Vydání: 2019/7 Ve jménu Boha nelze vést války, 12.2.2019, Autor: Tereza Zavadilová

Letošek je pro francouzské poutní místo dvojnásob jubilejní. Od narození sv. Bernadetty, negramotného děvčátka, jemuž se v tamním skalním výklenku celkem osmnáctkrát zjevila Panna Maria, uběhlo 175 let. Od smrti této vizionářky, jejíž příběh sem, na periferii Francie, přivádí každý rok milion a půl poutníků, uplyne 140 let.
„Panna Maria tehdy Bernadettě neřekla: ‚Naber si vodu do kanystrů a odnes domů‘. Poprosila ji, aby přišla znovu. A pak – ‚Umyj se v té vodě, pij ji, ať vidíš‘. V přeneseném smyslu to znamená: Lidé, obraťte se. Poutníci proto bývají často zklamaní, že voda nefunguje. Ale bez víry nemá ta voda vůbec žádný význam,“ směje se indický průvodce, který mi v hustém dešti ukazuje okolí jeskyně. Tuto neoddělitelnost víry od zázračného pramene ostatně zdůrazňovala i sama vizionářka.
Pouť, rekonstrukce, muzikál
Zapadlé městečko v podhůří Pyrenejí skrápí vydatný déšť. V chladném konci ledna se Lurdy skrytě a v tichosti připravují na hlavní program Bernadettina roku. Podzemní bazilika Pia X. momentálně neslouží k bohoslužbám, ale pracují tu dělníci na zdvihacích plošinách.
U příležitosti výročí mariánských zjevení budou v Lurdech vystaveny Bernadettiny ostatky dvakrát týdně: každou středu a neděli. Její relikviář se vydá na cestu po Evropě a věřící jej budou moci spatřit v Itálii a Španělsku. Poutníci se též vypraví na nově zpřístupněnou cestu do Bartrès – vesnice, kde světice žila. Rekonstrukcí projde i lurdský kostel zasvěcený vizionářce z roku 1988. Nový design by měl chrámu umožnit více prostorových úprav, a tak pojmout tisíce věřících. Na květen se chystá i premiéra dokumentu Lurdy. Hlavní roli v něm ztvární nemocní a zranění poutníci, aby divákům ukázali, čím je Grota přitahuje.
Na počest světice se 1. července v tamním kulturním centru odehraje rovněž premiéra muzikálu „Bernadette of Lourdes“ (Bernadetta z Lurd). „Chceme ukázat trochu jinou dimenzi tohoto místa. Není účelem, aby lidé přijeli do Lurd a obrátili se,“ vysvětluje producentka muzikálu Éléonore de Galard. Jeho hlavní hit, píseň „Why me“ (v překladu Proč já), který mohli nedávno slyšet i mladí poutníci do Panamy, je podle ní univerzální zprávou „přímo k srdci“. „Bernadetta přitom nikdy netrénovala, jak to říct,“ uvažuje její kolega, producent Roberto Ciurleo. Muzikál vznikal osm let pod rukama stovky tvůrců.
Přivítat mimoevropské poutníky
„Systém sice nezkolaboval, ale hluboce se otřásl,“ říká biskup Nicolas Brouwet z diecéze Tarbes – Lurdy o ekonomické krizi, která před více než deseti lety postihla i světoznámé poutní místo. Obnovu poutního areálu poblíž Groty pak roku 2013 poničily ještě záplavy. Podle biskupových slov značný úbytek poutníků způsobila i krize víry na Západě a sekularizace. „Mnoho hotelů pořád nedostačuje standardům a jsou v rekonstrukci. Ale hlavně se musíme posunout směrem k pastoraci, která by vítala i lidi mimo střední a východní Evropu,“ zdůrazňuje biskup.
Od roku 2015 prošlo poutní místo důkladnou proměnou – digitalizací infocentra nebo vytvořením nových venkovních odpočívadel. Svátost smíření je zde možná v sedmi světových jazycích. Poutníků však přibývá hlavně z Číny, Jižní Koreje, Libanonu, Filipín, ale i z USA. „Ten posun není jen geografický. Proto zjišťujeme, jaký typ lidí tudy vlastně prochází, abychom mohli služby lépe zacílit,“ zdůrazňuje biskup. Zmiňuje i potíž, že poutníci se často neregistrují, a proto je těžké přesněji je identifikovat. „Někteří se nikdy v životě nepokřižovali. Těm musíme o místě říct více. Jiní hledají smysl života nebo třeba přišli o dítě a mohou zde odložit své velké břemeno. Podobně přicházejí rozvedení nebo nemocní. Někteří jsou zase jen zvědaví,“ vyjmenovává.
Církev oznamující
V Lurdech mají v plánu vybudovat též centrum mezinárodních dobrovolníků. Tuto cestu služby si zvolila třeba dvacetiletá Italka z Turína, která mě přivítala v hluboké noci v poutním domě Cité Saint-Pierre. „Jsem tu na dva měsíce, dělám hlavně administrativu,“ popisuje náplň své činnosti mezi zimním a letním semestrem na univerzitě. Ve volných chvílích doprovází poutníky k jeskyni.
„Církev tu především oznamuje, co sama obdržela – sdílí dobrou zprávu, tedy nekonstruuje ani nebuduje,“ upozorňuje P. André Cabes, rektor lurdské svatyně. „Ani Ježíš si své učedníky nevybral, spíš je dostal od Otce. I neposkvrněné početí bylo povolání realizované láskou, ne privilegium, které by Panna Maria obdržela. A stejně tak Bernadetta zprávu obdržela a předala,“ míní kněz, který se dlouhodobě věnuje i formaci mládeže a k jubilejnímu roku vydal hned čtyři knižní katecheze o poselství tohoto poutního místa.
Zahrnout i své tělo
„Situace se úplně obrátila. Když jsem byl malý, naši prarodiče nechtěli jít do Groty. Tvrdili, že přece nejsou nemocní – a ani my, vnoučata. Před dvaceti lety mladí a zdraví lidé běžně nechodili ani do bazénů. V současnosti naopak vidíme, že tito lidé chtějí do duchovního života zahrnout konkrétně i své tělo,“ vysvětluje biskup Brouwet.
V okolí jeskyně, jejíž napodobeniny najdeme po celém světě, si člověk opravdu nepřipadá jako v muzeu. Místní lidé by byli rádi, aby se tu poutníci cítili jako doma. „Není účelem profitovat. Vrcholem našich snah je, aby se všichni v Grotě mohli modlit společně,“ vysvětluje Guillaume de Vulpian, ředitel lurdské svatyně a diecézní ekonom. Každé pondělí a středu od půl třetí se zde modlí růženec mezinárodní skupinky pod vedením anglicky mluvícího kněze. Stojím tam s bratry a sestrami z Japonska, Kanady nebo Ghany. Uprostřed světové církve.