Do Třebenic za křemičitanem hlinitým

Vydání: 2006/24 Pastorační reforma, 14.6.2006, Autor: Aleš Palán

Příloha: Doma

Jméno severočeských Třebenic proniklo do všech sdělovacích prostředků 11. září 2004, kdy byl na zdejší faře brutálně zavražděn P. MUDr. Ladislav Kubíček. Památku tohoto výjimečného muže připomíná dnes pamětní deska a busta. Ačkoliv dveře fary už nebývají otevřeny tak dokořán jako za Kubíčkova života, návštěva Třebenic rozhodně stojí za to.
Už třeba kvůli křemičitanu hořečnatohlinitému. V této lokalitě navíc uvedená sloučenina obsahuje 2% oxidu chromitého, což jí dodává nádhernou tmavočervenou barvu. Že nevíte, o čem je řeč? Třeba vám pomohou děti, které mají chemii ve škole. Nebo vám napoví technický název pyrop a informace, že třebenické pyropy se velmi dobře brousí, mají typickou barvu a dosahují kvality drahokamů. Ano, okolí Třebenic je jediným místem v ČR – a tedy i na světě – kde se průmyslově těžil český granát!
Třebenický luteránský kostel je zase jedním z mála českých chrámů, kde se platí vstupné a který je každé pondělí veřejnosti uzavřen. V jeho prostorách se totiž nachází Muzeum českého granátu. Někoho zaujme historie těžby granátu, jiného potěší krásné šperky z tohoto kamene vytvořené, další neodolá a v pokladně si nějaký kámen koupí.
Šanci může mít i ten, kdo bude chtít najít český granát na vlastní pěst. Hledač může mít dokonce takové štěstí jako v roce 1928 rolník Tendler, který při kopání trativodu nalezl poklad: 160 denárů z přelomu 10. a 11. století a úlomky stříbrných ozdob. V okolí Třebenic byly dokonce nalezeny už tři diamanty. Pokud vám toto číslo připadá malé, vězte, že jde o jediný nález nejen v ČR, ale i v celé Evropě. A kde je psáno, že se někde neschovává ještě diamant čtvrtý?
Zemědělci, ekologové a všichni Třebeničtí však budou mít mnohem větší radost z návštěvníka, který si s sebou na procházku nevezme krumpáč, nýbrž dalekohled. Třeba proto, aby se mohl rozhlédnout do krajiny ze strmého vrchu Košťálov, který se spolu se stejnojmennou zříceninou hradu tyčí nad městem. Z té výšky vypadá všechno lidské pachtění malicherné. Stejně tak i národnostní spory, které Třebenice rozdělovaly na přelomu 19. a 20. století. V městečku byly tehdy dvě spořitelny, dva hasičské sbory a dokonce dvě nádraží – jedno tam, kde ho chtěli Němci, druhé na místě, kde si ho přáli Češi. Inu, dohodnout se, to byl vždycky kumšt. Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 29 16. – 22. července 2019

Rekordní a misijní konference

Do Brna na Výstaviště se přijeli modlit, povzbuzovat ve víře i hledat své misijní dary lidé z celého Česka i Slovenska včetně zástupců mnoha komunit a hnutí. Konference…

celý článek


Korejský zápal pro víru

Zatímco křesťanů v Evropě ubývá, v jiných koutech světa se děje opak – zejména právě v Jižní Koreji, kde ještě před 150 lety byla křesťanů jen hrstka a nyní…

celý článek


Putování po klášterech: Hora Matky Boží

Hora Matky Boží, která je jedním z nejznámějších poutních míst královéhradecké diecéze, ožívá. Dřívější klášter za dobu své existence zažil slavné i temné…

celý článek


Živé Skoky představí jedinečné písničkáře

V Karlovarském kraji patří již pravidelně k létu také hudební a duchovní festival Živé Skoky. Série koncertů, modliteb a poutních mší trvá na postupně obnovovaném…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay