Dívky by se měly starat o to, jak vypadají

Vydání: 2005/14 Oblékání do kostela, 20.4.2005, Autor: Kateřina Beščecová

O módě, o tom, co je „in“, nebo naopak „out“, o tom, nakolik bychom se měli přizpůsobovat módním trendům a jakou módu vlastně prezentuje na svých stránkách dívčí katolický časopis IN!, jsme si povídali s jeho manažerkou Alexandrou Makovičkovou.

Jak se vy – jakožto manažerka časopisu, který má být určitým vzorem pro děvčata – díváte na oblečení při nedělní mši?

Jsem konvertita, tedy člověk, který v křesťanské tradici nevyrůstal. Moji rodiče nejsou věřící. Ale jedno vím zcela jistě: když jde člověk v neděli na bohoslužbu, jde tam proto, že chce vyjádřit radost z Boží přítomnosti a svou úctu k Bohu. K tomu samozřejmě patří fakt, že když se oblékám v neděli do kostela, snažím se, aby oblečení bylo o něco slavnostnější, vážnější, jiné než ve všední dny. Oblékání má víc funkcí – a ta nejpřirozenější je ochranná. Ale v kostele navíc přibývá také funkce společenská: člověk vyjadřuje svou příslušnost ke skupině, ve které se pohybuje. Pokud do ní opravdu chce patřit, měl by si dobře všímat, co ta skupina považuje za nepsané konvence, a respektovat je.

Jak se tohle všechno, co jste řekla, odráží na módních stránkách časopisu IN! ?
Pokud jde o nedělní oblékání, zatím se to moc neodráží, protože jsme vydali teprve nulté číslo. Ale chtěla bych zdůraznit, že katolická móda neexistuje. Co se módy týče, dívky by měly patřit do tohoto světa, tzn. měly by si vybírat, co je pro ně slušivé, pohodlné, módní... Lišit by se měly jen v tom, že nemusí slepě následovat módní trendy a přizpůsobovat se jejich diktátu, a taky v tom, že oblečením nadbytečně neakcentují svou sexualitu. Speciálně pro dívku má oblékání také funkci estetickou. Ta by měla zrcadlit tu část dívčí osobnosti, která je neopakovatelná. Krása je Boží dar a je třeba s ní nějak pracovat.

Jak v tomto smyslu vypadá móda na stránkách vašeho časopisu?
Určili jsme si vnitřní redakční kodex módní fotografie, který nebudeme nikdy zveřejňovat, protože slouží výhradně pro potřeby redakce a naši vlastní orientaci. Teď budeme ověřovat jeho správnost a rozvíjet ho. Kodex sestavil náš fotograf Zbyněk Pavienský, který má pro módní fotografii ohromný cit a má s ní dlouholeté zkušenosti. Důležité je, aby byla zdůrazněna dívčí osobnost a aby tam nebylo to, co lze za určitých okolností považovat za provokaci. Ty hranice se pochopitelně hledají velice obtížně, protože se (třeba podle regionů anebo i jednotlivých společenství) dost liší. My sami je teprve budeme hledat a naslouchat názorům dívek i dospělých. Móda na našich stránkách by měla být současná, rozvíjet cit pro to, co je estetické, a podpořit dívčí osobnost. Coco Chanel řekla: „Nejlepší šaty jsou takové, ve kterých si lidé nevšimnou vašeho modelu, ale vás.“ A o to jde.

Je důležité, aby se katolická děvčata ve věku 13 či 14 let starala o to, jak vypadají?
Myslím, že je to důležité pro každou dívku, ať už je katolička, nebo není. Je to dané biologicky. Dívka má ve chvíli, kdy už přestala být dítětem, ale ještě z ní není žena, před sebou zvláštní období nepoznaného terénu. Musí se seznámit se svou osobností a identifikovat se s ženskou a mateřskou rolí. Od toho je puberta: aby mladý člověk hledal a nalézal. A IN! chce být u toho: pomáhat, aby osobnost dívky byla na konci tohoto procesu celistvá.

Občas se stává, že dívka se stále cítí být dítětem a nosí své holčičí sukýnky. Přitom lidé zvenčí už ji mohou vnímat jako ženu...
Nedávno jsme si na redakční radě povídali o situaci, kdy kněz vyloučil dívku z katolické mše, protože přišla v tílku s ramínky. Nebyli jsme jednotní, jestli to bylo adekvátní, a také jsme neznali přesně kontext, ve kterém se to stalo. Někteří byli toho názoru, že taková striktní forma zákazu může u mladého člověka vyvolat úplně opačnou reakci, takže svůj účel vlastně nesplní. Myslím, že vždycky je na obou stranách potřebná velká ochota naslouchat. Nejen dívky, ale vlastně všichni by si měli uvědomovat, že nejdůležitějším momentem účasti na katolické bohoslužbě je radost z evangelia a vědomí Boží přítomnosti. A tento pocit by neměl být přehlušen něčím, co vytváří mezi lidmi nepřátelství, vzdor nebo negativní reakce. Dospělí by měli vědět, že ostrými zákazy, negativními výroky, nebo dokonce zákazem přístupu na bohoslužbu mohou vyvolat v nejistém mladém člověku reakci mnohem horší, než je samotná mladická neúcta k tradici oblékání.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 12 19. – 25. března 2019

Biskupové se modlili na poušti

Minulý týden prožili čeští a moravští biskupové duchovní cvičení v Izraeli, modlili se na poušti i u Božího hrobu. Tento týden pokračují v Jeruzalémě plenárním zasedáním.

celý článek


Abychom se naučili správně rozlišovat

Několika osobností jsme se zeptali, co jim pomáhá, aby slyšeli hlas svého svědomí, a jak v tom sami podporují druhé.

celý článek


Křesťan v rozbouřených časech

Žijeme ve zvláštní době. Všechno se zdá být v pohybu. Jsme vystaveni záplavě obrazů, slov a zpráv. Překotné tempo změn strhává staré jistoty dravým proudem pádícího…

celý článek


Práci mezi Romy bych neměnil

Romské poutě nebo živelné modlitby chval – to si představíme, když se řekne „pastorace Romů“. Na východě Slovenska, kde Romové tvoří až polovinu obyvatelstva a…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay