Děti od vypuštěného bazénu

Vydání: 2006/47 Umí být církev vděčná?, 21.11.2006, Autor: Radek Gális

Příloha: Doma

Pustit děti k vodě klidně mohou už druhým rokem rodiče v Týně nad Vltavou. Vlastně pardon – bazén na bývalém koupališti u řeky je čtyři roky prázdný. Avšak vrátka do areálu se zde přesto netrhnou. Od úterý do soboty je tu totiž každé odpoledne otevřeno Bongo, nízkoprahové zařízení pro děti a mládež, které má pod palcem místní farní Charita.

Tartarus ferum
Klub najdete na břehu Vltavy, v areálu bývalého městského koupaliště zrušeného po povodních. Denně sem chodí dvě tři desítky dětí i mladých lidí od dvanácti do dvaceti let, když jim v nedaleké škole skončí vyučování. Nikdo se tu neptá na jméno nově příchozích, každý však musí přijít střízlivý a nesmí se chovat agresivně. Nadávky se tu nenosí, zato tady u ochotného personálu mohou mladí lidé poprosit o radu nebo se dozvědět kontakt na odborníky, když si s něčím v životě nevědí rady.
Z nové hudební zkušebny, otevřené sotva před pěti měsíci, zaznívá doslova pekelná muzika. Jak by ne, vždyť kapela náctiletých hudebníků, která zde třikrát týdně poctivě zkouší, si dala název Tartarus ferum, což prý latinsky znamená Pekelný hrot.
„Známe se z elektrotechnického učiliště na Hluboké, kam všichni chodíme,“ vysvětluje sedmnáctiletý kytarista Ondřej Didi. Hraje sice už čtyři roky, ale teprve letos v červnu dal konečně dohromady kapelu. Vděčí za to zdejší nové zkušebně a možnosti vypůjčit si nástroje. „Začal jsem hrát s Ondrou a moc mě to baví,“ prozrazuje další člen kapely, šestnáctiletý Jiří Jougl. Nadšený z muziky je i třetí člen kapely, bubeník Jan Nirnberg. „Zatím spolu hrajeme chvíli, takže máme co zlepšovat, ale chceme se dostat výš,“ shodují se muzikanti od vypuštěného bazénu. „V Bongu se nám moc líbí, je to tu super.“ O tom, že jdou správným směrem, svědčí nadšené pokřikování vrstevníků a vrstevnic s piercingem, pochvalně hlasitě kvitujících jejich zatím skromný repertoár.

Toasty, film a svíčky
Zdejší zařízení plní svůj účel a nabízí vltavotýnské mládeži smysluplné využití volného času. Místo potulování po sídlišti mají mladí kluci a děvčata kam přijít, mohou si tu v klidu číst nebo poslouchat zdejší či donesená oblíbená cédéčka. Čeká tu na ně stolní fotbálek nebo kulečník, a když se dopředu zapíší do pořadníku na zkušebnu, tak si zde mohou vyzkoušet i své muzikantské nadání. Také si smí zapůjčit knížky nebo časopisy, na baru jim ochotná sociální pracovnice připraví za levný peníz teplé toasty a pestrou nabídku doplňuje večerní filmový klub nebo posezení při svíčkách.
Spokojenost s životem klubu neskrývá Jindřich Linha, ředitel písecké Charity. „Provoz Bonga částečně podporujeme financemi, jež jsme dostali z evropských fondů na projekt Síť Caritas. Ten pomáhá osobám vytěsněným na okraj společnosti,“ doplňuje Linha s tím, že problematická mládež a děti ulice mezi ohrožené skupiny osob jednoznačně patří.
Mezi vděčné návštěvníky patří patnáctiletá Monika z Lišova. „Chodím sem asi rok – hned, když jsem dozvěděla od kámošů, že Bongo existuje,“ říká budoucí kadeřnice, která se zrovna střídá u stolního fotbalu. „Ráda hraju fotbálek a těším se na lidi, který tady potkám. Jsou super.“

Škodovka a svatá voda
Ředitelka farní Charity Daniela Laschová si pochvaluje, že se tímto zařízením přesně trefili do potřeb zdejší komunity. Dodává, že návštěvníci musejí dodržovat určitá pravidla, ale k nějakým velkým výstřednostem tu prý nedochází.
Počátkem října se v Bongu konal den otevřených dveří, při kterém pracovníci Charity nechali posvětit nově zakoupené auto od sponzorů. „Bůh chce chránit každého, kdo je na cestách a kdo pomáhá ostatním,“ vysvětloval smysl obřadu s mírně ojetou škodovkou zdejší farář Marek Donnerstag. „Vážím si pracovníků Charity za to, co dělají. Nadarmo se neříká, že Charita je prodlouženou rukou faráře. Je dobré, že Bongo existuje, protože se zde setkáváme s mladými lidmi, kteří do kostela nechodí a v Boha nevěří,“ říká.

Chodím každý den
Fandou místní Charity je i starosta sousední Hluboké nad Vltavou, senátor Tomáš Jirsa. „Když mě ředitelka pozve, a jsem zrovna v Čechách, vždycky sem rád přijedu. Je dobře, že se pracovníci Charity věnují dětem a pomáhají jim smysluplně využít jejich volný čas,“ dodává Jirsa.
Zdejší klubový štamgast, patnáctiletý Honza Řádek, může jeho slova potvrdit. „Chodím sem každý den, když mám volno. V pondělí je tady zavřeno, tak jsem doma nebo zůstanu někde u školy. A že se tady nesmí kouřit mi nevadí. Stejně chodíme s cigaretou ven za branku,“ mávne rukou Honza, který prý kouří od jedenácti let. Teď ale nejde ven, nýbrž ke stolnímu fotbálku; v něm jen těžko hledá konkurenta. Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay