Duchovně se zasmát na Cestě do Říma

Vydání: 2015/37 Rozhřešení pro ženy po potratu, 8.9.2015, Autor: Lukáš Jirsa

Příloha: Perspektivy 37

Do vybraných kin se na sklonku léta dostal česko-polský snímek Cesta do Říma. Celovečerní debut Tomasze Mielnika, který jej natočil jako svůj absolventský film, je odvážnou a otevřeně surrealistickou komedií s duchovní tematikou.
 
Cesta do Říma je příjemným osvěžením v rámci současné české filmové tvorby.Snímek Backgroundfilms
 
Příběh o nesmělém galerijním hlídači Vaškovi (Václav Hrzina), který se vydá s kradeným obrazem do Říma, nestaví na dynamické zápletce ani sevřeném ději, ale mnohem víc na epizodickém vyprávění příběhů lidí, které Vašek na své cestě potkává. Ať s ním ve vlakovém kupé sedí katolický kněz, blondýna s psíkem, buddhistický mnich, či postarší filozof, každý má svůj příběh, který se nějak dotýká základních otázek lidského života – víry, lásky nebo vykoupení.
 
Snímek zaujme svébytnou atmosférou díky jasnému vizuálnímu stylu (středová kompozice), specifickému vedení herců, jejichž výkony jsou ironicky parodické, i nadměrnému výskytu mediálně známých tváří v epizodních rolích – ostatně žádné jiné v Cestě do Říma nenajdeme. Tomáš Hanák, Miroslav Donutil, Nina Divíšková či Igor Bareš, to jsou jen některé z hvězd, které se v minirolích účastní tohoto neotřelého filmového debutu.
 
Režisér Tomasz Mielnik, který vystudoval kromě FAMU dějiny umění na Vratislavské univerzitě, přichází s duchovní komedií, což může znít jako protimluv. K tomuto zdánlivě nesourodému spojení režisér říká: „Když se dívám na svalnaté kulturisty na freskách v Sixtinské kapli nebo na ďábla majícího průjem z hříšníků na freskách v Bologni, spatřuji v tom určitý humorný prvek. Ale samozřejmě pojem duchovní komedie musíme brát s nadhledem a i zde se jedná o určitý vtip.“
 
Cesta do Říma je příjemným filmovým osvěžením, už jen díky vybočení z neustále se opakujících vztahových dramat, komedií, či spíše hořkých komedií, jež už roky kralují české filmové produkci. Po delším čase můžeme opět vidět snímek, který sice zdaleka není bezchybný, rozhodně však je umělecky rozhodný, myšlenkově nápaditý a svým způsobem i pěkně umanutý, což v rámci vysokých ambic mladých filmařů není vůbec na škodu.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Kultura, Perspektivy, Přílohy



Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay