Dobrovolná oběť za svobodu církve

Vydání: 2014/45 Česko pomáhá pronásledovaným, 4.11.2014, Autor: Václav Štaud

Brzy uplyne 25 let od úmrtí P. Tomáše Týna, dominikána, jenž nabídl život jako smírnou oběť za svobodu církve v socialistickém Československu. Bůh jeho slib vyslyšel a v Boloni nyní probíhá beatifikační proces. Mezi významné svědky Týnova života patří jeho sestra HELENA WÜNSCHMANN.
 
P. Tomáš Týn se svou sestrou a synovci. Snímek archiv Heleny Wünschmann
 
Společné dětství jste prožili v moravské metropoli. Jaký byl váš bratr jako kluk?
 
Tomáš se narodil 3. května 1950 v Brně jako nejstarší ze tří dětí, oba naši rodiče byli lékaři. Žili jsme v centru města pod hradem Špilberkem a Tomáš se už v dětství svou přemýšlivou povahou v mnohém lišil od spolužáků. Hodně jej ovlivnil dědeček z matčiny strany Josef Konupčík, rovněž lékař, známý svou horlivostí pro víru, katolickou kulturu, vzdělání i politiku. Právě v jeho knihovně se malý Tomáš seznámil s dominikánským časopisem Na hlubinu a s řadou děl české katolické literatury vydané před nástupem komunismu. Už jako mladého ho zaujalo dílo sv. Augustina, a zvláště pak jeho patrona sv. Tomáše Akvinského.
 
Tomáš se prý rozhodl pro kněžství ve velmi mladém věku.
 
Už jako jedenáctiletý ministrant začal otevřeně hovořit o tom, že se chce stát řeholním knězem. Třeba mě požádal, abych mu z pytlů od brambor ušila první mnišskou kutnu. Moc se to nepovedlo. Pytle byly plné špíny a dospělí neměli pro podobné nápady pochopení. Z Tomášova vztahu k církvi pramenil i jeho zájem o studium klasických jazyků. Tehdy začal dokonce navštěvovat hodiny hebrejštiny u brněnského rabína. A sám mi začal dávat lekce latiny. Velký vliv na něj měl svatojakubský kaplan P. Josef Budiš, skvělý kazatel a zpovědník, který jej připravil k prvnímu svatému přijímání. Jen o několik let později zemřel tento kněz v pověsti svatosti.
 
Jak se Tomáš dostal na střední školu ve Francii?
 
To umožnilo politické uvolnění koncem šedesátých let. Nejdříve byl přijat na jedno z brněnských gymnázií. A protože byl výborným žákem, vybrali ho v roce 1966 jako stipendistu na francouzské lyceum Carnot v Dijonu. Maturoval zde 1. července 1969.
 
Protože se studiu věnoval mimořádně poctivě jako všemu ostatnímu ve svém životě, měl skvělé výsledky. Například v roce 1967 získal akademickou cenu lycea. Tenkrát o tom psal český časopis Mladý svět i francouzský Dépeche. Profesoři Tomášovi radili pokračovat ve Francii ve vysokoškolských studiích, československá strana to ale neumožnila. I tak se mu ve Francii otevřel svět, který znal dosud jen z četby. Potkal zde P. Henriho Féreta, profesora církevních dějin a převora kláštera v Dijonu, nebo studentského kaplana P. Maurice Delaunaye. Také díky těmto dvěma výrazným dominikánským osobnostem dozrála Tomášova myšlenka stát se knězem a členem řádu dominikánů.
 
Proto tak záhy emigroval?
 
Celou naši rodinu přiměla k emigraci politická situace po okupaci sovětskou armádou. Když s námi Tomáš odcházel přes Rakousko do Německa, měl už o své budoucnosti jasno. 28. září 1969 vstoupil ve vestfálském Wartburgu do dominikánského noviciátu. Tam se poprvé zasvětil Bohu řeholními sliby. Spolu s ním se tehdy ve Wartburgu stal novicem Christoph Schönborn, dnešní kardinál a vídeňský arcibiskup. Na kněze, spolu se čtyřmi sty dalšími mladými muži, Tomáše vysvětil 29. června 1975 v Římě sám papež Pavel VI.
 
A právě tento den se stal patrně pro Tomášův život tím nejdůležitějším.
 
Ano, během obřadu složil soukromý slib, v němž nabídl Bohu svůj život jako smírnou oběť za svobodu církve v Československu. I když o tom s námi sám nikdy nehovořil, existuje svědectví spolubratra, který Tomášovu upřímnou modlitbu vyslechl a jehož svědectví je potvrzeno přísahou.
 
A Bůh jedinečnou nabídku přijal…
 
V říjnu 1989 byl Tomáš náhle zasažen prudkými bolestmi. Lékaři zjistili zhoubný nádor s metastázami v břišní dutině. Rodiče jej nechali převézt do Německa, kde mu jako lékaři chtěli zajistit nejkvalifikovanější pomoc. Postupující nemoc se však překonat nepodařilo. 1. ledna 1990, právě když kardinál Tomášek sloužil ve svatovítské katedrále slavnostní Te Deum, Tomáš v heidelberské nemocnici zemřel. Pohřbili jsme jej, ještě ne čtyřicetiletého, na místním hřbitově v Neckargemündu. Už zanedlouho po jeho smrti začali hrob i dům naší rodiny navštěvovat poutníci zvláště z Itálie a České republiky. A stále víc lidí se k němu obrací v modlitbách o pomoc.
 
Proč se diecézní fáze jeho procesu koná právě v Boloni?
 
Četné žádosti věřících přiměly provinciála České dominikánské provincie, aby v roce 2003 podal oficiální žádost o přešetření Tomášova života a ctností u římské Kongregace pro blahořečení a svatořečení. Beatifikační proces byl zahájen v únoru 2006 boloňským arcibiskupem kardinálem Carlem Caffarrou. V Boloni proto, že zde Tomáš prožil nejdelší část života a právě tady žije i většina svědků, kteří mohou jeho život blíže objasnit. Jedním z vicepostulátorů procesu je český dominikán P. Efrém David Jindráček. Do Boloně Tomáše poslali představení poté, co obhájil doktorskou práci, aby na dominikánské teologické fakultě vyučoval morální teologii a filozofii. V roce 1980 zde byl zvolen viceregentem.
 
Měl přátele i mezi obyvateli Itálie?
 
Jeho kázání měla velký ohlas podobně jako duchovní vedení ve zpovědích. Tomáše si ale vážili nejen praktikující katolíci – už pro jeho laskavý přístup k lidem, jak miloval život a přírodu, jak sportoval – rád běhal i plaval. Uměl se srdečně a nakažlivě smát. A péče o duchovní potřeby lidí nejrůznějšího původu patřila k jeho denním úkolům. Z laiků se věnoval nejen dominikánským terciářům, ale i skautům, dětem, mládeži a mnoha dalším skupinám včetně italských marxistů, rotariánů, Židů a muslimů. Zkrátka všem, o nichž byl přesvědčen, že ho k nim posílá Bůh.
 
Jak s těmi lidmi pracoval?
 
Ochotně odpovídal na nejrůznější otázky, a když bylo třeba, neváhal potřebné navštěvovat v jejich vlastním prostředí. Dokázal všem naslouchat a vcítit se do jejich nesnází. Sama jsem se náhodou seznámila s člověkem, jemuž Tomáš velmi pomohl, když jej mnoho let provázel těžkými životními problémy. Významný vliv měl hlavně na mladé muže, kteří se rozhodovali pro životní povolání. Dosvědčuje to řada těch, jimž dokázal pomoci při hledání jejich cesty k Bohu i lidem. A jsem přesvědčena, že tato jeho pomoc trvá dodnes vůči všem, kdo jeho přímluvu potřebují a v modlitbě o ni žádají.
 
Jako učitel jistě hodně publikoval.
 
Psát začal velmi brzy, už během svého středoškolského pobytu ve Francii, kde se nyní připravuje vydání některých jeho textů. Jako zralý vědec psal hlavně vědecká díla a učebnice. Na svém největším vydaném díle Metafyzika podstaty, čítajícím bezmála tisíc stran, pracoval až do posledních dnů svého života. Širokým vrstvám posluchačů pak byly určeny jeho mariánské homilie, které vyšly v knižní podobě v Itálii až po jeho smrti. Jejich vydání zajistila Asociace duchovních synů P. Tomáše Týna, která se stará o celé jeho dílo.
 
Říká se, že psaní patřilo k radostem jeho duše…
 
To určitě! Vzpomínám, že této práci dokázal mnohokdy věnovat celou noc, aniž pak zanedbával denní povinnosti. A těch bylo! Tomášovu povahu může charakterizovat i jeho postoj v posledních dnech života. Protože chtěl svou knihu dokončit při plném a jasném vědomí, raději před smrtí odmítal opiáty a trpěl velkými bolesti. V tom mu jistě pomáhal jeho vztah k modlitbě. Každý rozhovor se svým Stvořitelem prožíval Tomáš mimořádně, z modlitby – jako všichni mystikové – doslova žil. Sama jsem to sledovala už v době, kdy byl ještě zcela zdráv.
 
Jak jste se stýkali, když se Tomáš rozhodl pro řeholní život?
 
Celý život mi psal dlouhé dopisy, které jsem už poskytla příslušné církevní komisi. A během jeho čtrnácti boloňských let jsme se užili dostatečně. Stejně dobře poznaly svého strýčka moje děti, když u nás v Německu pravidelně prožíval letní a někdy i zimní dovolenou. Jezdil s námi na výlety k Rýnu, diskutoval s mým německým manželem, radoval se z mé české kuchyně a ochotně vypomáhal okolním kněžím s pastorací. Samochválou ale Tomáš rozhodně netrpěl. Většinu pozitivních informací, které o něm poskytuji, jsem získala až po bratrově smrti od jeho přátel a spolupracovníků.
 
P. Tomáš Týn prý ale dokázal být i rázně kritický – například k pokusům o falšování katolického učení nebo k totalitním ideologiím.
 
Protože zblízka poznal nástrahy a klamy komunistického režimu, snažil se před nimi rozhodně varovat prosté občany západní společnosti. V jedné z homilií, později vydaných knižně, Tomáš mimo jiné říká: „V zemích východní Evropy, v těch velkých věznicích zabitých národů, jsem se naučil, jakými silami působí Satan a vyvolává pekelné hrůzy. Anděl zla by nikdy nedosáhl takového úspěchu a takové zkázy duší, kdyby nepoužíval převleků za anděla světla. Takže se převléká za dobro, slibuje samé dobré věci, sociální spravedlnost, že všechno bude jen lepší, že nebude nespravedlnosti a vykořisťování jedněch druhými, že celá společnost bude krásná, nebude ekonomických nerovností. A naivní a nepřipravení se stávají nástrojem Zlého…“
 
Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Rozhovory

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 49 29. listopadu – 5. prosince 2016

Církev se staví na vlastní nohy

Jak si stojí ekonomika římskokatolické církve po majetkovém narovnání? Shrnutí přinesli její představitelé na historicky první tiskové konferenci o hospodaření církve minulý týden.

celý článek


Stane se přímluvcem v nebi?

Je to sedmdesát let, co se ujal stolce svatého Vojtěcha. Po koncentračním táboře v Dachau ho nicméně čekaly další krušné chvíle, které mu připravili komunisté.

celý článek


Vše se vyřeší v Otcově náruči

Na závěr Svatého roku milosrdenství, na slavnost Krista Krále 20. listopadu, podepsal papež František apoštolský list Misericordia et misera (Milosrdenství a ubožačka).…

celý článek


Odcházím, protože jsem unavený

Nový církevní rok začíná jako emeritní biskup. O uvolnění z funkce požádal předčasně, zájem o farnosti v pražské arcidiecézi přesto neztrácí. Biskup KAREL HERBST SDB.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay