Dikh, more - podívej, člověče

Vydání: 2008/49 Marta a Marie v adventu, 2.12.2008, Autor: Tereza Holá

Příloha: Doma

Zmístnosti s několika pingpongovými stoly se řine neuvěřitelný kravál. Když muzika, tak to prý musí stát zato. U ping pongu i stolního fotbalu se houfuje plno dětí. Tomu nejmladšímu, co se drží za ruku jednoho z animátorů, může být tak šest roků. Ovšem převládají výrostci od třinácti do sedmnácti, pubertální slečny korzují v krátkých sukních přes chodbu do vedlejšího nealkoholického baru.
„Chodím tu každý den. Baví mě to. Hlavně tu hrajeme ping pong a taky se bavíme,“ říká třináctiletý Lukáš Kroščena a jeho o rok starší kamarád Radek Žiga přizvukuje. „Ještě dneska někteří říkají, že jdou do ping pongu,“ vysvětluje ředitel Salesiánského střediska volného času Don Bosco v Ostravě Jiří Caha. Otevřený klub, kam přicházejí mladí Romové z okolí, má podle oficiálních údajů sloužit dětem od čtyř do pětadvaceti let. Ale když s bráchou nebo ségrou přijde tříletý špunt, taky se tu o něj postarají. Hned ve vedlejší útulné místnosti mají pro ty nejmenší spousty hraček. Ale plyšáky nebo panenky skoro žádné. „Snažíme se děti co nejvíce obklopit předměty, které je rozvíjejí. Pro ty menší jsou tu jednoduché hlavolamy, pro větší stavebnice. Je to s podivem, ale mnoho těch dětí, které k nám přicházejí, doma prostě žádné hračky nemají. Pak se to projevuje tak, že pubertální kluci vydrží hodiny sedět u omalovánek. Prostě jim taková zábava v příslušném věku chyběla,“ říká J. Caha.
Salesiánské středisko v Ostravě začalo s dětmi pracovat na začátku 90. let. Tehdy se podařilo nejprve zrekonstruovat přilehlý kostel, který složil v sedmdesátých letech minulého století vojákům jako tělocvična, a později i většinu místností salesiánského střediska. Ale budova s malým hřištěm, které salesiáni získali zpět do svého vlastnictví po revoluci, potřebují rekonstrukci, kam se člověk podívá.
Salesiánská kongregace římskokatolické církve objekt v Ostravě vybudovala v roce 1934. První salesiánský ústav v Československu vyrostl již v roce 1927 také na Moravě ve Fryštáku. Už za války o oba domy a také o ty další, které se mezitím podařilo vybudovat, salesiáni přišli. Zpět je dostali až v porevolučních restitucích. Svá centra salesiáni zakládali a stále zakládají hlavně tam, kde se kumulují děti ohrožené sociálně patologickými jevy, chudobou. „A nejde vyloženě jen o chudobu materiální, ale i o chudobu sociální, citovou, duchovní,“ upřesňuje J. Caha.
Ostrava na rozhraní svých čtvrtí Vítkovice a Moravská Ostrava se silnou romskou komunitou k takovým místům patří. Děti si do střediska našly velmi rychle cestu, aniž bylo třeba je nějak zvlášť oslovovat. „Nejprve nakukovaly, když se rekonstruoval kostel. Pak objevily, že tu mají volně k dispozici vybavení na stolní tenis a první z nich začaly chodit pravidelně. Postupně přiváděly své kamarády. V současnosti jich tu denně tráví svůj volný čas průměrně přes padesát. Zpočátku sem přicházely i neromské děti, ale postupně ovládly prostor oratoře děti romské. Jejich mentalita je natolik odlišná, že pokoušet se o integraci lze opravdu jen u organizované zábavy, při níž platí zcela jasná pravidla,“ vysvětluje ředitel střediska.
Specifický přístup romských dětí se projevuje třeba v místní kapele. „No vlastně žádná není,“ povzdechne si Jan Lázók, který ve zkušebně, vybavené zvukovou aparaturou i základními hudebními nástroji třeba pro rockovou skupinu, se zájemci hraje. Žádná parta romských muzikantů nevydrží pohromadě více než pár měsíců. „No už jsou takoví, párkrát se s velkým nadšením sejdou a pak, bez jakéhokoliv jasného důvodu, z ničeho nic, přestanou docházet,“ vypráví o svých svěřencích, jako by byli z jiné komunity. Přitom nejsou, jen jejich vedoucí už se ve svém uvažování o kus posunul. Salesiánské středisko má také vybavenou počítačovou i výtvarnou učebnu, lezeckou stěnu i tělocvičnu, která volá po celkové rekonstrukci.
„Chybí nám klubovna, kde by se děti mohly doučovat, kde by se konaly některé zájmové kroužky a kam bychom přestěhovali dvě naše veřejnosti v podstatě zatím nedostupné knihovny,“ říká Caha. Prostory už jsou vyčleněny, na jejich rekonstrukci potřebují salesiáni téměř 700 tisíc korun. Věří, že až 500 tisíc by mohli dostat z programu Prazdroj lidem. Dát svůj hlas projektu s názvem „Dikh more, klubovna Archa – místo pro všechny“ mohli dát lidé do konce listopadu. „Zda jsme uspěli, se dovíme až v prosinci, jakmile budou jasné výsledky hlasování,“ konstatuje Caha a přidává vysvětlení, proč si do názvu projektu salesiáni přidali ono uvozující dikh, more. „Je to už spíše takové citoslovce. Romové ho používají, když chtějí na něco upozornit, když se něčemu diví, když potřebují dodat svému vyjádření důraz. V překladu znamená – Podívej, člověče.“
„Výsledky naší práce s romskými dětmi jsou těžko měřitelné. A musím přiznat, že někdy býváme skeptičtí,“ uzavírá Caha. „Občas se za námi staví někdo z našich bývalých svěřenců a řekne, že své dítě k nám do oratoře nepošle. Zpočátku nás to mrzelo, ale později jsme pochopili. Jeho dítě totiž už chodí do klasických kroužků, do klavíru, který musí rodiče zaplatit a doma dohlédnout, aby ratolest cvičila, na trénink atletiky, kam s ním musí pravidelně jezdit. Takže ano, myslím, že tudy vede cesta.“


Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 5 28. ledna – 3. února 2020

Ztráta paměti ničí budoucnost

V pondělí 27. ledna uplynulo 75 let od osvobození Osvětimi. Představitelé církve i světoví politici se minulý týden sešli u památníku Jad Vašem v Jeruzalémě a v osvětimském…

celý článek


Schönborn slaví 75 let

„Toto ‚prodloužení hry‘ chápu jako pověření darovat tento čas Pánu,“ reagoval kardinál Christoph Schönborn poté, co papež František nepřijal jeho rezignaci.

celý článek


Kněží z Evropy poměří síly ve futsalu

Mistrovství Evropy ve futsalu, tedy halovém fotbalu, kněží se letos koná v Česku. Zápasy se budou hrát už v druhé polovině února v Praze a v Říčanech u Prahy.

celý článek


Za záchranu sester nabídla život

Beatifikační proces služebnice Boží Marie Rosy Vůjtěchové začal v Rajhradě na sklonku loňského roku, téměř 75 let od její smrti. Vzhledem k charismatu tiché služby…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay