Dojímá mě, když si lidé projeví laskavost

Vydání: 2015/1 Jsou tady: tisíce příznivců Taizé, 30.12.2014, Autor: Diana Tuyet-Lan Kosinová

Příloha: Caritas

JAN ČENSKÝ patří mezi známé herecké tváře. Ztvárňuje mnoho nezapomenutelných rolí. Mimo to je možné ho považovat za „krále“ české moderátorské scény. To vše bychom však mohli klidně opomenout, protože Jan Čenský je především přátelský a skromný člověk, jemuž sláva nestoupla do hlavy. Možná i díky tomu společně s Martinou Kociánovou uvádí přímý přenos Tříkrálového koncertu Charity Česká republika. V lednu tak učiní již pošesté.
 
 
Jan Čenský během Tříkrálového koncertu. Foto: Richard Bouda
 
Často jste vystupoval v rolích princů a později králů. Proč tomu tak bylo?
 
Je to zvláštní, ale asi to začalo první pohádkou Princové jsou na draka, kde jsem hrál zedníka, který se až sňatkem s princeznou ocitl ve stavu šlechtickém. Nevím proč, vždy jsem si chtěl raději zahrát čerta, ale od té doby bylo rolí princů Jasoňů víc než princů Drsoňů. Už jsem hrál i krále, a tak teď jen čekám na roli pohádkového dědečka (smích).
 
A nemohly být tyto dřívější role vodítkem k vašemu rozhodnutí podílet se na Tříkrálové sbírce?
 
Myslím si, že ne. Tříkrálová sbírka se mi vždy velmi líbila, a protože jsem navíc vyrůstal v Orlických horách, znám koledování odmalička. Moje babička byla věřící, takže jsme chodili do kostela v Klášterci nad Orlicí. Dokonce si pamatuji, jak jsem jednou hrál na varhany jako malý na půlnoční. Tam se odjakživa koledovalo jak na Tři krále, tak na Velikonoce. Tato tradice je tam velmi živá, takže se mi oslovení charity velmi zalíbilo a rád jsem nabídku přijal.
 
Dokázal byste ještě dnes zahrát na varhany? A jak se stalo, že jste u muziky nezůstal?
 
Určitě dokázal. Jako dítě jsem hrál na klavír a pak jsem cvičil na staré varhany. Byla to stará klaviatura, kde se ještě musely šlapat měchy, takže můj tatínek šlapal a já hrál. Jednou se nám stalo, že tatínek zapomněl šlapat, takže když pan farář pokynul, abych hrál, zmáčkl jsem klapky, a nic… Chvilku bylo ticho, jen já šeptal na celý kostel – tati, tati, šlapej, nemám vzduch! Sice jsem hrál, ale až po hodné chvilce se ozvaly první tóny. Odmalička jsem taky docházel do lidušky a pak jsem na konzervatoři studoval hudebně-dramatický obor. Štěpán Rak byl dokonce mým kantorem. U hudby jsem ale nakonec nezůstal, protože jsem byl příliš líný cvičit. Raději jsem zvolil herectví.
 
A i díky tomu moderujete Tříkrálový koncert… Je moderování tohoto pořadu pro vás něčím zvláštní?
 
Je to hodně jiné, protože jde o přímý přenos, takže se nic nedá vrátit zpátky a mozek musí hodně zabrat. Ale kromě toho tam je vždy moc hezká sváteční atmosféra. Těší mě, když vybereme peníze na dobrou věc, a tomuto projektu věřím, tudíž je pro mě velmi příjemné u toho být. Nejvíc se mi libí publikum, kdy v hledišti sedí samotní koledníci. Je to opravdu jedinečná záležitost. Většinou bývají přímé přenosy hektické a nervózní, ale tady vždy vládne pohoda a dobrosrdečnost.
 
Pamatuji si, že při jednom z prvních koncertů jste měl v zákulisí svého syna, který vás za moderování tohoto benefičního pořadu pochválil. Jak vaše rodina nese vaše vytížení?
 
Musím říct, že jsem dlouho nevěděl, jestli můj syn jako malý ví, co vlastně jeho táta dělá. Až jednou, protože měl moc rád, když jsem ho uspával, jsme si před spaním dávali hádanky. Z legrace jsem nadhodil – tak, Maťo, je to malé, kroutí se to jako žížala, má to pruhované pyžamo a nechce to spát. Co je to? On se smál a najednou řekl, že mi chce dát taky hádanku – má to červené trenýrky a je to herec. Kdo je to? Až tehdy jsem zjistil, že to ví. Je pravda, že na tatínka moc nechodí ani se k mému výkonu příliš nevyjadřuje, a tak to tenkrát byla pro mě pocta. Myslím, že mé povolání vždy respektoval, ale asi z něho moc radost neměl, protože chtěl být s tátou, a najednou mě někdo oslovil a on musel počkat, až se podepíšu nebo si popovídám. Pak se to však změnilo, protože jsem ho vzal na filmový festival do Zlína, a najednou holky nechtěly autogram ode mě, ale od něho (smích).
 
Jednou jste se o Tříkrálovém koncertu vyjádřil, že vás úplně dojal. Býváte poslední dobou dojatý?
 
Čím jsem starší, tím víc mě dojímají úplné drobnosti: když vás v době, kdy dobra mnoho není, třeba někdo pustí při jízdě autem na silnici nebo když jsou lidé na sebe hodní a ohleduplní. Jak vyjádřila Matka Tereza: Šiřte lásku všude, kudy jdete: nejdřív u vás doma. Věnujte lásku svým dětem, své ženě nebo muži, sousedům od vedle… Nikdy nedopusťte, aby od vás nějaký člověk neodešel lepší a šťastnější. Buďte živým projevem Boží laskavosti ve tváři, v úsměvu, v srdečném pozdravu.
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Speciály, Přílohy

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 6. – 12. prosince 2016

Roráty lákají nejen věřící

Na ochoz šikmé věže stoupají po 194 schodech každou adventní neděli muzikanti. Nikoliv v italské Pise, ale v chodských Domažlicích, kde se jim věž už při stavbě také naklonila.

celý článek


Teď se zklidnit? Děláte si legraci?

Dobře znáte ten pocit. Je tu advent… a všechno se zrychluje. Času ubývá a restů, které máme vyřídit do konce roku, naopak přibývá. A do toho přichází KT s provokativním…

celý článek


České turné o Matce Tereze

Hotové přednáškové turné absolvoval minulý týden v České republice P. Leo Maasburg, který byl řadu let blízkým spolupracovníkem Matky Terezy. Jeho vyprávění s napětím…

celý článek


Betlémská výstava putuje za starými symboly

Až do podhoubí vánočních zvyků a tradic se vydává letošní ročník výstavy v Betlémské kapli v Praze. Název Slunce a betlémy napovídá, že k oslavám evangelijního…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay