Vydání: 2015/51 Ejhle, Hospodin přijde!, 15.12.2015, Autor: Radek Gális

Příloha: Diecézní zpravodajství - Českobudějovická diecéze

Přemýšlel jsem, jakou úlohu generální vikář má. Samozřejmě je popsána v Kodexu kanonického práva, ale hledal jsem podobenství z běžného života, které by mi posloužilo k lepší představě. Nalezl jsem bakalářskou práci jedné studentky, kde popisuje složení symfonického orchestru. Asi by bylo zbytečné vyjmenovávat přesný počet různých nástrojů, které orchestr tvoří. Myslím, že postačí pro tuto chvíli říci, že diecéze se takovému orchestru podobá.
V každém takovém orchestru je koncertní mistr, který drží pohromadě všechny hudebníky. Připravuje s nimi skladby, které předloží dirigent, aby pod jeho taktovkou mohly zaznít. Koncertní mistr má nelehkou úlohu. Nejenže musí ovládat svůj hudební nástroj, aby mohl v případě potřeby hrát sóla, ale také musí být schopen vést k souhře i v podobě upevňování mezilidských vztahů v orchestru, aby dirigent mohl přijít a skladba mohla zaznít. Koncertní mistr zastupuje orchestr před dirigentem a dirigenta před orchestrem. Od celého orchestru se pak očekává souhra, intonace, dynamika a schopnost hry z listu. Připadá mi, že generální vikář má podobný úkol jako koncertní mistr v orchestru.
Je jasné, že diecéze má svůj vývoj a bude potřeba navázat na mého předchůdce. Týká se to mnoha oblastí, kterými byl pověřen. Jedna z nich je dokončení majetkoprávního vyrovnání státu a církve a nastavení modelu financování. Z výše načrtnutého obrazu vyplývá, že pro práci generálního vikáře jsou velmi důležité nejen osobní vztahy se všemi, kteří pro místní církev pracují, ale i znalost prostředí a okolností, jež spolu působí.
V
Posláním kanovníků je vykonávat v katedrále sv. Mikuláše slavnostnější bohoslužby, pečovat o důstojnost a slavnostní charakter liturgie, plnit si své povinnosti plynoucí ze stanov a také plnit zvláštní úkoly, které mi diecézní biskup svěří.

Myšlenka stát se knězem přišla v mých sedmnácti letech. Mnozí si představují, že povolání ke kněžství přichází zřetelně jako slovo k lidskému uchu. V mém případě to tak nebylo – šlo spíše o spolupůsobení okolností. Ministroval jsem od šesti let na poutním místě Římov a tehdy tuto farnost spravoval P. Karel Šmákal. Byl to hluboký člověk – jak po lidské, tak po duchovní stránce. Později na mne zapůsobil i příklad mladého kněze, nynějšího biskupa Vlastimila Kročila, kterého jsem poznal při ministrování v českobudějovické katedrále. Postupně tak ve mně uzrála touha být účasten na šíření dobra, které nám Kristus svěřil, a nastoupil jsem přípravu ke kněžství.
Jak prožíváte advent a kde budete slavit vánoční mše?
Advent prožívám jako příležitost k sebereflexi. Je dobré se občas podívat do zrcadla, aby člověk nežil v pouhé iluzi. Bývá to někdy nepříjemný pohled, který vede k obavám, ale nakonec je i plný naděje z očekávání, neboť každá další vteřina v sobě ukrývá možnost nového začátku. Vánoce budu prožívat ve farnostech, které doposud spravuji.