Duchovní texty najdeme i v metalu

Vydání: 2007/3 Co poslouchají mladí křesťané, 16.1.2007, Autor: Jan Paulas

Posluchači Radia Proglas znají jeho hlas z týdenní hitparády Kolem se toč, kterou připravuje i moderuje. Jelikož je tento hudební pořad určený hlavně mladým křesťanům, měl by být jeho hudební redaktor Milan Tesař „v obraze“, jakou hudbu si žádají. Proto jsme mu položili několik otázek.

Jakou hudbu podle vás poslouchají mladí křesťané? Liší se nějak zásadně od svých nevěřících vrstevníků a v čem?
Myslím, že v tomto ohledu neexistuje velký rozdíl mezi mladým křesťanem a mladým Čechem obecně. Na křesťanském festivalu VOX 006 v Praze mladí lidé bouřlivě reagovali na punk Veselé zubatá, hiphop Wessanů i na tvrdý rock skupiny !ON. A naopak na Mohelnickém dostavníku každý rok potkávám dav mladých lidí, kteří se účastní ranní nedělní mše na tomto velmi tradičním folkovém (až trampském) festivalu.

Jakou hudbu pouštíte ve svých pořadech? Z čeho přitom vycházíte?
Snažím se nabízet hudbu, kterou posluchači nenajdou na jiných rozhlasových stanicích, tedy především hudbu nekomerční nebo alternativní. Vedle převažujícího folku a příbuzných žánrů (včetně různých fúzí s naší i exotickou lidovou hudbou) je to také blues, jazz a další styly, které vycházejí takzvaně z kořenů.
Snažím se co nejintenzivněji sledovat scénu – ročně naposlouchám kolem tisíce nových CD, jezdím na festivaly, chodím na koncerty méně známých kapel. Zkouším prosadit názor, že rádio nemá hrát to, co lidé znají a chtějí slyšet (i když tak 99 % ozhlasových stanic funguje), ale že má naopak vysílat to, co lidé ještě neznají. Je to model náročnější a někdy méně vděčný, ale své ovoce v podobě mnoha pozitivních ohlasů sklízí. Nemám také moc rád dělení hudby na „křesťanskou“ a „nekřesťanskou“. Věřícího člověka může zasáhnout kvalitní text, ať je o Bohu, nebo třeba o přírodě či mezilidských vztazích.

Máte zpětnou vazbu na vaše hudební pořady? Existuje mezi mladými křesťany nějaký vývoj v tom, co poslouchají?
Mám zpětnou vazbu dvojího druhu. Jednak je to posluchačská hitparáda Kolem se toč, kterou týden co týden připravuji už 11 let. V jejích začátcích vítězily především scholy a další křesťanské kapely, zatímco teď se mnohem víc daří interpretům jako jsou Radůza, Traband, Zuzana Navarová nebo Hradišťan. Nehovořil bych ale o vývoji ve vkusu mladých obecně. Spíše ti, kteří poslouchají Proglas, se naučili tyto (mnohdy náročnější) interprety vnímat. Kromě toho shromažďuji telefonické a písemné ohlasy na další hudební pořady Proglasu. Na konci roku 2006 posluchače velmi zaujal například klezmer skupiny Létající rabín, písně Sester Steinových, hlasové experimenty Ridiny Ahmedové, cimbalistka Zuzana Lapčíková, profil Ivy Bittové, ale také třeba stálice naší country scény Poutníci.

Vraťme se ještě ke zmíněnému dělení hudby na „křesťanskou“ a tu druhou. Není pojem „křesťanská hudba“ stejná nálepka jako „křesťanský podnikatel“? Podnikatel je buď poctivý, nebo nepoctivý, dobrý, nebo špatný. Neplatí to i o hudbě?
Jak jsem řekl, sám toto dělení nemám rád. Před několika lety jsem dělal anketu mezi takzvanými křesťanskými skupinami a zjistil jsem, že je naprosto neodhadnutelné, která kapela se bude k tomuto označení hlásit a která ne. Setkal jsem se s „lepší scholou“, která označení „křesťanská“ zásadně odmítala. A potkal jsem se se skupinami, které by mohly svými civilními texty oslovit i zaryté ateisty, a přitom se ke křesťanství hrdě hlásily. Spíš můžeme hovořit o textech inspirovaných křesťanstvím, či přímo o duchovních (křesťanských) textech. Navíc bychom měli zvlášť vnímat písně bohoslužební, liturgické, a zvlášť třeba písně evangelizační. A to nemluvím o skladbách pouze „jemně“ inspirovaných křesťanským názorem, které jsou často z uměleckého hlediska nejhodnotnější. Mluvím například o textech Marka Ebena nebo Jiřího moravského Brabce pro skupinu Hradiš- ťan.

Reaguje takzvaná křesťanská hudba nějak na novodobé hudební styly? Najdeme u nich i křesťanské paralely?
Písně s duchovními texty skutečně dnes existují ve všech žánrech včetně metalu, techna nebo hip-hopu. Je jasné, že ne každý kombinaci hlučného rocku s biblickým poselstvím snese. Navíc přiznejme, že na rockovém koncertě se textové poselství často ztrácí. Ale existuje zde šance přitáhnout mladé lidi skrze energickou hudbu k něčemu hlubšímu. Názory, že rock sám o sobě je špatný, jsou samozřejmě scestné. Rock je pouze určitá rytmická struktura. Záleží jen na interpretovi a posluchači, zda ji naplní klišé (sex, drogy, rokenrol), nebo jí dá nový, hodnotnější obsah.

Čím si vysvětlujete, že mnozí mladí praktikující křesťané o takzvané křesťanské hudbě skoro nic nevědí nebo ji neposlouchají?
Podle mne se mladí (i starší) lidé posluchačsky dělí spíše podle žánrů: někdo poslouchá folk, někdo jazz, někdo vážnou hudbu a jiný třeba hip-hop. Křesťanská hudba není žánr, pouze tematické vymezení. A i když na mé pořady poměrně často reagují lidé, kteří se snaží cíleně vyhledávat právě křesťanskou hudbu (nebo hudbu provozovanou křesťany), určitě to není většinový model. Na křesťanském festivalu, který začne vokální tvorbou a pokračuje přes folk, rock a rap k metalu, málokdo vydrží poslouchat pozorně vše, i když se jedná o samou křesťanskou hudbu.

Nakolik ovlivňuje to, co poslouchají rodiče, hudební vkus dětí? Myslíte si, že zde existuje nějaký vztah či úměra?
Vkus rodičů děti určitě ovlivňuje. Dalším výrazným momentem v utváření vkusu jsou pak spolužáci – zvláště na střední, případně vysoké škole. Hodně velký vliv mají také komerční média, avšak kde je dobré rodinné zázemí, tam ani ta nejhorší komerční stanice dobrý vkus nemusí poškodit.

Měli by rodiče sledovat, co poslouchají jejich děti, rozšiřovat si hudební obzory a umět se o tom s nimi bavit? Bavíme se sice především o mladých lidech, ale já nemám moc rád ani dělení na mladé a staré. Kvalitní hudba by měla být přijatelná pro člověka různých generací. Mně do hitparády na Proglasu píšou jak desetileté děti, tak studenti, maminky na mateřské a třeba i lidé s věkem nad 70 let. Je ale samozřejmě pravda, že zatímco folk (a čím dál víc i „klasický“ rock) generace spojuje, například hip-hop se jako styl sám ostře generačně vymezuje a nedokážu si moc představit rodiče, kteří si doma se svým potomkem zarapují.



MILAN TESAŘ – narozen 1975, vystudoval mediální studia a žurnalistiku a historii na MU v Brně. Od roku 1995 působí jako hudební redaktor a dramaturg v Radiu Proglas. Několik let pravidelně přispívá do měsíčníku Folk & country a do internetového deníku iFOLK, spolupracuje i s dalšími médii včetně České televize. Informace o hudbě denně zveřejňuje na internetové stránce http://hudba.proglas.cz. Žije v Brně, je ženatý, má dvě děti.


Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay