Domažlický ponocný sobě rovného v Česku nemá

Vydání: 2007/31 Svobodní zednáři včera a dnes, 31.7.2007, Autor: Jiří Macháně

„Chval každý duch Otce, Syna, Boha Ducha, Hospodina, odbila desátá hodina. Chvála Otci nebeskému i jeho Synu milému, tak i Duchu Svatému. Zdrávas Maria. Opatrujte světlo, voheň, ať není žádnému škoden, vodpočívejte s Pánem Bohem. Zdrávas Maria,“ zní během turistické sezony každou noc několikrát z věže domažlického arciděkanského kostela.

Modlitbu prozpěvuje na věži a pak i na náměstí mocným hlasem Roman Holub – jediný ponocný v celé České republice. Začíná večer v devět hodin a při chodských slavnostech končí o půlnoci. „Odmala jsem bydlel pod věží. Slýchával jsem denně pásku, na které byl hlas ponocného nahraný – to bylo v době, kdy tu žádný živý ponocný nebyl. Tak jsem si text ,zasumíroval‘ do hlavy,“ vysvětluje domažlický ponocný, jak se ke své práci dostal: „Pak mě před sedmi lety oslovil ředitel kulturního střediska, jestli bych to nezkusil. A ono se to líbilo a pořád líbí, a tak v turistické sezoně s chutí a rád prozpěvuju,“ usmívá se bodrý Chod.
Lidé, kterých se na náměstí uprostřed sezony sejde až stovka, se prý nestačí divit. „Je to rarita – nikdy nic takového neviděli,“ postrkává Roman Holub halapartnou lucernu, kterou si odložil na dlažbu, a pravačkou hladí velký roh na troubení.
Rodinu by však prý jen svým barytonem neuživil. „Dělám ještě kostelníka a pověžného. Vyhlídku na věži provozuje naše farnost od dubna do konce září denně od devíti do dvanácti a pak od třinácti do sedmnácti hodin. V neděli jen odpoledne,“ neopomene připomenout otevírací dobu Roman Holub. V pokladně v patě věže na něj návštěvníci obvykle padnou, když je v náladě zvané „jsem nad věcí“. Bavívá je vtipy a průpovídkami o vyhlídce. „Povídával jeden starší pán, že prý jsou vidět z věže i tatry,“ vypráví s vervou udiveným návštěvníkům, kteří na něj hledí s padající čelistí. „Ale myslel ty, co tu jezdí s nákladem po silnici,“ usazuje udivené důvěřivce. Ve skutečnosti se z vrcholu věže při dobré viditelnosti „otevře“ celá Šumava a i při mizerném počasí je odsud jako na dlani „metropole Chodska“.
Věž je nakloněná o 59 cm. A ani tento fakt nenechává fantazii Romana Holuba spát: „Traduje se tady po Domažlicích, že když tu věž stavěli, tak na stavbu dodával mok místní pivovar. No a proto ji postavili nakřivo,“ culí se a doplňuje pravděpodobnější verzi: „Věž má mělké základy a už během stavby se zedníkům začala naklánět na jednu stranu – a tak to začali vyvažovat a dávali na druhou stranu více materiálu.“
Více o ponocném i domažlické věži se lze dočíst na www.ponocny-do.wz.cz.


Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 37 10. – 16. září 2019

Naděje, pokoj a smíření pro Afriku

Během týdenní cesty do tří afrických zemí – do Mozambiku, na Madagaskar a Mauricius – navštívil papež František charitní centra, nemocnice, mluvil k politikům, duchovním,…

celý článek


Škola jako bezpečný přístav

Jak by měl vypadat ideální učitel našich dětí? „Chytrý,“ myslí si jeden rodič. „Spíše empatický,“ pomyslí si druhý. „Co třeba Jan Amos Komenský?“ podotkne poslední.

celý článek


Blízká setkávání na každý den v roce

Inspirativní čtení na každý den, a k tomu kvalitní obrazový doprovod, katolické kalendárium i přehled církevních úřadů a médií v ČR přináší nové vydání Cyrilometodějského…

celý článek


Jak mluvit o Božích přikázáních?

Desatero. Zákon, který Bůh dal Mojžíšovi před více než třemi tisíci lety, tisíce kilometrů od nás. A stále je platný! Jak o něm mluvit s dětmi, aby ho neměly jen…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay