle rozhodnutí biskupů, každoročně den, v němž budou věřící poučeni o svých povinnostech v této věci a vybídnuti k modlitbám na tento úmysl i k peněžní sbírce na tento účel“ (IM 18).

Nedlouho po ustavení náboženské redakce ve veřejnoprávním rozhlase a televizi se objevily první potíže, které se daly předvídat a o kterých by teď bylo zbytečné dlouze diskutovat. Na poradách o tom, jak dále, se začaly ozývat kritické názory na práci těchto redakcí: “Vždyť oni to vlastně nedovedou ani pořádně dělat!” Pak už se jejich možnosti, jmenovitě finanční, začaly omezovat. Pořady se začaly odsouvat do méně zajímavých časů, obtížně se hledali profesionálně zdatní spolupracovníci atd. Zvláště v televizi zpočátku nebylo – a ani nemohlo být – vysílání na obvyklé úrovni. Nemohlo být pochopitelně dost dobře profesionálně připravováno – máloco komunisté před křesťany hlídali tak důkladně, jako právě televizi! O to rychleji se ale měla připravovat nová generace, která by profesionální byla. Ta měla nastoupit nejpozději v druhé polovině devadesátých let. Bohužel, dodnes takové lidi skoro nemáme, ačkoli by se mezi katolíky určitě našli.

O CESTĚ KUPŘEDU
V hlavě mi utkvěla věta z jednoho pořadu, který jsem kdysi připravil na stanici Vltava s Tomášem Halíkem. Bylo to těsně potom, co mu neprodloužili smlouvu na pražské teologické fakultě. Tenkrát si povzdechl: „Přemýšliví lidé to mají v naší církvi těžké.” Myslím, že to do značné míry platí dodnes. Jak praví přísloví, významné organizace mají přitakalů třináct v každém tuctu. Ti ji ale neposouvají dopředu, ti se jen vezou. Samozřejmě že přitom jen zcela výjimečně šlápnou vedle, to se stává spíše těm přemýšlivým, kteří hledají nové cesty. Cesta dopředu není nalinkovaná, a pokud budou všichni od samého počátku ihned tlačeni do houfu a usměrňováni správným směrem, pokud lidem nedovolíme, aby svobodně přemýšleli a zkoušeli, tak na žádnou novou cestu nevyrazíme. V lokajské atmosféře se nic nového nenarodí.

Ani v církvi nezajistí rovnováhu jen samotné mantinely, tedy pravidla a přikázání. Musí tu být také lidé, kteří o nich přemýšlejí a občas nějaké z nich také zpochybní. Tím nemyslím rovnou dogma o Nejsvětější Trojici, ale pravidla a nahromaděné návyky, například právě navyklou pyramidální komunikaci, která je dnes okolnímu světu cizí. Po Božím lidu, který tvoří třetí nezbytný prvek církevního života i stability, nemůžeme chtít, aby vymýšlel nová pravidla nebo církev vedl - to není v církvi jeho poslání. Ty tři prvky tvoří dohromady jakousi „duchovní trojnožku”, a když kterákoliv z nich najednou zmizí, vše se zhroutí.

VŠECHNO UŽ BYLO ŘEČENO
Zjednodušeně a se špetkou ironie řečeno, zbožný lid období komunismu přežil, i když se v něm zahnízdily některé návyky, které možná nejsou úplně přiměřené naší době. Biskupy bylo možné jmenovat poměrně rychle, pár schopných lidí se vždycky najde. Ale vychovat pořádného katolického intelektuála, to trvá desítky let. Stačí se podívat na věk významných filozofů nebo umělců. Trvá jim vždycky dost dlouho, než jsou schopni něco vést a promlouvat zasvěceně k vážným otázkám doby.

Katolické intelektuály tedy nemáme a jestliže se podíváme na naše katolická učiliště, nemůžeme než konstatovat, že je prozatím ani moc nevychováváme. Právě mezi nimi se ale mohou objevit také ti, kteří přemýšlejí nad mediální řečí a nad způsobem, jakým ji lze využít pro naše účely. Tady jde o daleko víc než jen o meditativní obrázky a pohledné moderátor(k)y. Kdo dělá v médiích, ví, jaká práce se skrývá za zdařilým pořadem. Už v rozhlase, když jsem dělal půlhodinový komponovaný pořad, jsem měl na to celý týden. A bůhví, že jsem se přitom nemohl flákat.

Odkud tedy začít? Myslím, že to není nijak zvlášť složité, pro počátek stačí vzít zmíněné dokumenty a přemýšlet, jak je uvést do života, především na teologických fakultách, ale také na nižší úrovni. Z toho vyplynou další potřeby, například formace vyučujících, pomůcky; když chytneme tu první nitku, klubíčko se začne přirozeně odvíjet a potřeby se začnou řadit jedna za druhou samy od sebe. Jak se někdy říká, vše důležité už bylo řečeno, teď už zbývá jen(!) uskutečnit to.

PETR KOLÁŘ, člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání

Petr Kolář (uprostřed) při práci ve studiu Českého rozhlasu.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay